Téma: Sterling by Music Man Ray 35
Sterling by Music Man Ray 35
Rok výroby: 2012
Země původu: Indonésie
Aktuální cena: 28.000,- Kč
Úvod
Jak jsem psal v nedávné recenzi čtyřstrunného bratříčka, po přesedlání z Music Manu na Fender se mi občas stýská a táhne mě to zpátky k basám, po kterých jsem od mládí toužil, a které jsem pak i deset let používal. No, a další rejnočí pokušitel mi díky Asian Bamboo připlul na testování. Díky, Viktore!
Popis, parametry, konstrukce
Jedná se o indonéskou oficiální kopii podznačky Sterling od mateřské firmy Music Man, tedy něco, čím je např. Squier pro Fender, Epiphone pro Gibson, LTD pro ESP nebo Lakland Skyline pro americký Lakland. Baskytara má sice označení Ray 35, ale dnešní výroba již na hlavě nese známější označení StingRay 5. Tělo baskytary je z jasanu, dnes se jasan už používá jen na přírodní provedení, jinak tam je mahagon a pak cosi, co se jmenuje nyatoh, což opět vypadá na něco jako mahagon. Lakované je tělo černě s provedením v lesku. Upřímně řečeno, černé nástroje se mi líbí, ale nemám je rád, respektive nechtěl bych takový. Důvody jsou dva. Prvním je to, že v mnohdy potemnělé scéně pódia nástroj nevynikne, není vidět, a když už vidět je, tak je na něm vidět sebemenší máknutí, basa vypadá furt hnusně upatlaná, a kdo to má furt leštit, což je druhý důvod, proč neholduju černým nástrojům.
Krk je z moc pěkného javoru, má parádní kresbu, což jsem vůbec nečekal.
Palisandrový hmatník je také moc pěkný.
Pražců je dvaadvacet, šířka krku na ořechu (nultém pražci), je 45 mm, kdežto originál má 44,45 mm, což je dané tím, že v USA se měří v palcích, kdy 1 ¾" = 44,45 mm, zbytek světa používá metrickou soustavu (tedy ještě kromě Barmy a Libérie). Když už nechtěli měřit na setiny milimetru, mohli udělat 44,5 mm, ale asi kvůli zjednodušení měření toho půl milimetru zkrátka přidali navíc. Každopádně i přes přidaného půl milimetru navíc mi přijdou struny blíž u sebe než na mém někdejším pětkovém USA modelu. Ale možná jsem si jen už až příliš zvykl na 47,6 mm široký krk. Každopádně možná i díky menším roztečím tu úplně odpadla jedna nepříjemná vlastnost krku pětkových USA Music Manů, které mají struny tak blízko krajům hmatníku, že nedá moc práce, aby struna G nebo klidně i H z něho sklouzla přes hranu pražce. To se mi zde nestalo ani jednou, a dokonce jsem se o to i snažil. Moc to nešlo. Nedovedu si představit, že by se mi to stalo při běžné hře. U amerického modelu klidně. Jinak ořech není na rozdíl od USA modelu kompenzovaný. Zde pro srovnání, co je myšleno pojmem kompenzace (ladění).
Indonéský model má ořech obyčejný. Přední strana hlavy je rovněž v černém lesklém laku jako tělo, říká se tomu "matching headstock". To se mi líbí velmi.
Ladící mechaniky jsou otevřené, podobné USA typu, ale přeci jen trochu jiné. Chod mají hladký, ale po těch deseti letech už vykazují sem tam vůli, než zaberou, kvalita tedy není taková, jakou vykazuje originál od Shalleru, ale jinak jsou v pohodě, chod mají hladký a ladění drží.
Dvoucívkový snímač s typickými velkými pólovými nástavci magnetů je naprosto stejné konstrukce jako donedávna na USA modelech, jen mi přijde, že nemá tak hezky zapravené hrany pólových nástavců. Stejně je na tom i aktivní elektronika. Ta je třípásmová, tedy s basy, středy a výškami, a samozřejmě celkovou hlasitostí. Třípolohový přepínač volí tradiční stingrayovské paralelní zapojení cívek, na opačnou stranu modernější sérové a v prostřední poloze pak sériové se speciálním filtrem. Pickguard je třívrstvý, černý, což podtrhuje celkově tmavý vzhled nástroje.
Kobylka opět musicmanovsky typická, masívní. Rozteč strun 17,5 mm. Stejně jako u čtyřstrunné indonéské sestřičky červíky kamenů používají imbus o rozměru 1,5 mm místo 1/16", o těch metrických mírách jsem už psal. Nevím, jestli to souvisí i s další věcí, protože štelovací kolečko výztuhy krku má menší dírky než americké modely, sotva se mi do nich vejde můj obvyklý štelovací nástroj, který k tomu používám.
Baskytara váží 4,55 kg a na popruhu nepatrně přepadává na hlavu, ale nic tragického.
