Fender American Vintage '62 Jazz Bass

Rok výroby: 2010
Země původu: USA
Cena odpovídajícího modelu z nové řady American Original: 51.000,- Kč

Popis, parametry, konstrukce

Klasika všech klasik. Jazz Bass v tříbarevném sunburstu na olšovém těle s palisandrovým hmatníkem na javorovém krku. Lak je nitrocelulózový. Díky tomu jsou už na něm léta znát, přirozená patina hraného nástroje se dostavila sama, tedy bez umělého relicu.

Hmatník je z moc pěkného palisandru, pražců je dvacet, orientační značky smetanové.

Ladící mechaniky Kluson jsou masívní a tedy i pořádně těžké. Mají reverzní chod, tedy obrácený směr otáčení než je dnes obvyklé, a čekal jsem, že když na nich neproběhl relic, ale přirozený běh věku, že po té pouhé dekádě budou mít lehčí chod. Chodí docela ztěžka. Šířka krku na ořechu (nultém pražci) je pro Jazz Bass naprosto typických 38,1 mm. Profil krku je šedesátkový "C", nic pro mě, ale mnohým sedět bude.

Kobylka je ala ohnutý plech a jinak se závitovými kameny, dva jednocívkové snímače, ovladače na tzv. stacket duálních potenciometrech vždy hlasitost a tónová clona pro daný snímač. Pickguard je čtyřvrstvý v provedení Brown Shell. Přístup k výztuze krku je v jeho patce, ale bez sundání pickguardu je manipulace s ní nemožná. Zajímavé je i zemění přes struny, kdy není vedený drátek z šachty elektroniky pod kobylku, ale ta je napojena mosazným páskem ze šachty snímače.

Drobná modifikace proběhla právě na kroužcích potenciometrů tónové clony. Mají aretaci v deseti krocích pomocí speciální podložky s výstupkem a právě zmíněných kroužků, které mají naopak prohlubně. Takto to vypadá.

Výsledkem je to, že si člověk nerozhodí tónovku nechtěným dotykem nebo při manipulaci s hlasitostí snímače, a také to, že není problém nastavit naprosto stejnou hodnotu tónové clony na obou ovladačích. Zaujalo mě to, neznal jsem toto řešení.

Baskytara váží 3,9 kg a díky těžkým mechanikám trochu přepadává na hlavu. Jak znám Daviďáka, kterému děkuju za zápůjčku, tak tam hodí naprosto identické, ale podstatně lehčí, mechaniky Gotoh RES-O-LITE, a bude to snesitelnější nebo úplně vykompenzované.

Zvuk

Klasickému vzhledu odpovídá i klasický zvuk. Naprosto typický Jazz Bass, jak si ho každý vybaví. Hodně středů, a musím říct, že i hodně kovově ostrých výšek. Na ty je tam naštěstí tónová clona, tedy vlastně rovnou dvě. Projevuje se tu i takové chování, které je dáno stylem zapojení elektroniky se sdruženými potenciometry a dvěma tónovkami, že když se jen trochu stáhne hlasitost kteréhokoli snímače, okamžitě se změní zvuk a další stahování už nemá na barvu zvuku prakticky žádný slyšitelný vliv. U Jazz Bassu s novější zapojením, tedy dvě volume plus jedna tónová clona, jsem tento pocit nikdy neměl. Stejně tak, když jednu tónovku nechám úplně otevřenou a druhu úplně stáhnu, stejně ta jedna stažená tónovka ovlivní celkový výsledný zvuk způsobem, jako by byly stažené obě. To je evidentně i ten důvod, proč Fender přešel na jednodušší zapojení.

Není-li uvedeno jinak, následující nahrávky jsou provedeny rovnou do zvukové karty a s plně otevřenou tónovou clonou. Nahrávky jsou jen normalizovány, jinak ponechány bez úprav. Hráno nad použitým snímačem, v případě obou hráno mezi nimi. Na baskytaře jsou nataženy neznámé niklové roundwound struny v tloušťkách 45-65-85-105 ve výborném stavu.

"Povinné" nahrávky

Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky

Bonusové nahrávky

Ukázka ve stejném pořadí jako výše

Abych simuloval, jak hraje baskytara přes aparát, protáhnul jsem ji preampem Darkglass Harmonic Booster, kompresorem TC Electronic SpectraComp a preampem se simulací aparátu a se zkreslením Darkglass Microtubes X Ultra. První část ukázky je na krkový snímač, pak následuje ukázka na oba snímače, pak ukázka na kobylkový snímač bez a se zkreslením (tónovou clonu jsem hodně stáhnul) a nakonec slap na oba snímače.

Ukázka se simulací aparátu

Hodnocení

Není to Custom Shop, ale zpracování je skoro takové, tedy perfektní, těžko hledat chybu. Stejně tak zvuk je očekávatelný a jazzbassově výtečný, co na tom, že já ho zrovna nemusím. Uvítal bych i malinko nižší dohmat, ale i když je nastaven správný průhyb krku, už tak to občas někde lehce zadrnčí, níž s kameny na kobylce jsem nešel. To je asi jediná faktická výtka, co k tomuto nástroji můžu mít. Nejspíš by po těch skoro dvanácti letech snesl práci kytaráře, srovnat pražce a podobně, jinak skvělý spolehlivý nástroj.

A ještě nějaký travní standard: