Fender American Prefessional II Precision Bass V

Rok výroby: 2021
Země původu: USA
Cena: 49.900,- Kč

Úvod (kdo nemá náladu na zbytečné plky, přeskočí)

Jedenáct let jsem hrál postupně na tři různé Music Many. Měl jsem současně StingRay a Sabre, každou basu s jiným laděním, a když se mi s nimi přestalo chtít tahat, pořídil jsem si pětistrunný StingRay. Dlouho jsem si na pětku zvykal, ale nakonec jsme se skamarádili. V tom roce 2010, kdy jsem kupoval svůj první Music Man, mně tu Kubš prorokoval, že mě ten MM zvuk do půl roku omrzí. Neomrzel, respektive ne moc, a trvalo to navíc přes deset let. Pořád mám Music Many hodně rád, a nevylučuju, že si nějaký někdy v budoucnu znovu pořídím. Ale poslední dobou jsem neustále kroutil ovladači na třípásmové aktivce, měnil přepínači zapojení cívek, abych, když konečně najdu mému uchu lahodící zvuk, to překroutil za týden celé zpět, nebo někam úplně jinam. A také jsem cítil, že po těch deseti letech potřebuju zkrátka změnu. Dost o tom píšu i v článku ohledně vyznění různých nástrojů v kapele. Stejně jako Music Man, a zejména StingRay, mám rád Fender Precision. Jeden skvělý jsem už vlastnil, a pak ještě jeden neméně skvělý od Laklandu. A samozřejmě strašnou spoustu jsem jich měl na zápůjčku k recenzím.

Takže moje první cesta vedla do náruče klasiky, leč v pětistrunné podobě, kterážto je i předmětem této recenze. Byly tu ještě i nějaké další alternativy, jako třeba něco ala Precision od firmy Sandberg, případně na zakázku od AV Basses, ale buď to narazilo na vysoké ceně, nebo na přítomnosti aktivky a přepínače snímačů, čili by mi to zase nedalo a furt bych s tím kroutil, stačí, že mám možnost kroutit až moc v pedalboardu. Touha po jednoduchosti byla zkrátka prioritou. Objevil jsem, že dělá pětkového preclíka i Lakland, ale tam to kromě ceny a nedostupnosti narazilo i na 35" menzuru, což rozhodně nechci.

Ještě přiznám jeden důvod mé volby. Hledal jsem si, nejspíš kvůli pocitu vlastní výjimečnosti, i něco méně obvyklého, na co "nikdo" nehraje (to je ostatně i důvod, proč odjakživa nemám rád signature nástroje a nikdy bych si pravděpodobně takový nekoupil). Na Music Mana hraje spousta lidí, také na Lakland, na Sandberg, a ještě více na Precision od Fendra, určitě vás napadne spousta lidí, co tyto nástroje mají, ať vy sami, kolegové ve vašem okolí, nebo i ti slavní hráči slavných kapel. Ale kolik takových hraje na pětkového precla jen s tím jedním snímačem? Já. Ne, že bych byl slavný, známý nebo byť jen opravdu dobrý hráč, za takového se neodvažuju považovat, sázím to tam všelijak. Ale nástroj jsem chtěl méně obvyklý, i když na druhou stranu nic extrémního, jako třeba Ibanez AFR, který se mi jinak děsně líbí. Už tohle nejspíše bude důvodem budoucí potenciálně špatné prodejnosti. Riskl jsem to. Konec keců, jdeme na to.

Popis, parametry, konstrukce

Jedná se o typický typ Precision Bass s netypickým počtem strun, tedy pěti, což ví podle fotek každý, kdo není slepý, blbý, nebo kdo četl můj grafomanský úvod. Tělo je z olše v tradiční barvě nazvané Olympic White. Lak je lesklý, ale bílá není úplně bílá, spíš smetanová. Důkaz přikládám na fotce v kontrastu s opravdu bílou externí CD mechanikou.

