Nebo takto :
- Objevné odpovědi typu „další struna zvětšuje rozsah“ mi už připadají na hranici spamu nebo Trollingu. Taky se trochu podobají úvahám jestli se různým tvorům líp běhá po čtyřech nohách nebo po šesti…
- Zkuste si vzpomenout na nějaké basové motivy, které vás chytly za srdce, byly dobře vymyšlené, měly v sobě cit i tep i život a zároveň něco navíc, co se těžko popisuje. Myslím, že to byly motívky a linky o rozsahu jedné, nanejvýš dvou oktáv. Kolik strun potřebujete, aby jste pokryli dvě oktávy ?
- Znám výborného basáka, který postupem času ( ! ) začal skoro všechno hrát jen na E,A strunách. Výjimečně ( třeba při sóle ) použije i strunu D. Byl nasraný z příliš rozdílné charakteristiky zvuku při běhání po hmatníku ve vertikálním směru. Proč to udělal ? Zblbnul, nebo zmoudřel ? ( Není bez zajímavosti, že hudební laici bývají mnohem vnímavější vůči nepříjemnému „mizení“ basy v průběhu skladby, které bývá právě důsledkem velkých skoků v charakteristice mezi jednotlivými strunami. )
- Kolik basáků, kteří bývají považováni za výborné hráče a klíčové postavy dějin tohoto nástroje se proslavilo s pěti, šestistrunnými nástroji v rukách ?
- Otázka za milión : Jak si nejrychleji zvedne mizerný basák sebevědomí a dodá pocit, že „teď už má pořádné dělo, třeste se všichni“ ?
NIC z výše uvedeného není ničím jiným, než pokračováním myšlenky, kterou už jsem psal : Není to o počtu strun.