G&L SB-2

Rok výroby: 1983
Země původu: U.S.A.

Popis, konstrukce, parametry

Další letitá kráska původně od Daviďáka přistála v mé improvizované servisní dílně. Podělím se s vámi jako vždy o to, jak toto setkání dopadlo. Tahle americká červenka z továrny na radost pánů Leo Fendera a George Fullertona vylétla v roce 1983 a má ještě původní tvar hlavy bez otvíráku na konzervy.

Tělo je z podle dostupných informací ze tří kusů javoru krytého neprůhlednou, dalo by se říct standardní červenou barvou v lesku. Žádná metalíza, nejprve jsem tipoval na nitro, protože ten lak je docela měkký, ale údajně se jedná o polyester. Ono od nitra se hlavně z ekologických důvodů ve velkých fabrikách upustilo, ale nitro je to nejlepší, co nástroji poskytnout. Dřevo pod tímto lakem může "dýchat" a lépe vyzrávat. Jinak tělo postrádá jakékoli vybrání nebo zkosení, ale hrany jsou dostatečně zaoblené, takže nikde nic hráče netlačí.

Krk klasické 34" menzury s 21 pražci je javorový a dalo by se říct, že je ze dvou kusů. Nejdříve řeknu, jak to dělají v předchozí továrně Leo Fendera, tedy firmě Music Man. Je-li krk i hmatník z javoru, nedělají tzv. tchoří pruh (skunk stripe), ale dolepují hmatník, přičemž spoj lze najít jen velice obtížně. Postup je ten, že z vysoustruženého polotovaru krku se odřízne vrstva pro hmatník, do krku se udělá drážka pro výztuhu, a hmatník z toho samého kusu dřeva, jako je krk, se přilepí zpět, spoj je pak opravdu neznatelný. U tohoto kousku od G&L je to trochu jinak. Krk včetně hmatníku a hlavice je rozříznut podélně v rovině kolmé na hmatník, pak do jedné nebo obou půlek krku (řez je lehce nesymetrický, dovnitř nevidím) je vyfrézována drážka pro výztuhu, a obě poloviny jsou následně slepeny k sobě.  Asi tam i došlo k nějakému úbytku materiálu ve styčných plochách, a přestože na čelní straně hmatníku a hlavy ten spoj vidět skoro vůbec není, tak na zadní straně krku již ano, ten spoj je jasně zřetelný díky tomu, že úplně nesedí léta. Krk je kompletně celý ošetřen lesklým průhledným lakem.

Krk je k tělu připevněn speciálním způsobem a to za použití technologie Micro-Tilt, tedy tříbodové uchycení krku, kdy dva vruty v klasických místech drží krk, ten je opřen vetknutou kovovou destičkou o červík zapuštěný v pouzdře v těle, a pak tam je ten třetí vrut jako pojišťovací. Díky tomuto červíku je možno nastavit úhel krku vůči tělu. Osobně tomuto řešení nijak zvlášť nefandím. Mám pocit, že si výrobce tímto kompenzuje případné nepřesné nastavení frézy při výrobě kapsy pro uložení krku. Nicméně toto řešení jsem díky původně vysokému dohmatu musel použít, byla to moje první zkušenost s touto technologií, ale nic na ní není, zvládl jsem to intuitivně. Každopádně je to lepší řešení než obvyklý asijský proužek šmirglpapíru s žádostí o jídlo napsanou neviditelným písmem. Nic to ale nemění na skutečnosti, že nedochází ke styku krku s tělem v celé ploše, ale krk tak nějak prakticky trčí ve vzduchu. Každopádně na druhou stranu nemám dojem, že by to mělo nějaký devastující vliv na zvuk.

Jak již bylo v úvodu řečeno, hlava nástroje je ještě starého tvaru, nese firemní logo a poměrně lehké mechaniky, ač ty působí klasickým masívním dojmem. Mechaniky mají navíc absolutně hladký chod. Na hlavě je dále přítomna matice seřizování výztuhy krku v provedení "bullet".

Šířka na ořechu (nultém pražci) je 42 mm a profil krku je spíš lehce hlubší C než D, není to tedy taková násada od krumpáče jako třeba má můj StingRay. Baskytara váží jen 3,9 kg a díky méně masívnímu krku, menší hlavici a odlehčeným mechanikám sedí perfektně na popruhu a tedy to není basa na hlavu padlá.

