Téma: Lakland Skyline 55-02
Lakland Skyline 55-02
Popis:
Pětistrunná baskytara pro Lakland typického provedení HB+S. Rok výroby 2001, Korea. Tělo jasanové, krk javor, hmatník javor. 35" menzura. Pasivní grafitové výztuhy. Snímače a elektronika Bartolini. Kobylka Lakland s možností protažení strun skrz tělo. 4.2 kilo vážící.
Elektronika:
Tato basa bývá často nepochopena, a to doslova. I v recenzích si lidé někdy pletou funkci přepínače s Music Manem a chybně si myslí, že přepínají nějaké cívky sério-paralelně. Ovládání se dá jednoduše vysvětlit takto. Zadní snímač můžeme rozdělit na dvě cívky, a přepínač připojuje buď zadní cívku, obě nebo jen přední, blíže ke krku. Tím vznikají "efektowe bardzo fajne tone". Potenciometr blend poté míchá poměr snímačů. Samotný přední snímač můžeme označit za stav "precl", samotný zadní - obě cívky za stav "stingray". No a pak je škála zvuků všechno mezi tím, např. zadní cívka u kobylky 50 na 50 s krkovým snímačem mi připomíná nejvíce Jazz Bass. Aktivka se ovládá Bass, Mid, Treble - boost a cut, výborná, použitelná v celém rozsahu. Uvnitř nástroje je ještě DIP přepínač na přepnutí frekvence středů. Protože jsou všechny cívky snímačů navíc hum-canceling vzníká tu něco čemu by se dalo říct pohroma nerozhodných nastavovačů poťáků obrovská zvuková variabilita.
Co je dobře:
Zpracování je vynikající, lak parádní, krk parádní, profil krku je jiný než u dnešních Skylinů, řekl bych trochu tenší. Tento konkrétní kus je ve skvělé kondici i v takovém věku, nehodnotím vzhled, ale hlavně potenciometry. Nešvar veškerých nástrojů dneška jsou totiž nekvalitní potenciometry, za což výrobci nástrojů až tak úplně nemohou a je radost mít v ruce dvacetiletý nástroj s krásně tuhými poťáky z doby, kdy nebyl problém je sehnat. Aktivka signál nepřepaluje, dá se použit v celém rozsahu a práce s ní má na výsledné nastavení velký vliv, hlavně v mixu. Váha je skvělá a vyvážení také.
Co je s otazníkem:
Největší plus je široká paleta zvuků a nastavení a to může být pro mnohé také mínus. Mě to na scestí kroucení se zvukem nevedlo, ale dovedu si představit, že u intuitivně založených lidí to může působit kverulantopudně.
Zvukové ukázky:
Nejvíce se mi líbí zvuk obou snímačů s přepínačem uprostřed. Tedy jakobyhumbucker se singlem vepředu.
MusicMan like zvuk - MM zvuk nevyhledávám, dá se to asi nakroutit lépe. Toto nepoužívám, tak alespoň pro představu.
Krkový snímač
"Jazz Bass" nastavení
Závěr:
Variabilní nástroj se spoustou nastavení, který má zároveň charakter. Hčko jako hovado. Slabé místo nástroje se těžko hledá, navíc je to i přes širokou paletu a hodně nastavení docela charakterní basa, která někomu sedne a někomu ne. Nastavení jsou legendárním zvukům blízko, ale Stingray to není, není to ani PB ani JB. Za mě tam je ten feel a s vychytaným nastavením aktivky se budou lidé divit, co to máte za divného pětistrunného precla, který se lusknutím a přetočením změní na JB. Pro cestujícího muzikanta jasná volba. Basu si dovedu dobře představit v plesovce, zábavovce, coverbandu, kde jednou hrajete Céčka a zachvíli třeba Californication od Red Hotů a je potřeba navázat nějakým groove nářezem. Tohle všechno se na tom dá zvládnout. Kdo však hledá jeden potenciometr, 4 struny, jeden zvuk, ten bude kroutit a kroutit a kroutit. Původní majitel byl preclíkář a z tohoto důvodu ji poslal dál, po měsíci kroucení si tam nastavil precl zvuk a hrál jen na něj. Já dopadl zrovna tak. Nakroutím JB a jedu. Nástroji by slušely i tenší .40 struny, niklovky, protože s .45 je to na mě skoro až moc buldozer a basu musím krotit na apci.
