Fender Mustang Bass 1975

Rok výroby: 1975
Země původu: USA

Úvod

Nedávno jsem tu psal o Fender JMJ Mustangu (recenze), kterému stál předlohou model z roku 1966 a poté jsem měl i jeden kousek právě z roku 1966 (recenze). No a nedávno proběhla výměna mezi Daviďákem a rovněž zdejším uživatelem Cyprisbotnikem, takže se ke mně na testování dostal i bratříček o něco mladší, který je i předmětem této recenze.

Popis, konstrukce, parametry

Oproti předchozím kouskům má tento tělo z jasanu, a to hodně hustého, protože i přes zkosení na ruku a vybrání vzadu na pupek váží baskytara 4,3 kg, což je při krátké menzuře 30" opravdu hodně. Ale mě to vyhovuje, protože tento Mustang oproti předchozím Mustangům nepřepadává na hlavu, což mě činí velice spokojeným. Barva těla byla původně bílá. V místě ošoupání stále prosvítá, ale jinak lety baskytara totálně zežloutla. To jsem zažil i u Mikuldova Precisiona z roku 1978, který jsem měl také možnost několikrát držet v ruce (recenze).

Krk je z javoru s palisandrovým hmatníkem, šířka na ořechu je 41,3 mm. Mimochodem palisandrový hmatník má krásnou kresbu a navíc je skoro až neuvěřitelně tenký.

Snímač je pro Mustang naprosto typický dělený a zakulacený, ovladači jsou hlasitost a tónová clona. Rozměrná kobylka má jediný možný způsob uchycením strun, a to jejich protažením skrz tělo. Chtělo by to delší polohový šroub u kamenu struny A, který by potřeboval posunout kvůli ladění blíž ke krku, ale už je na konci, takže to není možné. Pickguard je černý třívrstvý, původně měla basa pickguard bílý, ale tento černý ji také sluší.

Masívní mechaniky mají standardními listy, tedy ne ty zakulacené typu Lollipop, které měly předchozí tři testované kousky. Ano, tři, ještě jsem nezmínil jeden dosti znehodnocený kousek z roku 1970 (recenze). Bohužel mechaniky mají za těch víc než čtyřicet let už hodně tuhý chod s chroustáním, lupáním a přeskakováním. Těžko se ladí.

V sedmdesátých letech se evidentně moc nes… nepárali s kapsou pro uložení krku, což jsem kritizoval i u Precisionu z roku 1976 (recenze). Zde je situace podobná. Mezery jsou po obou stranách krku a kapsa je zbytečně široká. Ale žádným způsobem to při hraní nevadí, jen to prostě nelícuje a není moc vzhledné, když se na to člověk zaměří.

Zvuk

Nejdříve si poslechněte nahrávky. Použité struny byly mé nejoblíbenější hlazenky D'Addario XL Chromes ECB81 (recenze) ve velice dobrém stavu. Tloušťky jsou .045" až .100". Není-li uvedeno jinak, jsou nahrávky provedeny rovnou do zvukovky s plně otevřenou tónovou clonou a jen normalizovány, jinak bez dalších úprav.

Nejprve "povinné" nahrávky

Hra mezi snímačem a krkem
Hra nad snímačem
Hra mezi snímačem a kobylkou

Bonusové nahrávky

Nahrávka ve stejném pořadí jako výše
Slap

Kvůli přibližné představě, jak hraje basa přes aparát, jsem ji prohnal kompresorem TC Electronic SpectraComp (recenze) a taky preampem Darkglass Alpha Omega Ultra (recenze) se zapnutou simulací boxu 8x10".

Nahrávka přes Darkglass se zkreslením i slapem

Když si otevřete nahoře odkazované recenze a poslechnete si čisté nahrávky rovnou do zvukovky, uslyšíte rozdíly ve zvuku u jednotlivých kousků. Spíš vylučte 66ku, protože na té byly hodně tupé vintage hlazenky, ale schválně porovnejte JMJ a tuto 75ku. JMJ měl ocelové roundwound struny, 75ka rovněž ocelové, ale hlazenky. Roundy by obecně měly být agresívnější, zvonivější než hlazenky. Ovšem zvláště u "povinných" nahrávek můžete slyšet významný vliv jasanového těla 75ky. Zvuk je i přes použité hlazenky daleko zvonivější, než u olšového JMJ s ocelovými roundy, které mimochodem byly ve velice dobrém stavu. Tenhle zvuk miluju i na jasanových Precisionech. Schválně jsem udělal i mix nahrávek, kde je střídání 75ky a JMJ vždy po jednom kolečku, začíná to 75kou.

1975 vs. JMJ

Pravda, přes aparát nebo zmíněný preamp Darkglass ten rozdíl není zas takový a ještě méně to bude znát v kompletním kapelním zvuku, nicméně kluci z bluesovky si nestěžovali, spíš naopak chválili.

Hodnocení

Z pěti Mustangů, na které jsem doposavad měl možnost hrát (tohoto, tří odkazovaných výše a jednoho japonského, kterého jsem notnou chvíli trápil v prodejně Kytary.cz), mi tenhle sedí nejvíc. Sedí mi tedy nejvíc zvukově a vyvážením. Vzhledově zas až tak nejásám, ale vintážisti a milovníci relicu, ač zde přirozeného, poctivě získávaného čtyřicet tři let, budou nadšeni. Škoda těch značně jetých mechanik. Já, jako nekulturní hovado, bych je vyměnil nejspíš za Hipshot Ultralite Lollipop a nechal provést refinish těla, takže je dobře, že divoký koník u mě nezůstane a vrací se do rukou Daviďáka, kterému tímto opět velice děkuji za divokou jízdu.