Zapamatovaní struktury skladby

to se mi deje taky od te doby co hraju na basu a nezlepsuje se to .. co  mne pomaha je 2,3 pivka  a jet spis na autopilota hlavne nepremejslet o tom co hraju ruka a podvedomi to vi a vedomi jim do toho sem tam hodi vidle ..  ale mam vyhodu ze hraju svoje linky ktery nikdo nikdy nesepsal a stejne neumim cist noty  
dulezite je nezmatkovat a pockat si az to zas naskoci, pripadne jak se rika basak kdyz nevi tak klouze  

Používám m3kův recept, dvě piva (3 už je hraniční), hlavně abych nad tím nedumal a nechal to čistě na svalový paměti - hlava ať skládá, ale živáky, u mne, musej hrát jen ruce, jakmile se zamyslím nad muzikou, chybka se vloudí.A když se úplně ztratím, tóniku, co nejhloubš, jen co nejkratšíma tónama dublovat kopák.  

Ondrax: konecne to nekdo napsal za me. Zaklad je vypracovat si ustupovou strategii. Tlumeny F# (kdo ma petku tak C#) pod kopak zachrani ledasco. Kdo je frajer tak muze pod virbl vytrhnout tlumenou 

Ale ted vazne. To ze se nekde seknes to je normalni a jde jen o to jak z toho vybruslit. Ale jednou za uherskej rok se mi stane, ze hraju, pohoda, pulka pisnicky a ja najednou nevim co hraju a pomalu ani kde jsem. Proste totalni okno.

Základní zásadu vyjádřil e.t.

Mi se osvědčilo už ve zkušebně si psát každou skladbu na dostatečně velký kus papíru tlustou fixou, základní kila do jedné řádky, a řádky pod sebe řadit třeba:

Intro 

Sloka 

Refrén 

Sloka

Refrén 

Verze...

Atd. 

A občas na to po očku kouknout. Pak si to zapamatuju, a nemusím ani koukat. Ovšem Murphy funguje dokonale, pokud ty papíry zapomenu ve zkušebně, stoprocentně minimálně každou třetí písničku zkoním  a to přesto, že po pár zkouškách už to nepotřebuju... A některé věci jsem hrál už stokrát. Ty vlastně zkoním téměř jistě. Prostě Murphy.

Mě se psaní struktury na papír moc nevyplatilo, člověk si tak nějak zvykne na něj koukat a neukládá se to do hlavy. Ale každý to máme určitě jinak,

Jinak zjišťuju, že s přibývajícím věkem to do hlavy cpu o poznání hůř. Děláme teď na nových věcech a kdykoliv někdo přijde s nějakou změnou, trvá mi dlouho než si to zautomatizuju. Čas ukládání do hlavy je klidně třikrát delší než před pár lety - holt život v padesáti má svoje úskalí. To jen abych tě uklidnil

Hele,fakt se to deje i jinej kapacitam a kdyz se to stane,tak se svet nezbori a zadny kotatko neumre

Naopak se naucis z toho vybruslit,rychle zareagovat popr. prijdes na lepsi variantu linky (ber to jako improvizacni cviceni).Papiry jsou urcite zachrana pro totatlni sklerotiky,ale predstav si kolik papiru budes mit pri setu nekde polozenych...

A jestli me neco spolehlive na kapele odradi a znechuti je absence ocniho kontaktu,kdyz kazde ma pred sebou stojan se slozkama popripade moderne tablet/ipad a do toho hledi a nevnimaji spoluhrace a publikum.

Sam mam max. playlist s toninou vedle pedalboardu.

Ber to s klidem. Umím noty, jsem sice průměrný, ale listař. Stejně jsem někdy docela v prd... Jediné, co mi funguje, je mít dobře naučené podklady a hrát s lidma co znáš a můžeš se o ně opřít. Když dostanu repertoár, tak ho třeba nějak nemusím cvičit, ale spíš si ho hodně pouštím v autě nebo tak, abych si to naposlouchal. Záleží, jak často se ti výpadky dějou. Snahou a cílem má být, aby jich bylo co možná nejméně. 

To chápu, ale já hrávám i rychlo-záskoky na klavír/klapky/varhany a tam to jinak nejde. Raději částečně mžourám do not, než cvakat půlkama párák a koukat na kytaristu. Měl to přeladěné a než sme se chytli, zněla půlka písně jako underground pop  

Btw. kdysi dávno v mém RnR období jsme hráli nějakou věc, která měla "divný" bridge a končila půltaktem. To jsme vždycky posrali a nešlo nám to sehrát. Tak jsme překecali bubeníka s tehdejším klávesákem ať u toho počítaj do mikrofonu. Publikum si myslelo, že je hecujem a přidali se. Bylo to supr vybruslení. Někdy halt neschopnost musí dohnat kreativita.

Ano tak jak píšeš.

Zas když si vezmeš, že kolegové z klasiky dávají běžně z hlavy několik koncertních partitur a k tomu hafl korepeticí a etud. To dost obdivuju. Tam je to ale fakt hodně o dřině. 

 Schovávačka za kopák taky funguje. 

Na base to nehrozí, ale nejhorší je hrát na půjčené digitální klapky, které mají transpozici na tlačítka. Pro některé je to neodolatelné, protože hrát něco v C a A# je docela rozdíl. Tady v okolí koluje několik vtipných historek o korepetici ke sboru z not, ale zapnutou transpozicí. Psi v okolí prý nekontrolovaně vyli ještě několik hodin.

Jednou ty klapky taky pokusím! A trošku mě uklidňuje, že na těch svejch tranzistorácích bych potřeboval pro transpozici alespoň čtvrť hoďky soustředěně práce se dvěma šroubovákama a ladičkou..  (žel dtto vyžaduje naladění)

 satanov vynalez

Ještě jednu radu - veledůležitou - bacha na vilné pohledy fanynek. Jeden se pak ztratí nejen ve skladbě ...

Ad kapodastr. Skvělý podnikatelsky zamer. Nakouput maly truhlarsky svorky, na celist privarit kus kovu s gumou a koberec na druhou stranu celisti. To by v tom byl cert aby se to nechytlo :⁠-⁠D

Ad fanynky. Tohle nema smysl. Nejcastejsi je vzdycky otázka "a co ty v ty kapele vlastne delas". Je teda fakt, ze situace se o neco zlepsila co jsem zacal hrat kratky basovy solo. Jednou jsem po sole obdrzel poslech a dokonce mi nejaka kocicka rekla ze to bylo dobry.....

No prave, te to vykoleji, a ty nevis co delat najednou. Pak nema byt o basacich tolik blbych vtipu.

Ahoj kolegové,

moc děkuju, za Váš čas, rady zkušených i ty historky!  Vezmu to  nejlepší a přenesu k nám do kapely - to bude radosti!

A až pochopim, kam se píše vybaveni, tak si to doplním a taky nejakou tou radou pomůžu...