A teď nějaké dojmy:
Když tu někde Memory vychvaloval svého nového modrého CS Jazz Basse, jak je to ultimátní basa, a že i Tom Kedzior se z něj posadil na zadek, tak jsem si říkal, že trošku přehání, páč Tomovou milovanou basou je stejně jako u mě Music Man Stingray. Nepřeháněl. Je to asi zatím vůbec nejlepší Jazz Bass, který jsem měl v ruce. Perfektní kovový zvonivý pevný tón, vynikající artikulující Éčko, radost slapovat. Ač se jedná prakticky o totožný model jako Daviďákův červený '64 Jazz Bass, jsou to poměrně rozdílné basy. Daviďákův má zvuk dřevitější, víc vintage, Memoryho je zase zvonivější, modernější. Svůj vliv samozřejmě budou mít i struny (Memory měl nové, Daviďák jeté) a také výška snímačů, kdy by si Daviďákův stroj zasloužil přizvednout minimálně kobylkáč.
Všechny tři Preclíky jsem popsal ve výše odkazovaných recenzích, nicméně si přihřeju polívčičku. Vždycky se mi zvukově víc líbily jasanové Precisiony, tedy Daviďákův 1976 a Mikulíkův 1978. Ten jasan ve spojení s javorem je zvonivější, agresívnější, má víc basů a výšek. Oproti tomu je můj olšovej kousek spíš středovější, víc vintage. Nemaje peníze na jasanový model, pořídil jsem svému olšákovi snímač Seymour Duncan SPB-3, který má podle specifikací silnější výstup a hlavně více basů a více výšek. A hle, v přímém srovnání se mi na olšovém Precisionu s tímto snímačem podařilo zvukově velmi přiblížit k jasanovému sourozenci, takže jsem nyní naprosto spokojen.
Jinak nelze jednoznačně říct, která z těch bas je nejlepší. Každá z těch bas má něco do sebe, je nějakým způsobem výjimečná a jiná než ostatní.
K Memorymu mám ještě jednu poznámku. Na to, že hraje teprve rok, a začínal od nuly, tedy ani dřív nehrál na kytaru, tak teda klobouk dolů. Ani omylem bych nehádal, že hraje teprve rok, takže jen tak dál, Jiřino 
ProFeel | Music Man Club #1 | Flatwound Club #1 | Elixir Club #1
