Electro-Harmonix Nano Muff Ovedrive

Popis:
Pedál by měl být reissue pedálu Muff Fuzz (neplést s Big Muffem) z roku 1969. K ovládání máme pouze k dispozici potenciometr Volume, kterým ovlivňujeme míru zkreslení a celkovou hlasitost.
Klasické celokovové šasi Nano série od Electro-Harmonix, true-bypass, možnost napájet baterkou nebo adaptérem (9V, centr negativ). Jednodušší pedál už zřejmě nejde vytvořit.

Použití a zvuk:
Jedná se o overdrive s určitými jemnými rysy fuzzu určený pro kytaru, ideálně pro lehce nakreslený lampový aparát. Rozsah zkreslení není příliš velký, opravdu to dodává spíš pěkný chlupatější overdrive. Zkreslení jako takové se mi líbí. Zdá se mi, že není tolik mid-scooped jako Big Muff, je spíš takové teplejší, ne pila.
Použití na baskytaru v praxi si ovšem nedovedu představit. Jak jsem již napsal, ovládáme jedním potenciometrem hlasitost i míru zkreslení. Při použití na kytaru můžeme třeba stáhnutím volume na kytaře zvuk pěkně „pročistit“, u basy se mi to ale nepodařilo. Tzn. prostě pedál funguje i jako obrovský booster. Maximální nastavení zkreslení jsem musel zkoušet s gainem i volume na aparátu na 1 (spíš 0,5), protože jsem samozřejmě pak dostal obrovský nárůst hlasitosti.
Pedál hodně reaguje na dynamiku hry – čím víc hrábnete tím víc to kreslí. Ne že by ale potenciometr fungoval i jak citlivost.
Ztráta basů zde je, myslím ale, že v rovině jakžtakž přijatelné, zvlášť kdyby se měl jednat o sešlápnutí pedálu na nějaké „Flea-style“ sólo.
Dobře si rozuměl s Q-Tronem – ale jen při umístění před ním (stejně jako i Bass Big Muff či El Grande Bass Fuzz). Zde se dalo touto kombinací dosáhnout zvuku ala Bassballs. Při umístění za Q-Trona to dělalo pazvuky jako když si hrajete s tím crossoverem na Deluxe Bass Big Muffu.

Závěr:
Kdyby měla krabička celkově volume, byla nejen mnohem univerzálnější, ale líp by se ovládala. Takhle je to „one-trick pony“. Ale zvukově celkem fajn. Nicméně na basu jsou určitě lepší a hlavně lépe ovladatelná zkreslovadla.