V případě squieru tam rozdil velky nebude.
U puvodnich je rozdil predevsim ve dreve a snimaci. Drevo je olse vs. jasan (zadny bahenni ale poradny tezky kravy).
Snímač tam je to jiná. V 60kach se do 65 vinulo ručně a dost nekonzistentne, vicemene s enamel dratem. Nejsou vyjimkou ani snímače které měli pres 11 500 otacek. Za standard se dnes bere lehce přes 10 000. Ke konci 60. se zacal snižovat (setrit) počet otáček někam kolem 9200. Zároveň se moc neutahovali, protoze fender mel konstrukcne mene dokonale napinaky nez Gibson a drsty udajne praskaly. Rucne to dost utahovali (viz stary fotky kdy se zvedaji kraje fibru snimacu).
V 70. kach se pak začal na čas místo vosku pouzivat koupani v nitrolaku. To ale nebylo úplně dobré, protoze lak krehnul a praskal. Postupne se pak preslo na moderni polyuretanovy drat (ruzovy). To zase ulehčilo vyrobu, protože ten se dá pájet a nemusi se skrabat izolace (jo je to dost peklo, fakt).
V 80. se pak přidalo trosku otacek a od te doby to zůstalo v temer nezmenene podobe dodnes. Na levnějších modelech se pak začali používat plastové civky na které se drát navinul a magnety nastrkali.
Zajímavá jsou 50 léta, kdy se papírové používali enamelove dráty ale prakticky když došel tak se vinulo formvarem který měli na strata. Z toho vznikly potom dneska variace butique vyrobcu s formvarovym dratem.
Magnety se pouzivali alnico 5. Tady moc excesu nebylo, neb precl tak jak ho známe prisel az kdyz se dodavky ustalili. Pouzivalo se tedy vice delek, nekdy je videt, ze magnety trci ven i na zadni strane. Jeden cas se pouzivali mosazne podlozky do sachty.
Dneska je samozřejmě nabídka bohatsi, butique vyrobci pouzivaji i slabsi alnico 2 a 3 magnety. V kombinaci s různými typy drátu atd.
Analogicky to platí i pro jazz bass s tím, ze se používalo cca vzdy o 1000 otáček méně.
Tot historické okenko.