Hohner Professional B Bass IV

Roky výroby 1990–2004
Země původu: Korea
Cena v době výroby cca 16.000 Kč

Úvod

Firma Hohner je německá, v současnosti dělá už jen foukací harmoniky, akordeony, melodiky a flétny. V minulosti vyráběla ale i spousty kytar, a nejslavnější jejich baskytary jsou asi ty bezhlavé, tedy Hohner The Jack a Hohner B2. Testovaný kousek má nejblíže právě k první jmenované.

Popis, parametry, konstrukce

Baskytara je moderního střihu, ovšem vzhledem ke svému stáří už také alespoň zpovzdálí nakukuje do vintage sféry. Vyvedena je v přírodní úpravě v kombinaci s černým hardwarem.

Baskytara má průchozí javorový krk. Ten je dokonce ze tří částí, k bloku krku jsou pak dolepena javorová křídla. Kresba dřeva je parádní, nikde žádný kaz, perfektní zpracování, materiálově fakt super.

Stejně parádní je výrazně pruhovaný indický palisandr použitý na hmatník. Orientační značky jsou perleťové, a díky tomu, že hmatník nese 24 pražců, čekal bych, že dvojice teček bude i na tom čtyřiadvacátém poli, ale není tomu tak. Trochu škoda. Menzura je jinak standardních 34".

Hlavice, jak je vidět v přechodu dřeva, je ke krku dolepovaná a je skloněna vůči ploše hmatníku pod úhlem.

Přední strana je lakovaná černě, v netradičně tvarované špici je perleťové H coby logo firmy. Ladící mechaniky jsou malé, lehké, uzavřené, kvalitní. Pod černou plastovou krytkou na přední straně hlavy je přístup k výztuze krku. Ořech je grafitový, a šířka krku na ořechu je 40 mm. Profil krku je plnější D, dobře mi sedí do ruky.

Krásným kusem hardwaru je masívní kobylka. Je vyrobena pod licencí Steinberger, a kromě dolaďovačů obsahuje i páčkový podlaďovák.

Kolečka/šrouby dolaďovačů jsou tak trochu k ničemu, jelikož ladící mechaniky na hlavě nejsou uzamykatelné, ale dobře to s nimi vypadá a fungují. Ty šrouby tlačí na strunu, čímž díky jejich zašroubování a vyšroubování lze jemně měnit intonaci, což je nezbytné zejména na struně E, kdy nelze docílit správného naladění podlaďováku jinak než dolaďovákem. To je zase věta, co? No, ale tak to je. Dolaďovák je zkrátka nezbytný na správné naladění podlaďováku. A to podladění si můžete udělat v širokém rozsahu, tedy dejme tomu od C, jak vám bude vyhovovat. Takže není problém C#, D nebo i D#. Trochu problematické je ale to, že při zaklopení, tedy ladění na standardní E, lze šroubem snadno nechtěně otočit, čímž si ladění rozdrbnete. Kameny na kobylce lze zamknout bočním červíkem, další červík u páčky podlaďováku nastavuje tuhost pohybu páčky.

Snímače jsou pasívní singly pod licencí EMG, což je na nich napsáno malinkým písmem pod zlatým logem Hohner. Kobylkový snímač je šikmo, aby nebyl i zvuk na tenkých strunách moc tenký.

Ovladači jsou hlasitost krkového snímače, hlasitost kobylkového snímače, na sdruženém potenciometru jsou na kroužku dole basy, na horním kloboučku výšky. Aretace ve střední poloze bohužel chybí. Elektronika je doplněna páčkovým přepínačem aktiv/pasiv, při aktivu se rozsvítí červená LEDka, za mě naprosto zbytná záležitost. Pasívní tónová clona přítomna není. Co ale přítomno je, tak v krytu na zadní straně těla je otvor, kterým je přístupný trimer na celkové nastavení zesílení aktivní elektroniky. To je bezva věc, člověk si pak může nastavit poměr mezi aktivním a pasívním zapojením, jak mu vyhovuje. Zásuvka na nástrojový kabel je na boku těla, a povšimněte si rovnou dvou rolen na popruh. Baskytara váží krásných 3,76 kg a na popruhu sedí naprosto perfektně, nepřevažuje se, a to při použití kterékoli rolny. Osobně mi více sedí poloha nástroje na těle při použití té horní.

Zvuk

Takový trochu jiný Jazz Bass. Baskytara má dostatek středů umožňujících jí se prosadit v kapele a zároveň tmelit zvuk. Aktivní elektronika je nápomocná, její rozsah není přehnaný, líbí se mi. Není-li uvedeno jinak, následující nahrávky jsou provedeny rovnou do zvukové karty, jen normalizovány, jinak ponechány bez úprav. Použité struny jsou ocelové hlazenky v tloušťkách 45-65-80-100 v dobrém stavu. Měly by to být D'Addario Chromes, ale je to bez záruky, anžto nemám potvrzeno, že by se změnilo hedvábné opředení strun z tmavě modrého na azurové, ale válečky na koncích strun jsou v D'Addario barvách, tak fakt nevím. Hráno vždy nad aktivním snímačem, v případě obou pak mezi nimi. Použil jsem aktivní zapojení, ale korekce basů a výšek jsem nastavil podle sluchu neutrálně vůči pasívnímu režimu.

"Povinné" nahrávky

Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky

Bonusové nahrávky ve stejném pořadí jako výše

Ukázka 1
Ukázka 2

Nahrávka se simulací aparátu, kde bylo použito i zkreslení a hra slapem, hráno na oba snímače

Hodnocení

Musím chválit, nedá se nic dělat. Krásné materiály, kvalitní hardware, bezchybné zpracování, bezproblémová seřiditelnost a v neposlední řadě výborný zvuk. Dále vyzdvihnu příjemnou hmotnost a skvělé vyvážení na popruhu. Přitom se jedná o poměrně levný nástroj. Sice se bazarové kousky dnes prodávají za prakticky stejnou cenu, jako byla cena nového nástroje tenkrát, ale i tak je to stále hodně muziky za málo peněz. Tvar těla a zejména hlavy asi nebude pro každého, ale nástroj je podle mě dosti osobitý. Mimochodem, dělala se i pětistrunná, a dokonce šestistrunná varianta.