Warwick Streamer LX

Rok výroby: 1993
Země původu: Německo

Popis, parametry, konstrukce

Dnes to je vysloveně premiéra. Už jsem nějaký Warwick v ruce měl, ale tohle je první test. Je to asi ten nejklasičtější model Streamer, který neoddiskutovatelně převzal tvar a vůbec celou koncepci z baskytar od firmy Spector. Tělo baskytary je ze dvou kusů třešně, klenutá je přední i zadní strana. Tělo je v přírodním provedení a je ošetřeno jen olejem a voskem.

Krk je šroubovaný a je ze tří kusů javoru, krajní části jsou z javoru krásně žíhaného.

Ke krku jednu drobnou výtku mám, a tou je to, že je pod rukou cítit přechod mezi jednotlivými částmi. Krk je také jen olejovaný a voskovaný, zřejmě se prostřední část seschla víc než obě krajní, je tam mezi nimi cítit schod. Naštěstí při hře samotné to nějak nevnímám.

Hmatník je z dřeva wenge, bronzových pražců je 24. Orientační značky jsou jen na boku hmatníku.

Ořech (nultý pražec) je mosazný. Jedná se o typ Just-A-Nut, ještě starší typ s jednotlivě nastavitelnou výškou pod každou strunou.

Jeho šířka je 38 mm, tedy stejná jako má Fender Jazz Bass. Profil krku je poměrně plný, ale mně osobně do ruky moc dobře nesedí, preferuji širší krky.

Hlavice je přeplátovaná nějakým tmavým dřevem, ale netroufám si typovat druh. Nemá kresbu, ale na eben mi přijde moc světlý. Malé uzavřené mechaniky jsou firemní a ve zlatém provedení. Hlavice je ve skutečnosti z pěti kusů javoru, což je vidět na zadní straně.

Na zadní straně těla je zacvakávací kapsa s aktivní elektronikou a 9V baterií.

Dvoupásmová aktivní elektronika je, stejně jako snímače, od firmy MEC. Snímače v konfiguraci PJ jsou rovněž aktivní. Ovladači jsou tedy basy a výšky, poměr snímačů a hlasitost. Ovladač hlasitosti je typu push/pull, kdy jeho vytažením se vyřadí aktivní elektronika. Něco jako pasívní tónovou clonu elektronika neobsahuje. Trochu ten pasívní režim nechápu, jelikož díky aktivním snímačům bez baterie stejně baskytara nehraje. Leda by člověk rychle chtěl vyřadit korekce, jinak mě žádné další využití nenapadá. Co pochválím, je to, že v pasívním i v aktivním režimu s korekcemi na středu je zvuk prakticky stejný.

Za speciální zmínku stojí kobylka. Ta je firemní konstrukce, pro Warwick naprosto typická, kdy obsahuje oddělený struník, kam se konce strun jen zaklesnou, a pak část s kameny. Obě části jsou zapuštěné pod úroveň těla.

A ještě musím zmínit další zapuštěné části, a to je na boku těla jacková zásuvka na nástrojový kabel a hlavně zámková část místo klasické rolny na popruh. Osobně se mi toto řešení s vynucováním používání firemních zámků nelíbí. Používám popruh s integrovanými zámkovými mechanismy použitelnými s jakoukoli klasickou rolnou, s ním bych tedy tady neuspěl.

Baskytara váží jen 3,6 kg a vyvážení na popruhu je skvělé.

Zvuk

Zvuk je modernějšího charakteru, ale ne zas přespříliš chemický. Ale na druhou stranu nemá ve zvuku takovou tu vintage špínu jako třeba Jazz Bass, Precision nebo StingRay, je to zkrátka jiný charakter zvuku, je skoro až krystalicky čistý, ale líbí se mi, ač jinak preferuju spíš tu špínu. Tlačí, má dostatek basů, pořádnou porci vrčivých středů a jemné výšky. Aktivní elektronika jen zdůrazňuje dané frekvence, nebarví. V kapele se nástroj prosazuje výtečně, neztratí se, ale zároveň svými tučnými nižšími středy pěkně tmelí. Velice dobře si basa rozumí se zkreslením.

Není-li uvedeno jinak, následující nahrávky jsou provedeny rovnou do zvukové karty. Korekce jsem jen nepatrně přidal, zkrátka jsem s nimi jen trochu cuknul ze střední polohy. Nahrávky jsou jen normalizovány, jinak ponechány bez úprav. Hráno nad použitým snímačem, v případě obou hráno mezi nimi. Na baskytaře jsou nataženy poniklové Elixiry v tloušťkách 45-65-85-105 v dobrém, ale nikoli již novém stavu.

"Povinné" nahrávky

Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky

Bonusové nahrávky ve stejném pořadí jako výše

Ukázka 1
Ukázka 2

Abych simuloval, jak hraje baskytara přes aparát, protáhnul jsem ji preampem Darkglass Harmonic Booster, kompresorem TC Electronic SpectraComp a preampem se simulací aparátu a se zkreslením Darkglass Microtubes X Ultra. Hráno na oba snímače, v nahrávce jsem použil i zkreslení a slapovou techniku.

Ukázka se simulací aparátu

Hodnocení

Na skoro třicet let starý nástroj je tento ve skvělém stavu, vše je funkční, zpracování perfektní, ten problém se znatelnými přechody jednotlivých částí krku není nic fatálního, jednoduše parádní basa. Zvuk je výborný, poměrně variabilní, ač tedy samotný kobylkový snímač má slabší výstupní signál, přestože jsem ho přiblížil ještě více ke strunám. Každopádně zvuk samotného kobylkového snímače jsem nikdy na podobně koncipované base nepoužíval, takže tomu nepřikládám takřka žádnou váhu. Když je řeč o váze, ta je příjemně nízká, což člověk při dlouhých hraních ocení, já oceňuju navíc výborné vyvážení na popruhu. Osobně mi nesedí do ruky krk, stejně tak 24 pražců je na mě moc, trochu mi překáží při slapování, a integrované zámky na popruh bych taky radši oželel. Ale celkově musím říct, že se jedná o výtečný nástroj.