Téma: Sadowsky Bright Nickel Bass SBN40B-BLUE a BLACK Label
Sadowsky Bright Nickel Bass SBN40B-BLUE a BLACK Label
Rok výroby: 2021
Země původu: USA
Cena: 800,- Kč
Úvod
Spousta z členu fóra ví, že mými nejoblíbenějšími roundwound strunami jsou struny Elixir. Poslední rok a půl bohužel nikde nejsou skladem, Elixir měl prý problém s dodávkami materiálu na potah (nějaký ten speciální polymer od Gore), nyní už se dají Elixiry sehnat, ale nejsou k dostání v tloušťkách, o které mám zájem, konkrétně myslím na čtyřicítky, takže mě nezbylo než hledat jinde.
V posledních letech jsem hodně lavíroval mezi tloušťkami 45-65-80-100 a sadou se silnější polovinou, tedy 45-65-85-105, ale spíš jsem preferoval ty první s tenčím A a E, jenže potom jsem měl na půjčené base možnost zkusit čtyřicítky, a ty mě úplně nadchly. Pořídil jsem si tedy sadu 40-60-75-95, ale přeci jen ty tenčí struny 75 a 95 mi přišly tenké už skoro moc. Nezbývalo než hledat opět něco mezi tím, tedy sadu 40-60-80-100. Našel jsem a jsem nadšen. Mimochodem nejradši bych v těchto tloušťkách Elixiry, ale taková sada se nedělá. Sice Thomann měl v nabídce jednotlivé struny, ale opět bych díky nedostupnosti neposkládal kompletní sadu, snad se situace v dohledné době zlepší, nicméně nyní mám skvělou náhradu od firmy Sadowsky, o které vám něco povím.
Popis, parametry, konstrukce
Pořídil jsem dvě pětistrunné sady. Jednu z řady Blue Label, jednu z řady Black Label, abych je mohl porovnat. V obojím případě se jedná se o roundwound struny s hexagonálním ocelovým jádrem a niklovým opředením v tloušťkách 40-60-80-100-125 setin palce. Zde obaly:
Struny jsou v polyetylénovém nezataveném obalu baleny samostatně v papírových pytlících, nejsou tedy nijak extra chráněny proti atmosférickým vlivům, což by při dodržení normálních skladovacích podmínek snad ani nemuselo vadit, ale netvrdím, že bych radši neuvítal zatavený obal s nějakou tou inertní atmosférou. Mimochodem našel jsem obrázek jinak provedeného obalu, připadne mi modernější bez těch rámečků, ale našel jsem ho v příspěvku v jednom fóru už z roku 2011, tedy aktuální obal bude opravdu ten výše, a to i vzhledem k uvedeným obalům u produktů na oficiálním webu.
EDIT: tak začali dělat nejnovější generaci obalu:
Struny mají na konci u hlavy černé hedvábné opředení, a to jak řada Blue Label, tak Black Label, nicméně v poslední době jsem zaznamenal, že došlo k změně na tmavě modré, minimálně u řady Blue Label, přičemž v šuplíku mám novou sadu z nerezové oceli, a i ta ho už modré má. Upřímně řečeno, černé mi připadá elegantnější. EDIT: nové opředení konců je už opravdu definitivně modré.
U obou řad je struna H v provedení taperwound, tedy má zúžený konec. V tomto případě někdy může být problém při protažení strun skrz tělo, v případě mé baskytary to vyšlo skvěle.
Povrch strun obou řad je hladký, v ničem nezaostávají za mnou adorovanými Elixiry, zvláště struny řady Blue Label, ty z Black Label jsou opravdu jen nepatrně drsnější, ale to se ohladí po pár hodinách hraní. Stejné rozměry, stejné materiály, stejný povrch, všechno stejné, v čem je tedy rozdíl řady Blue oproti řadě Black? Dle popisu výrobce struny Black Label mají o něco vyšší napětí a silnější výšky a basy, oproti tomu struny Blue Label mají o něco nižší napětí a plnější středy. Takže po tomto sdělení můžu plynule navázat další kapitolou.
Zvuk
Zvuk je opravdu velice inspirativní, zvláště u řady Blue. Řada Black je nicméně srovnatelná. Zas takový rozdíl to není, asi můžu potvrdit slova výrobce. Black pevnější basy a výšky, Blue výraznější středy. Zvuk strun řada Blue Label mě úplně uchvátil zejména projevem struny E. Má zvláštní prostor, zvoní jak zvony katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha a možná i svatého Mikuláše dohromady. Tohle jsem u žádných jiných strun nezaznamenal. Obvykle v recenzích strun ukázky nedělám, ale tu strunu E řady Blue Label jsem si musel okamžitě nahrát. A když jsem pak natáhl struny Black Label, tak jsem udělal stejnou nahrávku struny E. První část ukázky je hraná slapem na prázdnou strunu E, tedy s rozezníváním struny úderem palce, druhá část je už normální prstovou techniku s využitím i dalších tónů na struně E. Baskytara je Fender American Professional II Precision Bass V.
