Téma: Rickenbacker 4003
Rickenbacker 4003
Rok výroby: 1982
Země původu: U.S.A.
Cena dnešního modelu: cca 54.000,- Kč – např. zde: https://www.thomann.de/cz/rickenbacker_4003.htm
Úvod
Moje první baskytara, kterou jsem si v životě koupil za těžce vydělané peníze z prázdninové brigády, byla Jolana D-Bass, tedy tvarem kopie Rickenbackera. Měl jsem ji dokonce v bezpražcové verzi, která se dělala jako řada Deluxe, jenž byla pouze na vývoz z tehdejšího Československa, u nás se v obchodech vůbec neprodávala. Dodnes se tluču do hlavy, že jsem ji prodal. Zde moje fotka s ní z roku 1998 (a netlemte se moc nahlas, bylo to před dvaceti lety a dvaceti kily).
Jsem tedy rád, že díky Daviďákovi se mnou mohla několik dní pobýt i pravověrná předloha.
Popis
Ikonická baskytara má průběžný krk ze dvou kusů javoru.
K nim přilepená křídla jsou rovněž javorová. Barevné provedení je pojmenované Fireglo, jinde by jí pojmenovali asi Honeyburst. Lak je lesklý, ale léty už notně popraskaný, díky čemuž je "mojo" efekt tím větší. Tuto přirozenou patinu beru, ale jinak příznivcem umělého relicu moc nejsem. Lak na hmatníku mě překvapil, úplně se v některých místech blízko těla při sebemenším dotyku odlupuje, to jsem na žádném jiném sebestarším nástroji neviděl.
Hmatník mě překvapil i jako takový. Oproti jiným nástrojům je to opravdu tlustý plát palisandru, dokonce tlustší, než je šířka bílého lemování, což možná je estetický záměr, ale mně osobně to estetické moc nepřipadá. Mimochodem stejné lemování má i tělo. Povšimněte si i brady, tedy zesílené plochy v přechodu mezi krkem a hlavou. Proboha proč tohle? Při hraní na prvním poli mi to docela překáží a hlavně se mi to vůbec nelíbí. Pravda, novější nástroje už tohle nemají. Jinak šířka ořechu (nultého pražce) je standardních precižnovských 41,3 mm a i profil krku je plný, do ruky mi sedí perfektně (až na tu bradu).
Co se mi na hmatníku líbí, jsou jeho trojúhelníkové perleťové výložky.
Mechaniky jsou masívní.
Ale s malými navíjecími trny, to rád nemám.
Snímače jsou jednocívkové, jak u krku, tak u kobylky. Předpokládal jsem, že mi krkový snímač bude vadit při hraní slapem víc, než mi pak ve skutečnosti vadil. Dá se s tím žít, i když primárně na slap si takovouhle basu člověk nekupuje, troufám si tvrdit.
Páčka je třípolohový přepínač snímačů (kobylkový, oba, krkový), pro každý snímač je tam ovladač hlasitosti a tónová clona. Čekal bych ty potenciometry obráceně, tedy nahoře hlasitost a dole tónová clona, ale je to, jak to je, naštěstí jsou potenciometry popsané a pak už jde jen o zvyk.
Baskytara má dva výstupy. Jeden je označený jako STANDARD a jedná se o mono výstup. Druhý je označený jako RIC-O-SOUND a ten je ve stereu. Každým kanálem pak jde jeden snímač. Je pak potřeba stereo kabel a splitter na rozdělení kanálů nebo stereo kabel s rozdělenými jacky na jednom konci. Dělá se i originál kabel s rozdělovačem.
Je pak možné např. krkový snímač zapojit do basového aparátu a kobylkový do kytarového a aplikovat na něj zkreslení. Nebo signál jen rozdělit a použít dvě cesty kdy kobylkový snímač projde nějakou zkreslovací krabičkou, zatímco krkový zůstane čistý a před aparátem či dalšími efekty se sdruží do jednoho výstupu nějakým směšovačem, teď mě napadá Boss Line Selector LS-2 (recenze).
Baskytara se ke mně dostala s hlazenými strunami Fender o sílách .055" až .110", tedy s lany jak na Golden Gate Bridge a taky s příšerným dohmatem. Nastala tedy výměna za hlazenky D'Addario Chromes o sílách .045" až .100" a štelováníčko. A to je tedy pošušňáníčko. Copak výška kobylky, ta se šteluje snadno dvěma imbusovými červíky, tedy nelze štelovat každý kámen samostatně, ale nějak to nevadí, kameny mají udělané stejné klenutí jako rádius hmatníku. U kamenů však lze samostatně štelovat jejich polohu pro ladění oktáv, ale dost blbě. Křížové šrouby jsou v relativně tradičním místě za kobylkou, ale tato kobylka má i tzv. struník, a ten překáží v přístupu k polohovacím šroubům. Takže povolit hodně struny, část s kameny ven (ano, je tam jen volně vložená), hnout s kamenem, zasadit zpět, natáhnout struny a doufat, že jsem se trefil, jinak vše opakovat jak u debilů na půdě.
