Téma: Fender Urge Bass
Fender Urge Bass
Rok výroby: 1996
Země původu: Mexiko
Popis
Stu Hamm je v basáckých kruzích poměrně známým hráčem, a toto je jeho první verze signature modelu Urge. Je to koncepčně na Fender poměrně netradiční nástroj. Tvar těla neodpovídá žádnému z klasických modelů, je prostě svůj. Tělo je poměrně malé a se štíhlými rohy. Materiál těla je topol a barevné provedení je mé až úchylně oblíbené Candy Apple Red, tedy červená metalíza.
Baskytara je subtilní celkově, menzura je totiž 32" místo obvyklejších 34", ale nevím, zda je zde namístě označení "short scale", ty mají typicky spíš 30". Tohle je prostě přesně mezi, tedy spíš "medium scale". Dost se divím, že na krk dostali dvě oktávy (24 pražců). Dosti zeštíhlená je i jinak pro Fender typická hlava. Přístup k výztuze krku je právě chatrakteristicky pro mexické modely na hlavě.
Jak můžete vidět, co už zmenšené není, tak ladící mechaniky. Toto je tvarem standardní mexický materiál, což je prostě škoda. Proč? To už častí čtenáři mých recenzí asi tuší, ale o tom až za chvíli. Ale úplně standardní mexické mechaniky to asi nebudou, protože mají na sobě vyražený nápis "Licensed by Schaller". Také jsem čekal jazzbassový štíhlý (38,1 mm) krk, ale opak je pravdou. Krk má na ořechu precižnovskou šířku 41,3 mm, což je pro mou ruku ideální. Jsem rád i za poměrně plný profil, který mi sedí do ruky naprosto perfektně. Jinak krk je javorový s moc pěkným pruhovaným palisandrem na hmatníku.
A teď zpět k těm mechanikám. Chtělo to nějaké rovněž zmenšené, nejlépe rovnou nějaké z kategorie ultra light. Baskytara totiž váží skoro až neuvěřitelných 3,1 kg, takže díky krku a těm mechanikám se nedá očekávat nic jiného, než přepadávání na hlavu, zde to nezachránila ani kratší menzura. Přepadávání se děje jen do vodorovné polohy, dál ne. Díky nízké hmotnosti nástroje se s tím dá ovšem celkem bez problémů sžít, a navíc ještě není všem dnům konec. Na baskytaru jsem totiž na přání majitele namontoval masívní Fender kobylku, která přepadávání trochu omezila a navíc v blízké době opravdu na baskytaru přijdou lehoučké mechaniky od firmy Hipshot, takže předpokládám, že se situace s přepadáváním dramaticky změní k lepšímu. Kobylka je mimořádně krásný kus hardwaru a na baskytaru sedí, jak kdyby tam byla už z výroby místo toho původního ošklivého ohnutého plechu.
Baskytara je osazena dvěma singl snímači typu Jazz Bass, které doplňuje aktivní elektronika. Aktivní elektronika je vůbec nejlepší, co jsem od Fenderu měl možno zkusit. Je dvoupásmová, a co je pro mě nejdůležitější, je použitelná v celém rozsahu. Jiné Fender aktivky mají tendenci při větším přidání basů ze zvuku udělat jednu ohromnou uduněnou kouli, zde je toto i naplno pořád použitelné, podobně jako u mých milovaných aktivek od firmy Music Man. Bravo! Jinak elektronika má dvě dvojice sdružených potenciometrů (stacked pots). U první dvojice je nahoře hlasitost a dole poměr snímačů, u druhé dvojice jsou nahoře výšky, dole basy. Korekce nemají vyznačenou nulovou polohu. Kloboučky potenciometrů jsou kovové, z prvních fotek jsem měl dojem, že budou plastové, ale kovové provedení mě vysloveně potěšilo. Mezi krkem a krkovým snímačem se nalézá i černý třívrstvý pickguard. Ani by tam nemusel být, ale zároveň mi tam vůbec nevadí, je vkusný, řekl bych.
Na zadní straně těla je kryt elektroniky včetně uložené 9V baterie, bohužel jsou zde použité vruty a nikoli šroubky, jak by bylo vhodnější. Jeden vrut je úplně stržen, vymlet, a byl tak už dávno ztracen. Sakra, když už to dělám takhle, tak tam dám kovová pouzdra se závity a šroubky, ne? Jiné basy od Fendra to tak mají...
Zvuk
Spousta lidí na mexické produkci firmy Fender vyměňuje snímače. Nemám vůbec pocit, že by to bylo potřeba. Baskytara zkrátka hraje skvěle. Plný šťavnatý zvuk dobarvený právě šťavnatou aktivní elektronikou, poloha snímačů se může zdát zvláštní, ale řekl bych, že když si člověk odmyslí poslední tři pražce z krku a zmenšené tělo, že by to klidně mohla být i s přihlédnutím ke kratší menzuře prakticky klasická jazzbassová rozteč. A ten základní charakter zvuku takový je, zkrátka za mě poctivý Jazz Bass.
Není-li řečeno jinak, následující nahrávky jsou provedeny rovnou do zvukové karty a jen normalizovány, basy a výšky na nástroji nastavené skoro naplno. Použité struny jsou niklované Elixir 45-105 v novém stavu.
"Povinné" nahrávky
Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky
Bonusová nahrávka ve stejném pořadí jako výše
Nahrávka přes preamp Darkglass Alpha Omega Ultra se zapnutou simulací aparátu a také přes kompresor TC Electronic SpectraComp. Ukázky v pořadí: krkový snímač, oba snímače, kobylkový snímač bez a se zkreslením, slap na oba snímače.
Hodnocení
Tenhle nástroj mě bavil, jako v poslední době málokterý. Vůbec se mi ho nechtělo dávat z ruky. Dokonce jsem tu nějaký čas jen tak seděl v pokoji bez sluchátek a brnkal si prostě jen tak nasucho, i to mě bavilo, basa totiž krásně rezonuje. Po zlepšení vyvážení výměnou mechanik to bude úžasný nástroj, zvláště na dlouhé hraní. Tři kila, a záda o něm ani neví, zato uši si užívají maximálně. Dost často se traduje, že lehké nástroje nehrají. Tady to rozhodně neplatí. Jinak zpracování není taky co vytknout, snad až na ty nešťastné vruty u krytu elektroniky. Takže abych to shrnul, nevšední nástroj, výborné zpracování, příjemný vzhled, skvělý zvuk, dobrá seříditelnost, co víc si přát? Snad už jen to vyvážení, ale na tom už se dělá, pak dám vědět, jak moc to pomohlo.
P.S.: Nemám rád signature modely nástrojů.
.