Mikrofon

Problematika snímaní akustických nástrojů poháněných smyčcem je pěkně popsána v knize Akustika od Bohumila Geista.
Do studia je dost času vše prozkoušet, hodně záleží i na mikrofonech a vůbec je to strašná laborace, takže bych jenom stručně doporučil všechny kombinace připadající v úvahu si nahrát a potom ve stejné hlasitosti(!) si je pustit a vybrat tu nejlepší, příp. ještě trochu poupravit, když si jste jisti, co to se zvukem provede.
Na živo se většinou dává mikrofon ke kobylce, kde by opravdu nemělo chybět žádné z frekvenčních spekter. Bohužel blízkost zachycuje zejména tu část nástroje, ke které je nejblíže, proto vybírat opatrně. Moje zkušenost říká, že existuje určitá ideální vzdálenost mikrofonu od nástroje, dál zní signál jakoby z dálky, ztrácí se plnost, blíže se dějí prapodivné věci většinou se zvuk zostří, podle místa, kam se mikrofon přiblíží.
Když shrnu diagramy z akustiky, tak basy se chytnou téměř všude, hodně i ze stran, kde se zase tolik neobjevují nižší středy. Vyšší středy naopak zase do stran opět jdou, ale výšky už se chytnou jen před nástrojem vpředu. Zvukové spektrum se také mění odspoda nahoru: dole basy, středobas se od spodku nástroje nešiří tolik dolů, spíše rovnoběžně s podlahou. Středy už jdou jedině nad tuto hranici, přibližně od 20° výš. Výšky jsou zvláštní tím, že se šíří jak dolů, tak nahoru, ale ne kolmo od nástroje. Tedy od kobylky dolů, díra a pak od smyčce nahoru.
Ideál by teoreticky byl někde u kobylky, 20-30 cm od ní, 10-20 cm od desky, na protější straně od hráče, mikrofon nasměrovaný někam mezi kolmici k desce a kobylku nakloněný trochu dolů.
Hlavně nedávej mikrofon k efkům, páč votamtaď zvuk opravdu neleze
gud lak