Mám tuhle barvu rád. Ne tak, jako červenou metalickou Candy Apple Red, ale tu satanužel v současnosti nedělají, jinak by to byla moje jasná volba. Rozmýšlel jsem, zda nekoupit ještě možná klasičtější provedení v sunburstu, ale našel jsem na internetu fotky několika různých kusů v tomto provedení, kde byly vidět barevné rozdíly v jednotlivých částech dřeva, to bych nezkousnul, a dost se divím, že něco takového vůbec udělají a pustí z fabriky. Asi to mají stylem "teď jedeme sunburst, padni na co padni". To by se mi nelíbilo ani na Squieru za pět tisíc, ač bych to při té ceně neřešil, nechápu ale, že se to objevuje na nástroji za padesát. Za mě hnus, to by si dovolit neměli.

EDIT: Tady ve videu mluví o kameře, která snímá a nechává kombinovat stejné odstíny dřeva pro sunburst, tak otázka, jak dlouho to už takhle dělají.

https://www.youtube.com/watch?v=YxHeYjEPvI4

Krk je z javoru, je opatřen matným lakem v provedení tzv. vintage tint, tedy žlutém odstínu navozujícím pocit starého nástroje. Pěkné, leč to na mě působí trochu nepřirozeně, nereálně. V lesku by se mi to líbilo o dost víc, ale to vyleštění se dle zkušeností na herní ploše dostaví časem.

K tělu je krk přišroubován pěti vruty, oproti původní přes šedesát let staré koncepci má tělo ještě zkosení pro lepší přístup do vysokých poloh.

Těch vysokých poloh není moc, basa má jen dvacet pražců, což mně osobně bohatě stačí, zkousnu ještě těch dvaadvacet, ale dvouoktávové krky už mi překáží při slapu. Hmatník je z palisandru, ale zde mám výtku. Hmatník byl z výroby absolutně neošetřený, snad ještě od dřevěného prachu po broušení, totálně vysušený, úplně světlý. Přímo jsem se zhrozil z jeho stavu. Opět nechápu, že to takhle pustí z výroby. Provedl jsem napuštění speciálním olejem na to určeným, hmatník vychlastal kompletní čtyři nátěry, že jsem i po tom posledním už neměl skoro co utřít. Nádherně ztmavnul, že z dálky vypadá skoro jak ebenový. Velká paráda a velká spokojenost, i když je pravda, že obecně mám radši javorové hmatníky, leč v kombinaci s javorovým hmatníkem v současnosti nedělají barevné provedení, které by se mi líbilo. Zde stav před a po:

Takhle krásně tmavý hmatník měl mimochodem třeba nedávno testovaný šedesátkový Precision z vyšší série American Original, ale už rovnou z výroby. Další výtku mám, a to jsou občasné záteky laku z krku až na hrany hmatníku, ale ty už pomalu odehranými hodinami mizí, ošoupaly se, a mimochodem měl je i ten šedesátkový American Original, v jehož recenzi jsem to také kritizoval.

Orientační značky jsou obyčejné, kulaté, smetanové barvy, a je vidět, jak jsou dělány ručně od oka, což je další výtka. Strunu A mám na kobylce ve střední drážce kamene, tedy by měla jít středem hmatníku, rovněž ořech (nultý pražec) je vyřezán pečlivě a přesně (chválím, ale ono v zásadě není co, to by mělo být samozřejmostí), ale struna A rozhodně neprochází v polohách 3, 5, 7 a 9 středem značek. Jako hnidopichovi a pečlivce mi tohle trochu vadí, ale viděl jsem to i na spoustě jiných bas, přežiju to. Orientační značky jsou samozřejmě i na boku hmatníku. Jestli byly původně též smetanové, pak byly překryty lakem s barevným tintem, a trochu zanikají, ale nijak extra mi to nevadí.

Profil krku je označen jako '63, tedy podle toho, jak se to vyrábělo v roce 1963. Samozřejmě se v té době pětky nedělaly, ale vychází z něj. Není příliš plný, ale ani moc mělký. Šířka krku na nultém pražci je 47,6 mm. Zvykl jsem si na tento krk kupodivu poměrně rychle, ač dříve jsem preferoval pětkové krky o něco tenčí (44,45 mm) a navíc s plnějším profilem.