Zvuk
Zvukově je to naprosto typický pětkový StingRay. V paralelním zapojení vrčivý a štěkavý, v sériovém hutný a brumlavý, v prostřední poloze kultivovaný a cinkavý. Na Music Manech obecně mě baví ta jejich aktivka. Je použitelná prakticky v celém rozsahu, jak do plusu, tak do mínusu. Nedovedu si Music Man bez aktivní elektroniky představit. V "pasívní" poloze na středu mě prostě nebaví a zvuk se mi ani tak moc nelíbí. Dokonce si myslím, že Music Man je bez korekcí nepoužitelný, a to říkám jako velký milovník Music Manů. Nahrál jsem samozřejmě své obvyklé ukázky. Není-li uvedeno jinak, jsou provedeny rovnou do zvukové karty, a kromě normalizace ponechány bez úprav. Co se týká korekcí na baskytaře, ty jsem použil, basy jsem o cca 30% přidal, středy nechal na nule a výšky naopak o cca 30% stáhnul. Použité struny jsou poniklované ocelové roundwound Dean Markley 2678 Blue Steel 5 Bass LT v tloušťkách 45-60-80-100-125 a jinak v dobrém stavu. Hráno vždy s polohou pravé ruky nad snímačem.
"Povinné" nahrávky
Paralelní zapojení
Sériové zapojení s filtrem
Sériové zapojení
Bonusové nahrávky ve stejném pořadí jako výše
Pro lepší představu o reálném zvuku jsem baskytaru protáhl kompresorem TC Electronic SpectraComp, protože opět razím názor, že Music Man vysloveně kompresor vyžaduje, což je dáno silným zvukem strun E a H, a dále preampem Darkglass Microtubes X Ultra se zapnutou simulací aparátu. Kupodivu jsem vynechal můj oblíbený Darkglass Harmonic Booster, a zvuk nakroutil přímo na aktivní elektronice nástroje. Opět se projevilo to, kvůli čemu jsem z velké míry Music Man opustil, zase jsem moc kroutil korekcemi a lovil zvuk, a to, jak uvidíte, úplně jinak než v nahrávkách přímo do zvukovky. Tentokrát jsem dal basy naplno, a výšky nestahoval, ale naopak výrazně přidal, a to zhruba o 50%. V ukázce je použito i zkreslení, ukázka struny H bez a se zkreslením a také hra slapem. Použité bylo jen paralelní zapojení, které se mi v kapelním zvuku osvědčilo tak nějak nejvíce.
Hodnocení
Kompletně velice zdařilý nástroj prakticky kompletně věrný americkému originálu, a to jak vizáží, tak i zvukem. Materiály a hardware jsou kvalitní, stejně tak zpracování je na vysoké úrovni, že nemám co vytknout. Opět se projevil můj syndrom, že jsem pořád kroutil s aktivkou a s přepínačem jak zloděj se zámkem a rozhodoval se, který zvuk se mi líbí. Každý den, co jsem měl basu k dispozici, jiný, dle momentálního rozpoložení. Těch uchu lahodících zvuků je hodně, ale dle mých zkušeností ne každý funguje v kapele. Na druhou stranu se mi líbí, že tou aktivkou můžete ten zvuk vždycky dokroutit k spokojenému vyznění, jak je potřeba, ať už se hraje přes aparát, nějaký preamp nebo rovnou do mixpultu. Kompresor je ovšem bez debaty nutnost. Za rozumný peníz dostanete skvělý nástroj s "hentým oným" charakteristickým zvukem poplatným originálu. Takže shrnu to, výborný nástroj proximálně blízký originálu, jen mi tam chybí takové to "mojo". Všechno je na svém místě, vypadá to stejně, hraje to stejně, jen tam chybí "něco", a nemyslím tím jen to logo na hlavě a na kobylce. Popsal bych to jako rozdíl mezi USA Laklandem a korejským/indonéským Laklandem řady Skyline, kterých jsem obou typů měl v ruce hodně. Všechno skvělé, ale ten pocit u toho amerického je prostě lepší.
Závěr
Je to super basa, našel jsem si zvuk, ale návrat do stáje Music Manu ještě odložím, přestože mě ta basa baví, ale prostě mě teď Precision baví víc. Navíc mi vyhovují i širší rozteče strun, a není to jen o zvyku, ale i o trefování se palcem do strun při slapu, s těmi užšími roztečemi mám dost často nechtěné rozeznívání vedlejší struny. I samotný Precision do sluchátek mi zní líp než StingRay, i když je fakt, že s kapelou už je to trochu jedno, tedy dle pokusu Precision vs. Music Man vs. Jazz Bass, co jsem zde před časem dělal. Navíc už se mi nechce tahat s takovou váhou výrazně nad čtyři kilogramy.
A ještě alespoň jedno interiérové foto:
