Aria Pro II SB-1000

Rok výroby: 1993
Země původu: Japonsko
Bazarová cena starých i nových RI modelů cca 1.500 až 1.800 € až tedy cca 40.000 až 50.000 Kč

Popis, parametry, konstrukce

Jedná se o legendární svébytnou japonskou baskytaru, kterou používal třeba Cliff Burton (Metallica) nebo John Taylor (Duran Duran). Do nedávna se vyráběla v reedici s označením RI (reissue), jinak její počátky sahají až do roku 1978, kdy vznikla.

Baskytara má průchozí krk ze sedmi kusů javoru a ořechu, přilepená křídla těla jsou z jasanu. Barevné provedení je Oak, tedy dub, ale vyrábělo se ještě červené provedení Padauk Red a transparentní černé. Lak je lesklý, a je jim opatřen i krk.

V průřezu samotného krku je ale vidět vrstev jen pět.

Hmatník je z pěkného kusu ebenu. Je na něm 24 jumbo pražců a perleťové kulaté orientační značky.

Hlava s japonskými (nejspíše Gotoh) lehkými uzavřenými mechanikami v uspořádání 2+2 je přeplátovaná tenkým plátkem jasanu, což krásně ladí s tělem nástroje. Černá plastová krytka výztuhy krku je už bohužel ztracena v propadlišti času. Ořech (nultý pražec) je mosazný a opticky doplňuje zlaté ladící mechaniky.

Ve zlatém provedení je i do těla lehce zapuštěná masívní kobylka. Ovladačů je několik. Klasické potenciometry hlasitosti a tónové clony jsou doplněny otočným šestipolohovým voličem filtru a dále dvoupolohovým páčkovým přepínačem.

Páčkový přepínač v poloze nahoru vyřazuje aktivní elektroniku a baskytara funguje v pasívním režimu. V poloze dolů zapíná aktivní elektroniku, která je reprezentována šesti filtry od jasného zvuku v poloze 1 (v originále označen jako "bright") po zvuk měkký až zastřený v poloze 6 ("mellow").

Vedle páčkového přepínače je červená svítící dioda indikující stav baterií. Tato LEDka svítí i v pasívním režimu, což trochu nechápu. Apropo, LEDka se rozsvítí již v okamžiku zasunutí kabelu do vstupu nástroje. A už vůbec nechápu proč tam ta LEDka je jako taková, jen zbytečně odebírá kapacitu baterií. Ano, baterií, protože elektronika funguje překvapivě na 18 V, pod černým plastovým krytem na zadní straně těla se tedy nacházejí hned dvě 9V baterie. Kryt používá vruty, což mi z praktického hlediska nepřijde vhodné, nejen kvůli tomu, že bez šroubováku baterie nevyměníte, ale i právě použitými vruty. Jiné baskytary mají šroubky a v těle pak kovová závitová pouzdra, čímž se zabrání potenciálnímu stržení závitů ve dřevě právě trochu nešťastně použitými vruty.

Jinak chválím dodržení designu, vruty krytky šachty na baterie i krytu elektroniky jsou v souladu s ostatním hardwarem ve zlaté barvě. Elektronika je jinak zapojena úhledně a dokonce i víčko je z vnitřní strany potažené měděnou fólií, přičemž je na něj vyvedeno uzemnění pomocí drátku na jeden z vrutů držících kryt. Měl jsem trochu obavu, ale v pohodě je možno tento drátek ke krytu při zavírání přichytit. Nicméně stejně není tento kryt, díky samostatné šachtě na baterii, nutno otevírat, byl jsem jen zvědavý.

Schéma zapojení je také docela zajímavé…

Baskytara váží citelných 4,7 kg, je to zkrátka pořádný kus jasanu a javoru, ale pro mě jeden významný benefit to má. Nepadá totiž na hlavu. A to ani trochu. Vyvážení je naprosto dokonalé.

Zvuk

U zvuku mám skoro až dilema výběru. Těch možností je prostě hodně. V pasívní režimu, tedy s dvoupolohovým přepínačem nahoru, je zvuk plný, nic mu nechybí, ale jakmile se přepne do aktivního režimu s filtry, je rázem co objevovat. Mimochodem v pasívním režimu nemusí být v baskytaře přítomny baterie, přepínač pak v poloze dolů vlastně plní funkci "mute".

Co se týká tónové clony, v pasívním režimu funguje obvyklým způsobem. V aktivním režimu je pasívní tónová clona rovněž funkční, ale nefunguje v takovém rozsahu, jako v pasívním režimu. Není zdaleka takový rozdíl, jestli je plně otevřená nebo plně zavřená, ke stažení výšek dojde jen v omezeném rozsahu.

Nejdřív uvedu "povinné" nahrávky, ovšem v tomto případě jsem z profláknutého Money použil pro každý zvuk jen jedno kolečko, těžko by se to někomu chtělo poslouchat celé. Nahrávky jsou vyvedeny rovnou do zvukovky a vždy s plně otevřenou tónovou clonou. Použité struny jsou ocelové hlazenky D'Addario XL Chromes v dobrém, ale nikoli novém stavu, mají už celkem výrazný vintage charakter, což se k této base myslím i docela hodí, ale dovedu si představit, že s roundy to bude daleko divočejší projev. Navíc jsou to padesátky, tedy pořádná lana, které není úplně snadné rozehrát. Nahrávky jsou v pořadí pasívní režim a pak režimy s filtrem od polohy 1 do polohy 6, celkem tedy 7 ukázek v jedné nahrávce.

Ukázka 1

Ukázky s jiným motivem ve stejném pořadí jako výše:

Ukázka 2

Určitě jste si všimli, jak se charakter s rostoucím číslem filtru víc a víc zastírá, ale zároveň se zdůrazňují jiné středové frekvence a to od vyšších středů po ty nižší. U pozice 1 slyším i pokles basů oproti pasívnímu režimu a zároveň nárůst výšek, zvuk je opravdu hodně jasný. Pro lepší vnímání změny jsem nahrál rychlejší výměny jednotlivých ukázek, opět ve stejném pořadí jako výše, ale po sedmé ukázce to jede zase zpět k první poloze, tedy pasívnímu režimu, eventuálně si počítejte na prstech

Ukázka 3

Mám zkušenost, že změny charakteru se projeví nejvíce u slapu, zvláště u trhaných tónů, takže jen velice rychlá ukázka od pasívního režimu přes filtr 1 po 6.

Ukázka 4

Dalo by se říct, že filtr dělá jakoby wah-wah efekt. V poslední ukázce jsem měnil rychle přepínač filtru, nejprve po 4 tónech jednou tam a zpátky, pak velmi rychle tam a zpět dvakrát. Omluvám se za drobné prskance vzniklé při přepnutí, nedokázal jsem je ze zvuku vypreparovat.

Ukázka 5

Jak slyšíte, zvukových možností je opravdu hodně, věřím, že každý by si našel ten svůj zvuk hodící se do zvuku dané kapely. Není problém významným způsobem měnit zvuk pro jednotlivé skladby nebo dokonce i v rámci jedné skladby, je to jen rychlé cvaknutí přepínačem ať už jedním či druhým.

Osobně jsem dlouho laboroval, ale nakonec jsem si oblíbil jako hodnější zvuk pasívní režim s trochu staženou tónovou clonou a pro zlobivější zvuk pak z filtrů pozici číslo 3.

Ukázka 6

Předchozí ukázku jsem prohnal softwarem AmpliTube se zapnutou simulací basového aparátu snímaného mikrofony pro lepší představu "živého" zvuku.

Ukázka 7

A to samé ještě s přidáním zkreslení, protože to téhle divošce rozhodně sluší.

Ukázka 8

Hodnocení

Jedná se rozhodně o velice osobitou baskytaru, podobně jako třeba Gibson Grabber, není ale asi pro každého. Je to perfektně zpracovaný nástroj, jak říkají Amíci, "built like a tank", má vynikající vyvážení na popruhu, ovšem korespondující s pro mě již hraniční hmotností. Zvuk je variabilní, opět použiju frázi "velice osobitý", v každé poloze v nějaké situaci použitelný. Můžete vrčet, bublat nebo střílet. Trsátkem nehraju, ale jistě to s ním bude peklo, zvlášť s roundwound strunami a zařazením zkreslení, ale bezpochyby umí i andělsky pohladit. Stačí si vybrat. Bohužel cena bazarového nástroje není nijak nízká, holt za legendu se platí. Jen ještě poznámka, to SB v názvu typu znamená Super Bass. Já myslím, že je to splněno

Oficiální stránky RI modelu: https://ariaguitarsglobal.com/product/sb-1000rib/

Mimochodem, dělala se i pětistrunná verze s označením SB-1000/5, ale tam ta hmotnost už asi bude opravdu strašidelná...

A ještě nějaký ten "travní standard"...