Téma: Tokai Hard Puncher
Tokai Hard Puncher
Rok výroby: 1980
Země původu: Japonsko
Popis, konstrukce, parametry
Jedná se o typický lawsuit, tedy baskytaru stejné konstrukce, tvaru těla a hlavy jako má její předloha Fender Precision Bass, jen vyrobenou v Japonsku a samozřejmě pod jinou značkou. Tato značka zní Tokai, ale svým tvarem logo Fender nepokrytě napodobuje. Už teď na začátku musím říct, že v mnohém za svou předlohou vůbec nezaostává.
Tělo baskytary je z jasanu, původním vlastník Daviďák to odhadoval na 80%, s tím, že pod lak není vidět, já s k jeho názoru rovněž kloním, a po osobních zkušenostech s několika jasanovými Precisiony tuto pravděpodobnost zvedám na 99,99%. Tělo kryje lehce metalický šedomodrý lesklý lak a ve stejném duchu je vyvedena i přední strana hlavy (tzv. matching headstock) na jinak javorovém krku z jednoho kusu. Krk je z jednoho kusu a má tedy na zadní straně tchoří pruh (tzv. skunk stripe) z palisandru. Krk je osazen dvaceti poměrně silnými pražci a navíc je kompletně celý lakovaný a s moc pěkným vintage tintem, tedy zažloutnutím. Masívní ladící mechaniky jsou v niklovém provedení a jsou už pěkně zašlé. Ostatně basa za těch 35 let schytala pěkných pár šrámů a směle se může řadit do kategorie vintage. Každopádně niklované zašlé mechaniky na mě osobně působí daleko lépe, než kdyby byly oprýskané a orezlé původně chromované. Dovolím si použít Daviďákovy fotky:
Jak je vidět, mechanika struny E malinko přečnívá ven z plochy hlavy. Je to taková malá nedokonalost.
Orientační značky jsou tečky z černého plastu. Rovněž třívrstvý pickguard je černý. Kobylka je naprostá vintage klasika z ohnutého plechu s kameny v podobě válečků, u kterých mi snad jen trochu vadily příliš dlouhé stavěcí červíky.
Snímač je bez označení, jedná se o klasický dělený snímač (tzv. split coil), a výrobce je neznámý, každopádně by měl být původní. Je-li výrobcem přímo Tokai nebo použili nějaký snímač tradičních výrobců, nedokážu říct. Ovšem ke zvuku nemám absolutně žádnou výhradu, klidně by to mohl být i nějaký originál Fender. K ovládání zvuku slouží jako tradičně pouze hlasitost a tónová clona.
Na to, že má baskytara masívní krk, masívními mechanikami, a navíc je tělo z jasanu, tak váží pouhé 4 kg. Možná je použit nějaký lehčí druh jasanu, např. bahenní. Napovídalo by tomu i to, že basa na popruhu výrazně přepadává na hlavu, což mě opravdu hodně vadí.
Zvuk
Co mě na rozdíl od přepadávání na hlavu naopak velmi potěšilo, je zvuk. A právě díky zvuku je více než zřejmé, že zde máme opravdu jasanové tělo. Zvuk je zvonivý, vrčivý, hodně konkrétní, s pevnými basy a cinkavými výškami. Se zařazeným kompresorem je absolutně bezproblémový i slap. Hodně zajímavé je chování prázdné E struny, přičemž s tímto jsem se zatím u žádného nástroje nepotkal. Ta struna se chová podobně jako kostelní zvon, kdy se prostě rozechvěje a na pozadí hlavního tónu je slyšet to chvění materiálu s přidruženým efektem jak kdyby tam byl reverb s chorusem dohromady. Je to zvláštní, ale moc se mi to zamlouvá. Dělá to jen prázdné Éčko, žádný jiný tón.
Následující ukázky jsou nahrány rovnou do zvukovky, s plně otevřenou tónovou clonou a dále ponechány bez jakýchkoli úprav (kromě normalizace samozřejmě). Použité struny jsou niklové D'Addario ve slušném stavu.
Hra blízko krku
Hra nad snímačem
Hra u kobylky
Slap
Hodnocení
Těžko něco vytknout zpracování, to je naprosto příkladné a nezadá si minimálně se standardní americkou produkcí firmy Fender. Možná že dokonce kvalita tohoto kousku v onom roce 1980 byla vyšší než kvalita leckterých Fendrů ve stejném roce, tedy v nechvalně známé éře CBS. Zvukově mě basa strašně baví a po zkušenostech s dalšími jasanovými kousky (recenze) je mi naprosto jasné, že vyměním-li svůj stávající Precision (recenze) za nějaký jiný, tak jedině nějaký s jasanovým tělem. Co mě naopak na této base mrzí, je zmíněné výrazné přepadávání na hlavu. Zpracování perfektní, nádherný vintage vzhled, skvělý zvuk, ale celé je to alespoň pro mě osobně zazděno nepohodlným herním prožitkem.
Kompletní galerie Daviďákových fotek je zde: http://gdavidak.rajce.idnes.cz/Tokai_Hard_Puncher/
Poznámka
Dělám teď recenzi na basu G&L SB-2 a všiml jsem si, že ty nahrávky s G&L jsou nějaké kratší oproti těm, které jsem dělal o den dříve s Hard Puncherem. Srovnal jsem si je vedle sebe, a takhle to vypadá:
Nejdřív jsem si pomyslel, že to bude tím, že G&L SB-2 má tříbodové uchycení krku, přičemž je tam použit Micro-Tilt, tedy prakticky krk nesedí v kapse plnou plochou, čemuž jsem i zpočátku přisuzoval ten kratší sustain. Jenže normálně mi nepřišlo, že by ta basa měla krátký dozvuk, to vůbec ne. Takže jsem si vzal svého Music Mana, udělal stejnou nahrávku ve stejném tempu, porovnal, a výsledek je zkrátka ten, že tenhle Tokai má prostě sustain nadstandardně dlouhý.
Ja jen ze CBS era trvala od roku 1965 dalsich cca 19 let a patri do ni mimojine i muj 1969 jazz, kterej uplbe bobej nejni..
Ale vím, že strunama to není, dělala to vždycky - zkusím dneska schválně udělat nahrávku. Ale líbí se mi to, je to taková příjemná zvláštnost.
