Ernie Ball Music Man Sabre 1991

Rok výroby: 1991
Země původu: U.S.A.

Popis, konstrukce, parametry

Opět musím Daviďákovi poděkovat za zapůjčení basičky na testování a dovolím si použít i některé jeho "travnaté" fotky. Jedná se o čtyřstrunnou baskytaru Ernie Ball Music Man Sabre se dvěma dvoucívkovými snímači a s třípásmovou aktivní elektronikou. Je z roku 1991, tedy jedná se o jeden z posledních starých kousků (dnes se vyrábí v reedici v řadě Classic). Tyto baskytary se vyráběly od roku 1978 do roku 1991 a údajně nebyly moc úspěšné, netuším proč, každopádně dnes jsou dosti ceněné, a jak se dozvíte dále, právem.

Tělo nástroje v transparentní barvě s názvem "teal" je z jasanu, krk z očkovaného javoru, hmatník z moc pěkného červeného palisandru s bílými orientačními značkami.

Menzura je standardních 34", počet pražců 21. Šířka krku na ořechu (nultém pražci) je 41,3 mm, rozteč strun na kobylce 19 mm. Ořech z bílého plastu je zasazený do drážky v hmatníku a postrádá kompenzaci, která přišla až s novějšími modely. Ladící mechaniky s vyraženým logem Music Man jsou otevřené a na hlavě jsou umístěny v pro Music Man typickém rozmístění 3+1. Hmotnost nástroje činí 4,4 kg. Na popruhu nástroj na těle sedí perfektně a nepřevažuje se.

Snímače jsou skoro klasické musicmanovské humbuckery s AlNiCo magnety, ovšem zde bez viditelných pólových nástavců, a navíc s malinko menšími černými plastovými pouzdry oproti modelu StingRay. Obě cívky obou snímačů jsou zapojeny klasicky paralelně. K snímačům mám dvě poznámky. První je ta, že jsem viděl i modely Sabre s viditelnými pólovými nástavci (např. ty z pre-Ernie Ball éry), a druhá je pro mě nová informace, že nové modely MusicMan Sabre z řady Classic mají kobylkový snímač typicky osmipólový, ovšem krkový šestnáctipólový. Jak je to na tomto starém modelu si netroufám říct. Jestli to Daviďák někde vyšpiónuje, recenzi doplním. Pickguard je černý třívrstvý.

Aktivní elektronika je třípásmová, tedy ovládací potenciometry jsou basy, středy a výšky aretované ve stření poloze doplněné pak samozřejmě hlasitostí a také nožovým přepínačem snímačů. Potenciometry mají chromované kloboučky aretované červíky. Kapsa na 9V baterii je umístěna na zadní straně těla a je plechová a na šroubky, tedy se při výměně baterie bez šroubováku neobejdete. Zásuvka na jack umístěna boku těla, na chromovaném controlplatu na ní už nezbylo místo.

Kobylka je masivní, neumožňuje protažení strun skrz tělo, zato má tlumítka. Ty můžete ke strunám přiblížit jednotlivě vytočením šroubů s vroubkovanou hlavou. Tato operace je náročná na čas a na sílu hráče. Mezi písničkami bych to nezkoušel, leda by zpěvák vykládal nějakou dlouhou židovskou anekdotu. Počítá se spíš s tím, že člověk stabilně hraje s tlumítky nebo bez, i když ono by asi nemuselo být nutné oddalovat tlumítka příliš, protože takto blízko kamenů kobylky struna stejně velký rozkmit nemá.

Zvuk

Baskytara hraje fantasticky. Pevný tón na všech strunách při všech pěti zapojeních. Dokonce mám pocit, že při zapojení snímačů v druhé poloze přepínače směrem od kobylky je tohle Sabre víc Music Man než můj StingRay. Aktivní elektronika je účinná a kupodivu mě baví a nevadí mi. Jiné třípásmovky na baskytarách StingRay mě moc nevoněly, dvoupásmo u mě vede. V tomto případě ale udělám výjimku. Práce se středy se mi líbila, ač jsem je stejně nechal nakonec ve střední poloze. Nicméně jejich přidáním basa nic neztratila, zvuk se mi i tak líbil. Nahrál jsem ukázky. Nahráno je to rovnou do zvukovky. Natáhl jsem úplně nové struny Elixir Nanoweb .045-.100. Nahrávky jsem normalizoval jako jeden celek, aby vynikla případná různá hlasitost jednotlivých zapojení. Zapojení cívek snímačů jsou stejná jako zapojení současných Sabre Classic, ale jsou jinak umístěny jednotlivé polohy na nožovém přepínači, tedy přikládám schéma. Nahrávky jednotlivých poloh přepínače jsou číslovány od kobylky směrem ke krku. Aktivní elektronika byla nastavena: basy a výšky skoro naplno, středy ve střední poloze.

