Způsob hry

ten druhej způsob nějak nedokážu popsat, zkrátka že s tim nástrojem zpíváte, pak i ty vaše linky jsou vlastě neotřelí a něčim jedinečný, nemluvě o tom, že musíte mít asi dost dobrej hudební sluch..

no jasně ted mě ještě napadá, že u toho prvního se vlastně přemejšlí u toho druhýho už tak ne.  To zpívání sem myslel víc ve smyslu vnitřním, nebo tak nějak. Dík za postřeh!

hmm ja nejak nechavam ty ruce hrat samotny a pak posloucham co to hrajou a kdyz se mi neco zalibi snazim se vzpomenout  vymyslet co sem to delal ale ja nejsu zadne jazuman

Ty voe naprostej souhlas.. sem asi stejná lama prostě něco mastim rukama a pak si řikám,"hele,tohle byla kvinta,že jo?",anebo "tohle byla durová a zrovna by se sem hodilo něco mimoběžnýho z mollu.."
Pravda že někdy je nejlepší řešení v jednoduchosti,jak psal Fuit.. ale moc často to nedělám,snažím se hrát a hledat furt něco jinýho a novýho..mým problémem ale bude,že nechytám pořádnej groove a nápad a nedokážu dodržovat celkovej rámec i nějaký hodně krátký blbý improvizace,začnu tam sázet něco blbýho a pak už to jde do háje.. proto hraju tak blbě jak hraju

EDIT: Na to představování kde je jakej tón a tak (zpívat vůbec neumim) pomáhá hraní stupnic,on si z toho mozek i trochu odnese a když pak slyšíte nějakou známou melodii,tak se hnedka snadnějc chytáte a zjišťujete,kde to vlastně leží..nejideálnější by bylo mít naposlouchanej celej hmatník a jenom hrát přesně tohle a tohle.. ale to už asi každej zná

PRave se mi obcas stane ze hraju, a vim presne co to potrebuje co dalsiho zahrat, ale nevim kde to je . Tak proste zkousim treba ton po tonu az to tam dostanu . No a asi hraju zkrakem , pac kdyz si takhle improvizuju tak jediny na co se zmuzu, nebo na co se strasne fixuju je tercie a kvarta , mozna jeste oktava ale tohle valim proste furt . Harmonicky tu hru nemam zmaklou ani trochu a to me sere

Kvinta a oktáva Jinak nemám rád hraní na prázdné struny, snažím se tomu vyhýbat jak to jde...

Od té doby, co mám pětku, tak už ani Éčko

Jé, ty prázdný struny taky nemám rád, tón se nedá levou rukou dostatečně ovládat. Ale na slap nejsou špatný

Jinak o tom "zrakovém" hraní: Myslím, že basa, kytara nebo klavír svádí trochu k "tendenčnímu" hraní, právě kvůli tomu, že každý tón je představován políčkem a strunou na krku, nebo klapkou na klavíru, takže melodie se dá zapamatovat "opticky". To je velká výhoda třeba při transponování - jen to posunete nahoru nebo dolů (u klavíru komplikovanější než u kytary). Ale právě ta pohodlnost trochu omezuje rozhled - ta basa svádí k tomu hrát určité zaběhnuté postupy, zvlásť když člověk zrovna trochu vypne mozek, nebo ho zrovna v kebuli nic nenapadá. Ale v tu chvíli už basa hraje na hráče a ne hráč na basu, člověk tam máčkne ten další tón automaticky.
Mám možnost srovnání, od mala hraju na trumpetu a tam když vypnete hlavu, tak je ticho. Dá se na ni taky naučit lauf, který si hráč vryje pod kůži, ale intonačně je trumpeta řádově náročnější než kytara nebo basa, takže si prostě i tu naučenou melodii musíte představit v hlavě - tzn. nejde hrát bez soustředění se na muziku a to je řekl bych ohromné plus.

To jo, určitá míra soustředění musí být. Já jsem mluvil spíš o tom, když vymýšlíš a tvoříš něco nového, třeba svoji linku do písničky nebo improvizace. Každej to dělá asi jinak, ale já se maximálně snažím nenechávat hrát "ruce" (někdo to tady už takhle pojmenoval). Když mě nic nenapadá hned po prvních taktech, tak poslouchám dál a snažím se melodii vymyslet nejdřív v hlavě. Protože když nechám hrát ruce a čekám, co z toho vyleze, většinou jsou to takové profláklé
motivy - ruce začnou hrát to, co mají zafixováno hluboko pod kůží - to jsou většinou technická cvičení a různé ohrané riffy. Prostě si myslím, že člověk by měl vědět, co chce hrát.