Výztuha krku je další oříšek, sakra, vždyť tam jsou dvě! Na takhle masívním krku? Prosatana proč? To by jedna nestačila? Takový Vlček dává i na šestku jen jednu výztuhu a už ani žádné grafitové tyče. Na šestce bych ty dvě výztuhy chápal, možná i na pětce, ale na čtyřce? To mi hlava nebere. OK, sundám krytku na hlavě. Dopr, co to je?!
Tak to jsem ještě neviděl, co s tím? Pomohl strejda Google. Aha, tak proto je ten pickguard dělený, takže krkový snímač ven. Ale nejdříve zase hodně moc povolit všechny struny. Snímač je naštěstí přimontován k pickguardu, takže jeho vytažením nepřijdete ani o nastavení jeho vzdálenosti pod strunami.
To je teda hnus (pan Adolph Rickenbacker promine). Ale dnes už to štelování výztuhy je naštěstí na hlavě, takže reparát se aspoň částečně zdařil. Částečně, protože furt tam jsou ty výztuhy pro mě nesmyslně dvě.
Dohmat se mi nakonec podařilo udělat rozumný, klidně by ale mohl být nižší, jen kdyby nepřekážela ta šílenost kolem kobylkového snímače. Kobylka už níž dát nejde, respektive jde, ale struny se opřou o plech rámečku té pasti na mamuta. Ten horní blatník se (naštěstí) už časem někde ztratil, tak alespoň ilustrační obrázek z internetu, jak to vypadá s ním. Význam této "vychytávky" mně stále uniká.
Mimochodem kobylka obsahuje i tlumítka, ovládají se ručními vroubkovanými šrouby po stranách, ale nepodařilo se mi prsty se šrouby skoro pohnout, vykašlal jsem se na to, na Sabre je taky mám a nepoužívám je.
Baskytara váží 4,5 kg, což není zrovna málo, a kupodivu malinko na hlavu přepadává, ale není to nic strašného. To ten hrb na krku. U dnešních modelů se uvádí váha 4,1 kg, což už je příjemnější, otázka, zda to nebude mít vliv na vyvážení.
Zvuk
Výše jsem popsal způsoby zapojení. Tímto popisovaným účelem stereo výstupu se i vysvětluje a ospravedlňuje o něco slabší výstup kobylkového snímače. Má nejen nižší signál, ale hlavně i daleko méně basů. Krkový snímač oproti tomu má zvuk mohutný, jak co do množství basů, tak co do síly výstupu. Nemaje potřebný stereo kabel, použil jsem v následujících nahrávkách standardní mono výstup, pravda v samostatných nahrávkách jsem všechny, tedy i tu nahrávku z kobylkového snímače, normalizoval, což byla i jediná aplikovaná úprava. Použité struny jsou dosti ohrané ocelové hlazené struny D'Addario Chromes 45-100.
Nejprve "povinné" nahrávky
Krkový snímač
Oba snímače
Kobylkový snímač
Bonusová nahrávka ve stejném pořadí jako výše
Nahrávka přes Darkglass Alpha Omega Ultra a kompresor TC Electronic SpectraComp, nejprve na krkový snímač, pak na oba snímače, následuje ukázka bez a se zkreslením s nepatrně staženým krkovým snímačem a nakonec slap na oba snímače.
V nahrávkách jsem měl vždy plně otevřené tónové clony, ale líbil se mi i zvuk, kdy jsem při hraní na oba snímače tomu krkovému snímači tónovou clonu trochu stáhnul a u kobylkového ji naopak nechal plně otevřenou. Trochu mě nepříjemně překvapil trochu slabší zvuk struny E, ale žádným štelováním jsem to nevykompenzoval. Je ale zajímavé, že když se hraje lehce, tak to znatelné není, jenže na Rica se lehce nehraje, a když tedy člověk zabere, tak jak když je na tom E nějaký brutální kompresor nebo limiter.
Rozhodně stojí za shlédnutí i tohle video. Je tam ukázán i stereo výstup.
https://www.youtube.com/watch?v=jcyXyj-etZQ
Hodnocení
Mojo z té basy úplně stříká, a přes všechny výše uvedené výhrady mám skoro až cukání si nějakého Ricka pořídit, spíš tedy novější výroby, a pořádně provětrat Ric-O-Sound. Novější výroby kvůli výztuze, bradě a váze. Když to shrnu, způsob seřizování je opravdu tragický a dvě výztuhy jsou podle mě zbytečné až kontraproduktivní (kdo neví, co dělá, dostane krk lehce do vrtule). Jinak ale zvuk je výborný. Tučný, špinavý chrchlák. Ale umí být i hodný, je to o stylu hry a případně i použitých mršítcích. Zkreslení je pro tuhle basu jak předurčené.
Stránky výrobce: http://www.rickenbacker.com/model.asp?model=4003