Tak pár mých slov ke srazu a několik fotek (kompletní sada fotek v původním rozlišení ZDE):
Lidi:
Nelidi:
Sešlo se nám několik Nookovek. Opoceho v kombinaci 12" + 6" + horna s přepínači na reproduktory jak v raketoplánu:
Nook dovalil úplně novej (ráno dodělanej) box v kombinaci 1x8" + 2x6", na takového prcka to hrálo výborně, jak jinak taky.
Moje sestava TecAmp a Temelín II:
Memoryho box Markbass s Tomovým zesíkem stejné značky.
Rodoozův celolampový Hocke o výkonu 100 W. Hraje to pekelně, vyrovná se to tranzistorovému aparátu o výkonu 300 W.
Opoce se svými basami. Hořovické MTD se snímači od mistra Šlapáka a samodomo precl s krkem Pearle a humbuckerem u kobylky rovněž od Šlapáka. Precl má velmi variabilní a průrazný zvuk a total brutus heavy relic provedení.
Letošní organizátor Radooz:
Memory s Radoozovým pětkovým Fendrem:
Tomu Kedziorovi hraje v rukou i násada od koštěte s gumou od trenek místo strun:
Pan P s jeho japonským Jazz Bassem. Po výměně snímačů za originál Fender ta basa zvukově neskutečně poskočila minimálně o ligu výš:
Já s Opoceho MTDčkem, což je moc příjemná pětka se zvukem ala Fender Jazz Bass, s velmi plochým hmatníkem (což mně osobně vůbec nevadilo) a s výborným Háčkem:
Pohoda, klídeček...
Na srazu se sešly i dvě Jolany, čímž se vyrovnaly v počtu zastoupení Music Manům. Moji bezpražcovou Irisku fantasticky potrápil Opoce, zatímco vzadu Memory zkoumá Daviďákův Fender Jazz Bass z roku 1969, famózní to nástroj.
Jolanu po rekonstrukci přivezl Nook. Ta basa je normálně hratelná a vypadá skvěle. Zde v mých rukou:
D.a.l.i, mimochodem výborný hráč a bezprostřední improvizátor, přivezl na sraz velmi vzácný nástroj Ibanez Musician v bezpražcové verzi. V aktivním zapojení šuměla a navíc docházela baterka, ale mně se stejně nejvíce líbil zvuk pasívní s krkovým snímačem. Na fotce v držení Toma:
Tom Kedzior dovez svého Music Mana s netradičním modrým pickgurdem. Opět jsem si ověřil to, co jsem psal před časem i v recenzi. Tento StingRay má oproti mému zvukově modernějšímu naopak vyzrálejší dřevitější zvuk, jinak ty basy jsou zvukově velmi srovnatelné. Na fotce D.a.l.i:
Jako další nástroj D.a.l.i dovezl pro mě obrovské překvapení a to Jazz Bass od japonské firmy Moon. Ač to není Fender, jeho předloha se v něm nezapře jak vizuálně, tak hlavně zvukově. Zabudovaná aktivka není vůbec potřeba, každopádně ani nemá nějaký velký rozsah, což já velmi vítám, a v případě potřeby může být nápomocná. Pro mě to je velmi inspirativní, hratelný, zkrátka výjimečný nástroj. Zde s Memorym. Mimochodem kdybych se za rok byl schopen naučit tolik, co Memory, tak dneska hraju minimálně jako Wooten. Na fotce je ještě zde neregistrovaný Tomáš N.
Ještě jeden zajímavý nástroj D.a.l.i dovezl. Italskou pětku Frudua. Je to strašně těžký nástroj a díky krku skoro až monstrózních rozměrů hodně přepadává na hlavu. Zvukově je to ale variabilní nástroj s masakrózním Háčkem. Zde v rukou mistra stavitele Nooka:
Ještě jednou Nook a D.a.l.i s mým Precisionem. S D.a.l.im i s Nookem jsme testovali jejich efekty, ovšem až na Nookův EHX POG2 mě nic extra nezaujalo.
Pozdě noční békačka:
A na závěr velikánský DÍK Radoozovi za bezchybnou organizaci.
ProFeel | Music Man Club #1 | Flatwound Club #1 | Elixir Club #1
V případě aparátů jasně dominují digitální prckové. To mě docela mrzí, protože jsem zatím jejich kouzlu nepodlehl a tvrdošíjně budu na hraní tahat těžký kraksny, protože jim tak nějak víc věřím. Takže mi chyběl na porovnání nějakej klasickej silič, nebo nedejbože lampáč 