Mechaniky jsou otevřené, polomasívní. Původně jsem chtěl na base vyměnit mechaniky za ještě lehčí, a to ultralehké od firmy Hipshot, s kterými bych na hlavě ušetřil další nezanedbatelných 75 gramů, ale vypadalo to satanužel nevzhledně, čuměly z pod nich díry v hlavě, ve kterých jsou ukotveny firemní mechaniky. Přední strana hlavy se zlatým logem Fender je na rozdíl od zbytku krku provedena v lesku.

Baskytara i s těmito mechanikami váží rovné 4 kg, což jsem nadšen z této poměrně nízké váhy (dva mé Music Many vážily 4,5 kg a ten první dokonce 4,6 kg), a naštěstí je tu i mnou tolerovatelná věc, a to přepadávání na hlavu. Když jsem si naslepo pořizoval tento nástroj, moc jsem se bál, že díky pěti mechanikám a širšímu krku bude na popruhu padat na hlavu, když na ni dle mých bohatých zkušeností padají často i čtyřkové verze, a byl jsem rozhodnut ho díky tomu okamžitě poslat zpět, protože tohle je pro mě do značné míry neakceptovatelná vlastnost. Naštěstí ho posílat zpět nemusím, přestože na hlavu trochu padá, ale podstatné je, že v okamžiku, kdy si na pás pověsím nástrojovou a in-ear vysílačku, je všechno v pořádku, přepadávání je tam tak nepatrné, že ho při hře už vůbec nevnímám. Takže velká spokojenost s váhou, a i s vyvážením.

EDIT: nakonec jsem výměnu mechanik provedl. Objednal jsem si u Sivčáka ultra lehké mechaniky Schaller BM Light v niklovém provedení. Dělají se ještě v chromu a ve zlaté. Sice nemají velké listy jako ty původní (mimochodem taky Schaller, jen s logem Fender), ale vlastně jsem rád, líbí se mi víc, s původními pěti velkolistými mechanikami působila i ta hlava vůči tělu dost rozměrně. Ušetřil jsem 124 gramů, a navíc to malé přepadávání je úplně fuč. Vysloveně u mě vládne nadšení, což mi nezkazí ani případní hateři z vašich řad  Dále jsem vyměnil srážeče strun za speciální válečkový typ Roller T String Retainer, který neodírá hedvábné opředení strun, když jsou některé takto zakončeny, a který se mi i více líbí než klasický talířkový srážeč.

Nové lehké mechaniky a nové srážeče:

Porovnání obou typů mechanik se zmíněným způsobem uchycení:

Super je ale kobylka, tu rozhodně měnit nebudu. Má možnost obou způsobů uchycení, tedy přímo v kobylce (tzv. top load) i skrz tělo (through body). Kameny mají dokonce nastavitelnou rozteč strun, standardní je jinak 19 mm. Kameny pod strunami H, E a A mají tři drážky, kameny strun D a G pak čtyři. Kobylka má navíc drážky pro vedení stavěcích červíků, válečky pak neujíždí na stranu.

Pickguard je čtyřvrstvý v provedení Brown Shell. U krku je v něm půlkulatý výřez pro přístup k výztuze krku. Na tu je naštěstí dodávaný speciální klíč s dlouhou stopkou a imbusem 3/16" se zkosenými hranami, lze tedy s ním manipulovat i pod úhlem bez povolování strun, či snad sundávání pickguardu nebo snad dokonce celého krku, jak to bývá často u starých Fender nástrojů.

Nevím, stalo by se moc, kdyby Fender přešel na styl Music Man nebo Sadowsky, který používá kolečko, kterým lze otáčet třeba obyčejným šroubovákem? Jasně, už by pak neseděly náhradní pickguardy, musely by se dělat speciálně s tím výřezem, ale tenhle kolečkový systém vysloveně miluju.

Co má zase ale Fender lepší je to, že používá v krku navíc po stranách výztuhy dvě grafitové tyče (Posiflex) pro lepší stabilitu krku zvláště s ohledem na atmosférické podmínky. Tohle doplňkové výztuhy např. Music Man nepoužívá, navíc nelakuje standardně krky, jen je napouští olejem a voskem, a jsou pak dost náchylné na změnu vlhkosti a teploty. Každou chvíli jsem musel s maticí výztuhy kroutit, což mě trochu obtěžovalo. Tady to nastavím a už si toho nemusím všímat.

