Bezpražec (Stránka 2 z 2)

já i zažil, že basák (na pražcový spector) ladil basu podle ladičky a ten dloooouhý tón brnkal s vibrátem  

Souhlas, člověk musí zkrátka zkoordinovat ruka-ucho, což musí běhat automaticky. Já než sem ten tón srovnal, tak už jsem měl hrát další a v téhle pozici - hra na kterou se musím soustředit - jsem v kapele nepoužitelným. Linka nelinka, člověk když na to chce hrát, musí na ten nástroj chvilu cvičit a nejen se spokojit s tím, že na to umí mňouknout... (alespoň v mém případě)

 Na bezpražec je nejlepší svičit tu kontrabasovou "fičuru". Nosit pryžovou gumu mezi malíkem a prsteníkem levé ruky, což mě učil můj učitel v minulém století v hudebce. Ten kontrabasovej prstoklad se dost hodí. Vlastně koukám, že ho tady mám i na profilovce.

to nevím čoveče, tohle může fungovat jen v případě, že má člověk opravdu dobrý sluch, resp. absolutní, má li takhle cvičit sám, bez referenčních tónů, ke kterým by se snažil ladit.. a nebo pokud cvičí na pražcovku, tam by cvičení ve tmě šlo, má li ji naladěnou

A ještě jedna věc - pokud už člověk pracuje s jemnými nuancemi (třeba souhra s dalšími "bezpražcovými" nástroji jako housle apod) tak většinou já osobně spíš dolaďuju podle ucha a pocitově, aby to znělo nejlépe v celku, než "podle ladičky". Mluvím teda spíš o hraní ve vyšších polohách, ve spodních to člověk nemá až tak moc šanci poznat do detailu.

still got the blues... for RnR
Jsem  TU
https://stepanaxman.com/

 Taky zajímavý... Ale já jako rozhodně nechci někomu radit, třeba jsem se to učil blbě. Navíc jsem opravdu hodně "bývalej" kontrabasista.

Pokud máš bezpražec naladěný, tak referenční tóny pro občasnou kontrolu ladění při cvičení potmě jsou volné struny Tzn. pokud jsi na 7. pražci, můžeš si čas od času zkontrolovat ladění v oktávě na volné struně, analogicky 5. pražec či 12.

Jinak špunt od šampusu se dává mezi ukazovák a prostředníček :-) Tam je potřeba zajistit rozpětí půl tónu, který je v základní poloze docela daleko /při klasické menzuře kontrabasu/. Není jiná varianta. 

Klasika se vyučuje 1-2-34, kdy rozpětí ukazováku a malíku je přesně jeden tón. Malík nehraje nikdy sám.

V otázce prstokladu na kontrabasu jsou zastánci i kytarového hraní 1-2-3-4, ale na to musíš mít opravdu hodně velkou ruku a silné prsty.

K druhému tématu: Sluch se dá hodně dobře vycvičit a spodní tóny jsou vyloženě o tom, naučit se tu výšku tónu charakterizovat. Výměny poloh se vyučují zezačátku poměrně silným glisandem, později se student snaží tento glis eliminovat, až se dostaneš k hladké a intonačně přesné výměně poloh.

Z vlastní zkušenosti se mi hraje daleko lépe bez dívaní se na hmatník, protože jak tvrdí můj profesor na Konzervatoři - ruce mají paměť. :-)  A má pravdu. 

 Jinak stejnou funkci jako oktávy na sousedních strunách mají i flažolety. Dále Je to taky o tom, umět si předsatavit interval, který hraju - ale to už je zase jiná kapitola.

No a tam se muzikant stejne nauci nejvic