Kobylka je masívní a dokonce stranově uzamykatelná pomocí červíku. Z designového hlediska je lakovaná hrubým černým lakem, který se již značně odlupuje. Jakmile člověk seřizuje oktávy, tak z toho barva jen létá, ale na druhou stranu to přispívá k vintage vzhledu nástroje. Stejným lakem je opatřen i controlplate s ovládacími prvky. Těmi je hlasitost, tónová clona a třípolohový přepínač snímačů. Tovární snímače v černých plastových pouzdrech s viditelnými pólovými nástavci jsou vzhledově typu singl, ale díky tomu, že nebrumí ani samostatně, tipuji, že budou mít dělené cívky (tzv. split coil).

Zvuk

Zmíněný páčkový třípolohový přepínač umožňuje přepnout na snímač u krku, oba snímače a samotný snímač u kobylky. Namíchat si vlastní poměr snímačů není možné, ale nepřipadá mi, že by to v tomto případě nějak moc vadilo. Každý z těch zvuků je osobitý a všechny jsou výrazné. Je to taková basa tří zvuků, když nepočítám zařazení tónové clony. Zvuk je syrový, pevný vrčák, hodně průrazný prakticky v jakékoli poloze přepínače, basa zkrátka strašlivě tlačí s jakýmikoliv strunami. Zvukově těžko přirovnávat nějakému jinému nástroji. Na krkový snímač je to skoro takový Precision, ale na steroidech. Na oba snímače má zvuk řekl bych skoro až musicmanovský charakter, no a kobylkový snímač je vůbec záhadný jak hrad v Karpatech. S lehce staženou tónovou clonou to má blízko k samotnému kobylkovému snímači Jazz Bassu, s otevřenou spí blíž k nějaké moderně ala Spector NS-2, těžko říct. Ale já v tom vidím velký klad. Ty tři zvuky jsou totálně odlišné, ale všechny naprosto úžasně použitelné. Zvukově je to jedna z nejosobitějších bas, které jsem měl možnost poznat. Na nic si nehraje, nesnaží se přiblížit k nějakému vzoru nebo předloze, je prostě svá. A strašně mě baví.

Následující ukázky jsou nahrány rovnou do zvukovky, s plně otevřenou tónovou clonou a dále ponechány bez jakýchkoli úprav, jen normalizovány. Hráno je to vždy nad aktivním snímačem, v případě obou pak mezi nimi. Použité struny jsou nějaké niklové pětačtyřicítky ve velmi dobrém stavu.

Nejdříve klasické "povinné" nahrávky:

Snímač u krku
Snímač u kobylky
Oba snímače

Stejné nahrávky jen s ocelovými hlazenými strunami D'Addario Chromes (recenze) v dosti jetém stavu:

Snímač u krku
Snímač u kobylky
Oba snímače

Doplňkové nahrávky opět s roundwound niklovkami:

Snímač u krku
Snímač u kobylky
Oba snímače
Slap na oba snímače

Objevil jsem ještě pěkné video: http://www.youtube.com/watch?v=plqD-DbuRn0

Hodnocení

Vintage záležitost vysoce hodnocené značky a neuvěřitelného, navíc velmi osobitého, zvuku. Léty je to velice pěkně vyhraný nástroj svědčící o kvalitě použitých materiálů a hardwaru. Spíš jen pocitově mi vadí použitý Micro-Tilt a loupající se lak na kobylce. Někomu nemusí vyhovovat třípolohový přepínač a tedy nemožnost zvolit s vlastní barvu zvuku namícháním poměru snímačů. Mně osobně se líbí možnost radikálně změnit zvuk rychle jen ťuknutím do páčky. Pořád  se mi ten přepínač zamlouvá víc než dvě samostatné hlasitost pro každý snímač, ale to je věc názoru a preferencí. Tedy verdikt zní: skvělý nástroj elegantního vzhledu, výborného zpracování a masakrózního zvuku.

Kompletní galerie Daviďákových fotek je zde: http://gdavidak.rajce.idnes.cz/G_L_SB-2_1983/

Poznámka

V současnosti vyráběné modely SB-2 jsou v konfiguraci PJ a nemají tónovou clonu, jen dvě hlasitosti (jednu pro každý snímač), což se mi zdá trochu nešťastné.