Ještě mám jednu poznámku k pickguardu. To kolečko v patce krku klidně mohli udělat, protože pickguard je stejně jiný než na předchozí odpovídající sérii American Standard. Je štíhlejší, nechává více místa u kontur těla. To se mi moc zamlouvá.

Zajímavé jsou snímače. Koukněte na detailní fotku.

Všimli jste si? Každá půlka tohoto děleného snímače má jinak zakončené pólové nástavce. Chyba? Technologie? Jiný důvod? Třeba kvůli rozlišení obou polovin? Není to záležitost jen tohoto kusu, mají to všechny, a to i ty čtyřstrunné.

Možná je to kvůli jednoznačné identifikaci polovin, zvláště na čtyřkových modelech, u pětky by se asi nikdo neměl možnost při montáži splést. Je to totiž tak, že polovina pod strunami H, E a A používá magnety AlNiCo2, kdežto polovina pod strunami D a G používá obvyklejší AlNiCo5. Snímač je označen jako V-Mod II, v čemž jsou ukrytá slova "vintage" a "modified". Kupodivu tyto a další typy magnetů mají i další modely této řady, což krásně ukazuje následující infografika.

AlNiCo2 pod H, E, A v překladu poskytuje výrazné středy, hladké, jemné, zatímco zvuk AlNiCo5 pod D a G je představen jako odvážný, průrazný, pevný.

Ovladači je obvyklá hlasitost a tónová clona. Drobnou výtku mám ke chromovaným kloboučkům potenciometrů, ty mi totiž nepřijdou nějak top kvalitní, spíš úplně obyčejné až aušusové. Hrubý povrch, ostré hrany, lehké, čekám, kdy se z nich ten chrom začne loupat. Ty určitě v brzké době vyměním za masívní s lepším povrchem. Nechápu šetření na tomto místě.

Co je naopak úplně prémiového, je bytelný ABS kufr. Krásná narůžovělá plyšová výstelka, perfektní uzávěry, letecký zámek na klíč (TSA LOCK) a příjemné držadlo. Kufr je poměrně lehký, a i poměrně malý. Originál kufr Music Man je oproti tomu o kus větší a taky o dost těžší. Je teda fakt, že tento kufr stejně budu používat minimálně.

Zbývá zmínit poslední věc, a tou je až překvapivě výborné seřízení nástroje rovnou z fabriky, to jsem úplně nečekal. Příjemný dohmat, dokonale ladící oktávy, zkrátka hratelný nástroj rovnou po vybalení z krabice. Nepatrně jsem si dohmat dokonce ještě snížil, ten jde nastavit opravdu velice nízký a bez drnčení. EDIT: viz video výše, mají na to pravítko.

A vlastně ještě něco zmínit musím, a to je opět z rovnou z fabriky stržený závit ve dřevě u jedné z rolen na popruh. Protáčela se a nešla utáhnout. Díru jsem zaslepil extra tvrdou špejlí, rolnu znova namontoval a drží perfektně. Mimochodem přesně tohle jsem opravoval i u výše zmíněného šedesátkového AO Precisionu. To by se rozhodně stávat nemělo.