Životnost
Po zkušenostech s jinými nepotahovanými strunami jsem si ani od těchto nic moc extra nesliboval. Dával jsem jim tak tři týdny zvuku jako nových strun a po dvou měsících výměna pro tupost, nicméně mě překvapily, že i po měsíci hrály furt jak nové, po třech měsících pořád skvěle bez jediného náznaku tuposti, a dokonce i po pěti měsících se mi je nechtělo sundávat, protože pořád hrály velice dobře. Ne už jako nové, necinkaly, ale pořád zvonily a žádná tupá neznělost se nekonala. Nechápal jsem a nechápu doposavad. Přitom to nejsou potahované struny, a ani o žádné nanotechnologii, kterou by byly opatřeny, nebyla řeč. Nevím, jak to dělají. To každopádně bylo u strun Blue Label, které jsem natáhl první. Black Label toho za sebou ještě tolik nemají, nicméně právě dnes je mám natažené tři měsíce, a zatímco jiné slušné struny (Ernie Ball, D'Addario, Rotosound) bývají touto dobou již na vyhození, tak tyto pořád hrají skvěle. Takže ještě jedna nahrávka na všechny struny tři měsíce téměř denně hrané, a když nehrají, tak se tu na ně práší ve stojanu. Nahrávka je udělaná rovnou do zvukovky, tedy bez všech mých serepetiček vylepšujících zvuk.
Hodnocení
Vynikající struny inspirativního zvuku a s brutální trvanlivostí při velice příznivé ceně (čtyřková sada je za šest stovek). Blue Label se mi zamlouvá zvukově i pocitově víc, a dokonce bych řekl, že díky nepatrně malinko výraznějším středům hraje lépe i struna H.
Poznámka 1
Taky si říkáte, cože? Sadowsky, v zásadě malovýrobce exkluzivních drahých nástrojů, a má fabriku se stroji na struny? Ne, nemá. Struny si nechává vyrábět pod svojí značkou. Ale pozor, nejedná se jen o prachsprostý rebranding, kdy se produkce nějaké firmy jen zabalí do jiného obalu. Je to od prvopočátku návrh a vývoj strun vlastní konstrukce Rogera Sadowskyho. Minimálně zpočátku probíhal vývoj ve spolupráci s pánem jménem Eric Cocco, což je syn Richarda Cocco Jr., který do své smrti byl vlastníkem firmy La Bella. Ale tedy i tyto struny svého času vyráběla firma La Bella podle technických specifikací Rogera Sadowskyho. Tedy přesněji řečeno, dohledal jsem, že La Bella vyráběla jen řadu Black Label, výrobce Blue Label pak Roger, který je dosti aktivní na diskuzním basáckém fóru TalkBASS, tají. Ale je to poměrně stará informace a není jasné, kdo mu struny vyrábí nyní, nicméně stejně se opravdu nejedná o rebranding, takže to je v zásadě jedno.
Udělal jsem i pitvu struny H, takže můžete kouknout, jak to vypadá uvnitř. Zajímavé, jak tam jsou tři vrstvy tří různých tlouštěk opřádacího drátku.
Poznámka 2
Na půjčené baskytaře mě zaujaly i ocelové struny z řady Blue Label, takže už se mi nějaký ten měsíc hřejí v šuplíku, nicméně, bude-li to s nimi stejné, tak příští mou recenzi na struny můžete očekávat tak za půl až třičtvrtě roku. EDIT: recenze níže
Poznámka 3
Koukám, naflákal jsem tedy tady toho na poměry obvykle krátké recenze strun setsakramentsky spoustu, ale opravdu mě tyto struny zaujaly natolik, že dokud nebudu mít možnost pořídit jednotlivé struny Elixir v požadovaných tloušťkách (40-60-80-100), tak zůstanu rozhodně u Sadowsky Blue Label, teď už jen otázka, zda nikl nebo ocel, což se ukáže za pár měsíců.
Poznámka 4
Sadowsky dělá i hlazenky, dokonce i ty mají na H taperwound, což jsem na žádných hlazenkách zatím neviděl, jen mě od nich zatím odrazuje jejich příšerná cena, a to i ta ve slevě.
Webové stránky: https://www.sadowsky.com/product-category/online-store/bass-strings/
