Téma: James´s Bass PB "Custom Relic"
Ahoj basáci! Člověk si v týhle bláznivý době musí dělat radost. Už delší dobu jsem přemýšlel, že si pořídím nějakýho preclíka, nejlíp staršího, kterýho bych si upravil podle svýho. A tak jsem koukal po bazarech a upoutal mě tenhle Squier, dle fotek řádně hranej a omlácenej, přesně pro moje účely. Dlouho jsem neváhal, a i když cena nebyla úplně dle mých představ, koupil jsem ho. Když přišel, tak byl ještě víc omlácenej, než jsem čekal. Posuďte sami z fotek. Lesklej lak za tu dobu hodně zmatněl, škrábance, kam se podíváš, krk byl taky poznamenanej častým hraním, hlavně na hlavici je pár větších ťukanců, ale z přední strany byla dle prodejce přelakovaná nitro lakem a byl dodělán nápis „Fender“. Ale nad čím jsem kroutil hlavou, tak to byl hmatník – původní majitel hrál zřejmě jen v prvních polohách na dvou strunách, protože v tom místě je v hmatníku regulérní díra a pražce zbroušený až skoro na hmatník. No, první co mě napadlo, že bych si ji mohl upravit víc, než jsem chtěl, a že bych mohl zkusit relic úpravu. Ale k tomu se dostanu.
Původní stav:
Basa byla vyrobená v Indonésii, jedná se o výroční model z r. 2002. Tělo je zřejmě z agathisu, krk klasicky z kanadského javoru a hmatník z palisandru. Nultý pražec má příjemných 40 mm, profil krku je pro mě pohodlné „C“.
Nahrávky s původními snímači a obyčejnými strunami Olympia:
Původní Olympia tónovka na půl
Z basy zbylo prakticky jen dřevo a pickguard. Nejdřív jsem ji nechal přepražcovat a vyměnil plastový nulťák za kostěný. Pak jsem si řekl, že tělo basy celé zmatním, a tak jsem začal brousit. Vypadalo to dobře, odstranil jsem škrábance a basa měla příjemný sametový povrch. Ale pak jsem si všimnul, že na jednom místě jsem se probrousil až na základovej lak. A to byl poslední impuls zkusit relic. Tak jsem začal brousit víc, zkouknul různé fotky zrelicovaných nástrojů, aby to bylo aspoň trochu věrohodný a výsledek posuďte sami. Mně se to líbí, až na některé detaily. Krk jsem taky celej zbrousil jemným smrikovým papírem. Hlavici jsem moc relicovat nemusel, ta už byla řádně omlácená. Akorát zepředu byla „moc hezká“, tak jsem ji trochu "upravil" klíčema.
Pak jsem zbrousil „neck plate“ s nápisem „20th Anniversary“ včetně šroubků. Mechaniky byly hrozně vykloktaný, ale zkusil jsem je i s kobylkou a krytkama poťáků naložit do octové lázně se solí. Po týdnu jsem zjistil, že to nebude použitelný, a tak jsem z ebaye koupil starší skoro nový mechaniky, taky ze Squiera. Kobylku jsem taky koupil z bazaru – byla to nějaká původní uloženka a tu jsem pak naložil do octové lázně a lehce tak zrelicoval. Mechaniky jsem zatím nechal tak, jak přišly, protože ty původní to v té lázni nějak nedaly. Pickguard jsem taky zatím nechal v původním stavu – on trochu flekatej je. A odstranil jsem plastovou opěrku prstů.
Elektroniku jsem taky komplet vyměnil – snímače jsou Seymour Duncan SPB-1, potenciometry jsou Gotoh CTS 250A. Zbrousil jsem i krytky snímačů s nápisem „Seymour Duncan“. Po všech úpravách, spájení elektroniky od kámoše a sestavení jsem basu vítězoslavně zapojil do komba a ono nic, prostě nehrála. Problém byl v jednom snímači. Nevím, jestli jsem si to udělal sám, ale prostě jeden snímač byl někde přerušenej a musel jsem ho nechat převinout. Na záruku by mi to asi neuznali, když jsem si zbrousil krytky, takže jsem si to hezky zaplatil.
Po úpravách:
Ale nakonec se všechno podařilo. Basa váží cca 3,7 kg a trochu přepadává na hlavu, ale nic hroznýho. Se zvukem jsem spokojenej moc, se vzhledem taky a s hráčským pohodlím a pocitem ze hry stejně tak. Myslím, že tenhle projekt se vydařil. Byla to zábava, místy trochu nervy, ale výsledek se dostavil.
Nahrávky po úpravě se strunama Olympia:
Nahrávky s hlazenkama D´addario chromes ECB81:
Vždycky jsem si myslel, že mi bude vyhovovat spíš jazz bass, ale díky tomuhle preclíkovi pomalu měním názor. Těším se na zkoušku s kapelou, která mě může přesvědčit nadobro. Nestačí než doufat, že ta zkouška se bude moct brzo uskutečnit...
