Ultimátní basa (Stránka 3 z 3)

Tak jsem se zas velkou oklikou vrátil k tomuhle tématu.
O výše uvedenou ultimátní atk100 jsem přišel způsobem, který tu rozebírat nebudu, a poslední dva roky mi nezbylo než znovu
hledat a laborovat.
Přišel Fender Mark Hoppus - skvělá kombinace jazzbassu s precisionem, dotuněná mechanika a Spiderem přidělaný humbucker. Rok a půl koncertového a zkušebnového hraní, jedno natočené cd, poctivě pracující stroj.
Nicméně mi pořád chybělo to zatracené staré atékáčko. Tak pořád tak jedním očkem pokukuju po bazarech, a hele, někdo prodává ATK600, stejný ročník jako ta moje stará stovka. No, vzal jsem ji, vzal, krásně pohodlný a vychytaný nástroj, radost si brnknout a ta vizáž.. mmmm.. Ale ta jiskra nebo to něco, co nevím jak pojmenovat, tak ta prostě tak nějak nepřeskočila, nemluvě o mojí trvající neschopnosti nastavit zvuk na aktivních basách.
A navíc jednou tak sedím s Bránikem (zpěvákem od Šufunkygang, nyní Babolam) na pivku a on povídá -
tobě stejně nejlíp hrál ten starý Fokus. To znělo jak když někdo mlátí do klavíru, to se mi líbilo nejvíc.
Tak si říkám, vrátíme se k ultimátnímu prazákladu. 600vka putovala na Slovensko a Daviďák mi poslal Road worna.
A nejlepší způsob, jak tenhle jazzbass popsat je asi, jako by za vámi někdo přišel, že prý jste si u něj před pěti lety zapomněli boty a vy jste si řekli, dyk to je nesmysl na druhou ale pak jste do nich teda vlezli a ke svému nesmírnému překvapení zjistili, že vám padnou jako by opravdu od začátku patřily vám, i když je samozřejmě máte na nohou poprvé v životě. Asi tak.

Tak, konec slohového cvičení, tady jsou nějaké fotky, říkal jsem si, že oproti těm fakt krásně a profesionálně vyvedeným Daviďákovým fotografiím sem šupnu nějaké takové špinavé, co dle mne bez obalu vystihují, jak ta basa působí na své okolí.

No a zvuková ukázka taky přibyde, páč se chystá nahrávka dosud nenahraných věcí od Šufunů, takže jakmile bude nějaký vzorek, tak ho sem šupnu.