Prizvuk a veci s nim spojene

Tak ja si to dycky vysvětluju tak že většinou se jede na čtyry a že první je těžká druhá lehká těžká lehká..... skačko jede na lehkou. um CA um CA um Ca dum CA tak to CA asi bude na tu lehkou dobu. Nepíšu to tady protože bych chtěl radit, nebo protože bych tomu rozumněl, spíš naopak, rád se něco novýho dovim tak se do toho zapojuju :-)

To záleží v jakém rytmu skladba je - u 4/4 je přízvuk na první a třetí, u 2/4 jenom na první a u 3/4 taky jenom na první.  U latiny a u černochů je to ale složitější - tam bývají dost různě a někdy i nepravidelně.
A jinak jo - důraz se dělá tak, že za to víc zatáhneš, nebo zahraješ jenom tam a jinde ne ...

těžká doba - doba na kterou je akcent (přízvuk, je to to samé)
lehká doba - kde přízvuk není

(někde si sežeň, jak se který rytmus počítá a zkoušej si počítat i když posloucháš hudbu a i když hraješ)

Myslim že pomůže když to počítáš (nebo zkoušíš počítat) vždycky, nějak si to v tý hlavě rozložit...

Jinak já myslel podle názvu že to bude téma o českých zpěvácích co zpívaj anglicky:-)

groove se samozřejmě dá napsat do not a taky počítat :-)
v knížce hudební teorie to popsané bude. Nebo v nějaké škole, basové nebo bubenické.
Z knížek se to ale někdy dost blbě chápe, tak jestli máš známého bubeníka, zkus s ním zajít na pivo.

Mk: čáu Vsetín :-)
... taky jsem hrával jenom podle citu. Počítaní jsem začal řešit až jsem se (v sedmařiceti) začal učit noty. A hodí se to dost - když okolí není, hraju sám, cvičím anebo když je něco pocitově blbě, tak se s počítáním dá líp přijít na to, co.

zeppelin: Taky jsem na naty dosel az pozdeji... jiste, pocitani je dulezite, ale nesmi hudbu zabijet, to by potom vsichni hrali jak roboti nebo samohrajky Evy a Vaska

jo to jo.  Já jsem ale zatím na té úrovni, že mi počítání pomáhá :-)
i když, vzpomínám, jak jsme s kámošem kytaristou poprvé zkoušeli nahrávat do počítače. Pustili jsme si click na osminky a furt nám to nešlo, až jsme se málem pobili, kdo že to jako kurví a měli depky, že vůbec necítíme rytmus a tak ... a ony tam nepatřily osminky, ale taková to triolové dů-va dů-va ... :-)

Marek.Zavodsky:
Jo to jo, pohyb je dulezoty a povazuju to za prirozenejsi, nez mechanicke pocitani.

zeppelin:
Jasne tam asi patril tzv. shuffle Casto tak hraje treba Harris...

Ivo:
Ja to beru taky tak... jestli je to spravne nebo spatne poradne nevim, ucitele a puriste by nas asi kamenovali... Ale jsme lide a ne stroje.

Ale to já takový pomůcky taky samozřejmě potřebuju. Ale chtěl jsem říct, že o kliku nepřemýšlím, když na něj nahrávám. Snažím se ho nevnímat a hrát podle něj podvědomě. Když přeci hraješ s bubeníkem, tak se taky nesoustředíš na jeho hru. Pokud to není nějaký střevo, že zrychlí během skladby o 2 vteřiny na taktu a nemusíš ho tahat zpět a soustředit se na jeho hru. Rytmus přeci člověk musí cítit a ne se v něm topit a chytat se stebla...

tak dobrá vy dva.

já si taky většinou nepočítám.

v těchto případech ale jo:
- učím se něco neznámého z not
- když mám nastoupit v místě, kde k tomu ostatní doprovod moc "netáhne"
- když začínám já
- v těžších místech, kde mě to láká zrychlovat

- z not nehraju (ne, že bych je neuměl, ale chvíli mi trvá než ta kulička dorazí z mozku do rukou)
- počkám, až se ostatní probudí a začnou sami
- nikdy raději nezačínám
- těžší věci nehraju

Záleží taky kdo čemu říkáte počítání. Kdybyste se mě zeptali, tak bych řekla, že si počítám pořád - ale on mi vlastně jenom jede klik v hlavě. Že bych si říkala prv-ní dru-há to teda ne

Já si počítám akorát když něco novýho vymejšlim, aby to náhodou, třeba nebylo na čtyři a třičtvrtě doby, nebo když je něco fakt divný tak si to spočítám a ujistim jak to je. jinak při hraní nepočítám a klepu si nohou hlavou druhou nohou břichem :-). Ale ani si počítat moc efektivně neumim, třeba to mě fascinuje kámoš bubeník, hraje pekla celym tělem každou končetinou něco jinýho a ještě do toho klidně nahlas počítá a řve na mě že to hraju blbě :-)

kytarista mě naučil svůj fígl, když potřebuje napočítat určitý počet něčeho (taktů, opakování motivu atd.) ... dívá se na čtyřhraný předmět (bednu) a s každým opakováním se posune o jeden roh ... občas to použiju, když je nestandartní počet opakování:)

to Bandaska: tak ale to je záležitost celé kapely ne? nebo aspon rytmiky ...

Tak to ale není shuffle... shuffle je rytmus kdy místo dvou stejně dlouhých not za sebou (třeba dvou osminek) tu první prodloužíš a tu druhou naopak zkrátíš, takže dohromady je to pořád stejná délka, ale pocitově to vyzní úplně jinak.

To jak moc je rozlišíš je už pak různé, můžeš to udělat třeba 2:1, čili jako by tam byla triola, ale první notu zahraješ přes dvě části tý trioly a druhou notu na tu zbývající. Nebo tu první jenom trošičku protáhneš a druhou o to zkrátíš, takže se skoro nepozná, že jsou různě dlouhé, nebo naopak ji protáhneš maximálně a tu druhou tam jenom tak dopinkneš a šup na další dlouhou.

Idle: Ano, ja myslel presne to same, akorat jsem to asi jinak technicky popsal... Prakticky osmina a za ni dve sestnactky jsou dve osminy za sebou, ale vyzni to uplne jinak pri stejne delce, ne? A pak to cele znovu a znovu a znovu a mame "konicka"

Jenich:
OK, tak to jsem mel mirnou odchylku v pojmu, povazoval jsem za safl i ten muj uvedeny pripad, ted uz je mi to jasne Diky.
A pripad, kdy mezi ty trojce not vrazim pomlku? Cili hraji jakoby "za notou"?

J + I - takže šufle může být 2:1 i 3:1 nebo něco mezi?

Jojo, prostě jak to cítíš.

Ale v shuffle právě není trojice not, jenom dvojice.

Tak jsem trosku pohledal na netu, tady je to vysvetlene celkem jasne:
http://www.franksinger.com/Amusic/shuffle.htm
Z tema pomlkama jsem to blbe napsal, ale mel jsem namysli priklad na obr. 2...

takže přecejen 2:1 a nikdy jinak ... :-)

to jo :-)

to samozřejmě nevylučuju - ale mám pocit, že to vesměs všichni cítí nejblíž těm triolám. Nevím,  jen nepotvrzený názor.