Ale on by si mě asi těžko někdo přizval, abych mu zahrál něco, co zahrát neumim, nebo hrát nechci, nebo to cítim jinak. Přece ten člověk po mě nemůže chtít, aby se jeho projektu účastnily jen moje ruce, vždycky se toho účastnim celej já. Podle mě prostě člověk, kterej potřebuje vést, jak má hudbu - umění tvořit je prostě řemeslník a ne muzikant a případně člověk, kterej chce po někom, aby dělal hudbu - umění podle cizího vkusu je, podle mě, debil anebo producent. Na tom producentovi (v širšim slova smyslu je to i kapelník) vlastně neni nic špatnýho, ale musíte uznat že za jeho přítomnosti už neni cíl jen dělat hudbu tak jak to cítím, ale tak aby se to někomu líbilo a já na tom něco získal (většinou prachy). A pak už to prostě neni umění, ale řemeslo. Dělám-li to za něco (prachy, zkušenosti, chlast, drogy, holky, apod...), nemám problém. Ale když mi někdo na muzikantské sešlosti začne říkat, jak třeba frázovat, obvykle mě to dost nasere.