Poloha 1 - cívka 3 – tedy zvuk ala Precision.

Poloha 2 - cívka 1&2&3 – tenhle zvuk se mi líbil nejvíc, přišel mi prakticky stejný jako zvuk mého jednosnímačového StingRaye. Testoval a nahrával jsem to ještě v době kdy jsem přesné zapojení jednotlivých poloh nožového přepínače neznal a tohle jsem považoval za zapojení pouze kobylkového humbuckeru v paralelním módu, a ejhle, je to jinak. Mému uchu toto zapojení každopádně hraje nejlépe, nejprůrazněji a nejagresivněji jak na prsty, tak na slap.

Poloha 3 - cívka 1&2 – toto by měl být klasický zvuk ala StingRay, ale musím přiznat, ač jen s největším sebezapřením, že předchozí poloha se mi líbila víc, a to dokonce i víc než můj StingRay. Vy, co mě znáte, víte, že tohle přiznání už u mě dost znamená.

Poloha 4 - cívka 1&2&3&4 – řekl bych, že do tohohle zvuku už přespříliš zasahuje krkový snímač. Tenhle zvuk je takový trochu neurčitý. Ani Music Man ani Jazz Bass. Kdyby byla z každého humbuckeru zapojena jen jedna cívka, mohlo to mít jiný charakter.

Poloha 5 - cívka 3&4 – trochu jiný Precision, s více výškami.

Nahrál jsem i můj neumělý slap postupně s polohami 1 až 5.

Abych ukázal, jak baskytara hraje přes aparát, protáhl jsem ji přes Darkglass Microtubes X Ultra se zapnutou simulací aparátu. Hráno na kobylkový snímač.

Ukázka se simulací aparátu

Spolehlivost, životnost

Výborné zpracování pomohlo k bezproblémovému používání již po dobu více jak 22 let. Dokonce i pražce jsou v perfektním stavu, nebyla-li baskytara samozřejmě již přepražcována, ale nemám ten pocit. Trochu jsou vychozené potenciometry elektroniky, ale nechrastí, takže je vše v pořádku. Ladící mechaniky jsou rovněž bez jediného problému.

Hodnocení

Vynikající nástroj prověřený časem. Nakroutit na něm typický zvuk Music Manu není sebemenší problém. Basa se krásně prosadí v kapele, je příjemně hratelná a bezproblémově seřiditelná.

Mimochodem, reálná barva vypadá opravdu takto.

Ernie Ball Music Man Sabre 1988

Rok výroby: 1988
Země původu: U.S.A.

Daviďák mi chystá děsný duševní muka, asi ho nebudu mít rád Na zápůjčku se mi dostal jeho nový úlovek o tři roky starší než výše testovaný kousek.

Jedná se naprosto o totožný nástroj ve stejné konfiguraci, jen jiné barvě, tak jen pár slov. Barva je bez metalického efektu, dnes se vyrábí Sabre v podobné, možná i stejné barvě pojmenované Classic Red.

Baskytara je v poměrně hodně jetém stavu s výrazným přirozeným relickem zvláště na zadní straně.

Původní majitel takový nádherný nástroj vůbec nešetřil a choval se k němu na můj vkus až barbarsky. Kdo ví proč to hovado prořezalo kryt snímače skrz.

Ze vzhledu méně, ale ze zvuku baskytary, stejně jako z její mladší sestřičky, jsem byl naprosto uchvácen a nemohl jsem se od ní odtrhnout, přestože mě na testování čekaly ještě další dva velmi zajímavé kousky, prostě jsem ji nedokázal odložit. Na rozdíl od předchůdkyně mě na téhle base bavily i jiné polohy než jen druhá a třetí, přičemž zapojení je stejné jako výše. Dokonce na prstové hraní se mně třetí poloha (klasický StingRay zvuk) líbila víc než druhá, předtím jsem to měl obráceně. Na slap u mě druhá poloha vede stále. Udělal jsem pro porovnání i stejné ukázky rovnou do zvukovky se stejně nastavenými korekcemi na nástroji, tedy basy a výšky skoro naplno, středy ve střední poloze.

Poloha 1
Poloha 2
Poloha 3
Poloha 4
Poloha 5
Slap postupně s polohami 1 až 5

Jak tak poslouchám a porovnávám ty dvě sady nahrávek. Tak tento červený kousek je o hodně zvonivější a jeho zvuk se mi líbí daleko víc, a to jsem byl nadšený i z teal varianty. Samozřejmě vliv budou mít i struny, případně setup.

Další Daviďákovy fotky ZDE.