Harley Benton PB-50

Rok výroby: 2020
Země původu: Čína
Cena: 3.200,- Kč

Popis, parametry, konstrukce

Za značkou Harley Benton, která vyrábí nástroje z ultra levné kategorie, stojí německý obchod Thomann. Několik jejich nástrojů jsem už měl možnost vyzkoušet, a vždy mě překvapily tím, kolik muziky poskytují za tak směšně nízkou cenu. Bude to stejně tak s tím to nástrojem? Pojďme na to!

Koncepčně se jedná o klon modelu baskytary Fender Precision Bass z roku 1955. Má tedy oproti modelu z roku 1951 zkosení na pravou ruku a vzadu na těle vykrojení na pupík. Tělo je z lípy, a je v provedení dvoubarevný sunburst ve vysokém lesku, a musím pochválit, že lak je naprosto dokonalý, vyleštěný na 100% povrchu.

Stejně tak musím pochválit javorový krk. Je zpracovaný naprosto úžasně, hlaďoučký, ošetřený jen matným lakem, s moc pěknou kresbou a strašně příjemný do ruky.

Hmatník je dolepovaný, opět z javoru, ale díky jinému odstínu je jasné, že nepochází z toho samého kusu dřeva jako krk samotný, což u této cenové kategorie asi stejně nikdo nečeká. Šířka krku na ořechu (nultém pražci) je pro mě ideálních 42 mm a profil krku je hodně plný. Skvěle mi sedí do ruky, leč jeho masivnost ve spojení rozměrnou hlavou, standardními mechanikami a navíc lehkým lipovým tělem zapříčiňuje výrazné přepadávání na hlavu. Baskytara totiž celkově váží jen 3,86 kg. Přístup k výztuze krku, která je dokonce dvouzvratná, je na hlavě.

Mechaniky svoji funkci plní, chod mají hladký, nicméně až čas ukáže. Opticky vypadají v pohodě, leč pocitově z nich pro mě vysoká kvalita nezáří. Každopádně vyměnit je eventuálně nebude žádný problém, ale zatím to není potřeba.

Podobný pocit mám z kobylky. A k té mám ještě jednu výhradu, a tou je špatné usazení. Kobylka je jednak nepatrně pootočená, ale hlavně o dva tři milimetry vyosená, takže struny neprochází středem pólových nástavců snímače, který je jinak usazen přesně, a tak u struny G je vedle struny víc místa ke kraji hmatníku než u struny E, a není to dáno jen jejich rozdílnou tloušťkou. Tohle je typická nectnost levných nástrojů, že pracovník není dostatečně zkušený, dostatečně oceněný a tedy ani dostatečně motivovaný k pečlivé práci. Frk, frk, nějak to tam vrznu, však co by za ty prachy chtěli…

Snímač je od firmy Roswell, konkrétně typ VTN4 Vista Alnico-5. Firma Roswell se na poli snímačů a aktivních elektronik chlubí spoluprací s takovými firmami jako Fender, Spector, ESP, Status, Fernandes a samozřejmě i Thomann. Ovladače jsou tradičně hlasitost a tónová clona. Koncept nástroje je zachován i typicky tvarovaným jednovrstvým pickguardem z černého plastu.

Zvuk

Snímač je klasický singl, který tedy trochu brumí, ale když se člověk dotýká strun, je ten brum minimální až žádný, takže v pořádku v rámci koncepce. Ani zvukově mě snímač nijak neuráží, produkuje silný signál s dostatkem basů, výšek i tolik potřebných středů, zkrátka poctivý padesátkový preclík, který, když se vezme pořádně za struny, i štěká a kouše.

Není-li uvedeno jinak, následující nahrávky byly provedeny rovnou do zvukové karty a dále kromě normalizace ponechány v původním stavu. Použité struny byly niklové pětačtyřicítky D'Addario ve výborném stavu.

"Povinné" nahrávky

Hra u krku
Hra nad snímačem
Hra mezi snímačem a kobylkou

Bonusové ukázky ve stejném pořadí jako výše

Ukázka 1
Ukázka 2

Slap

Pro představu, jak hraje baskytara přes aparát, jsem ji prohnal kompresorem TC Electronic SpectraComp a preampem Darkglass Aplha Omega Ultra se zapnutou simulací aparátu snímaného mikrofony. Nahrávka je v pořadí: ukázka 1, ukázka 2, agresívní rockové hraní, agresívní rockové hraní se zkreslením a slap se zapnutím mid-scoop ekvalizéru.

Nahrávka přes Darkglass

Hodnocení

Absolutně nechápu, jak někdo může za ty směšné peníze nakoupit materiál a hardware, vyrobit to, převést přes půlku světa a ještě na tom vydělat. Tělo je zpracované skvěle, lak je dokonalý, krk je vizuálně a hlavně pocitově při držení naprosto úžasný, snímač a ostatní hardware je slušný, falíruje tam trochu jen to usazení kobylky a pro mě také přepadávání na hlavu. S ohledem na cenu nástroje je to skoro zázrak. Co bych za takové nástroje s tak nízkou cenou dal kdysi dávno, když jsem začínal. Musel jsem hrát na děsné střepy, na které jsem ještě musel makat celé léto na brigádě, abych na ně vůbec měl. Tohle je mazlík za pár korun.