Zvuk

Už jsem tu několikrát zmínil Fender American Original '60 Precision Bass. Jeho bručivý, středový zvuk se mi moc líbil, ale i tak mám radši padesátkový zvuk (1957–1959 přesněji řečeno). No, a tenhle V-Mod snímač se tomu mému oblíbenému zvuku velice blíží. Zvonivý, průrazný, pevný zvuk, a to i přes použitý palisandr na hmatníku, který nebývá tak zvonivý jako ten javorový. I tak je tam toho charakteru dost, takže jsem nadšený. A z čeho jsem ještě nadšený, je zvukový projev struny H. Moc, moc jsem se bál, že to Háčko nebude s tím jedním děleným snímačem hrát, a zase jsem byl připraven kvůli tomu basu šupito presto poslat zpět do e-shopu, ale říkal jsem si, že snad vědí, co činí, a doufal jsem, že tomu tak bude. Dost tomu i nasvědčovaly některé ukázky, co jsem našel na YouTube. A je tomu opravdu tak. Skvěle srozumitelný přednes, pevný tón, vrčák. Jedno z nejlepších Háček, na které jsem hrál. Neříkám, že nejlepší, ale skvělé rozhodně ano. Opět jsem spokojen až nadšen. Další, co oceňuju, je vyvážený zvuk na všech strunách. Nikde nic netrčí ani není upozaděno. Je to samozřejmě i o seřízení výšky snímačů, ale i tak toto není vždy samozřejmostí.

Není-li uvedeno jinak, následující ukázky jsou nahrány s plně otevřenou tónovou clonou rovnou do zvukové karty a kromě normalizace ponechány bez úprav. Použité struny byly nové ocelové poniklované Ernie Ball 2824 Super Slinky v tloušťkách 40-60-75-95-125.

"Povinné" nahrávky

Hráno mezi snímačem a krkem
Hráno nad snímačem
Hráno mezi snímačem a kobylkou

Bonusové ukázky

Nahrávka ve stejném pořadí jako výše
Nahrávka s tónovou clonou postupně na 100, 50 a 10 %, hráno nad snímačem
Ukázka hry na struně H s tónovou clonou postupně na 100, 50 a 10%
Slap s tónovou clonou na 50%

Ukázka přes Darkglass Harmonic Booster, TC Electronic SpetraComp a Microtubes X Ultra se zapnutou simulací aparátu, v ukázce je použito i zkreslení, speciální ukázka na struně H, a to i se zkreslením, a na konci i dvě ukázky slapu.

Doporučím ke shlédnutí i toto video:

https://www.youtube.com/watch?v=n1fd1LOgzyA

Hodnocení

Po napuštění hmatníku a opravě rolny na popruh není z hlediska zpracování nástroji co vytknout. Záteky laku na hmatník jsou už pryč, všechno lícuje, a drobná nesouměrnost orientačních značek není na závadu funkčnosti nebo zvuku nástroje. Ostatně zvuk je naprosto fantastický, je to ten typ průrazného, spíše padesátkového, precižnovského projevu, který miluju, a navíc struna H je naprosto skvělá i s tím jedním děleným snímačem. To jsem úplně nečekal a jsem velice příjemně překvapen a dokonce i nadšen. V kapele a nahrávkách basa funguje dokonale, vede, tmelí, ale umí si i štěknout a výtečně funguje se zkreslením. Naprosto skvěle přes moje preampy a krabičky zní i slapová technika, i tady jsem velice spokojen. Absolutně bezproblémové je seřízení, ač je nutno při štelování průhybu krku použít speciální dodaný klíč, s běžným imbusem se na výztuhu krku nedostanete. Lze nastavit opravdu hodně nízký dohmat a bez drnčení. Opět tedy brutální spokojenost i s herním komfortem.

Závěr

Chtěl jsem něco méně obvyklého, ale ne nic extrémního, prostě univerzální klasiku, se kterou můžu vylézt na jakékoli pódium a vlézt do jakéhokoli studia aniž by se kdokoli moc podivoval, na co se chytám hrát. Něco, co vzhledově a zvukově zapadne do blues, do country, do rocku i do metalu. Svého předchozího Music Mana jsem měl rád, hodil se mi do pop-rockové kapely JinxX, kde převážně hraju, používal jsem ho i v bluesové kapele, a nebylo to vůbec špatné, ale občas jsem zván do studia, kde se Music Man ne vždy úplně hodí, a sem tam zaskakuju v country kapele, tam je ten Music Man podle mě dost mimo. Chtěl jsem lehčí, pohodlný nástroj s dobrým zvukem a skvělým Háčkem, mám ho a jsem nejen spokojen, ale dokonce nadšen. Tak snad mi to vydrží.

Stránka modelu na webu výrobce

A ještě nějaký ten travní standard…