Téma: Sadowsky Metro Ultra Vintage 60 J Bass
Sadowsky Metro Ultra Vintage 60 J Bass
Rok výroby: 2016
Země původu: Japonsko
Cena nového nástroje v roce 2020: 2.750 € ~ 70.000 Kč
Popis, parametry, konstrukce
Podobnou baskytaru už jsem měl, ovšem tu z newyorské dílny (recenze). Jak si vede její levnější japonská sestřička? Prozradím vám závěr. Skvěle. Jedná se o baskytaru typu Jazz Bass, oproti zvyklostem firmy Sadowsky má tento kousek ze série Ultra Vintage (jak Metro, tak NYC) plnou, nikoli zmenšenou, velikost těla, a také chybí jeho obvyklé komůrkování (odlehčení). Tělo je z olše v barevném provedení Dark Lake Placid Blue, tedy v hodně tmavém modrém lesklém metalickém laku (schválně porovnejte s výše odkazovaným NYC modelem v běžné Lake Placid Blue).
Krk je z javoru, hmatník kupodivu s palisandrovým hmatníkem, řada Metro se totiž nejčastěji dělá s Pau Ferro. Orientační značky na hmatníku jsou smetanové barvy, na boku hmatníku už jen bílé. Pražců je dvacet. Absolutně fantastické je jejich opracování. Konečky jsou nejkulaťoulinkatější, jaké mohou být, radost pohledět.
Ladící mechaniky nesou logo Sadowsky, ale je to ve skutečností Hipshot. Šířka krku na ořechu je typických jazzbassových 38,1 mm. Ač tuto šířku nemám rád, tak profil krku je docela plný, sedí mi do ruky velice dobře, rozhodně lépe něž mělký profil newyorské sestřičky. Srážeč není talířkový, ale s háčky pro struny A až G. Často používanou obyčejnou hrazdičku absolutně nenávidím, toto řešení se mi naopak líbí víc než tradiční talířek.
K barvě těla perfektně ladí pickguard v provedení Mint, tedy lehce nazelenalé bílé. Masívní kobylka je stejná jako na USA modelech, prostě styl Sadowsky. Jiné jsou snímače a taky trochu elektronika. Snímače jsou v tomto případě opravdu jednocívkové, Sadowsky jinak standardně používá bezbrumové řešení v podobě dělených cívek ala Precision. Dvoupásmovou aktivní elektroniku doplňuje VTC (Vintage Tone Control), tedy aktivní basy a výšky, mimochodem s pouhým zdvihem, jsou doplněny o klasickou tónovou clonu s push-pull potenciometrem, jehož vytažením se aktivní elektronika vyřadí a zůstane jen VTC. Změna je u zbytku ovladačů. Tam není pro Sadowského obvyklá hlasitost a k ní poměr snímačů, nýbrž dvě hlasitosti, takže zvlášť pro každý snímač. Změna je i v podobě kloboučků, které jsou klasicky jazzbassově fendrácké. Přístup k výztuze krku je prostřednictvím kolečka v jeho patce, kterýžto systém vysloveně miluju. Zásuvka na nástrojový kabel je lehce zahloubená na boku těla.
Elekroniku kryje na zadní straně těla plastový kryt, elektronika samotná je zapojena úhledně.
Baskytara díky plnému, nezmenšenému tělu váží 4,4 kg, ale na druhou stranu poskytuje perfektní vyvážení na popruhu.
Zvuk
Díky klasickým jednocívkovým snímačům je i zvuk klasicky jazzbassový, to v pasívním režimu. Aktivní elektronika zvuk nakopne, basa parádně tlačí a výborně funguje v kapele a ve studiovém mixu. Není-li uvedeno jinak, následující ukázky jsou provedeny rovnou do zvukové karty a jen normalizovány. Hráno vždy nad aktivním snímačem, v případě obou pak mezi nimi. Na aktivce jsem přidal nepatrně na basech i na výškách, tónovou clonu jsem nechal plně otevřenou. Použité struny jsou ocelové hlazenky D'Addario Chromes v tloušťkách 45-65-80-100 v prakticky novém stavu.
"Povinné" ukázky
Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky
Bonusová ukázka ve stejném pořadí jako výše
Následující ukázka je na oba snímače přes multiefekt/preamp Zoom MS-60B se zapnutou simulací aparátu, v ukázce je použito i zkreslení a slap.
Hodnocení
Baskytara vykazuje fantastické zpracování, v tomto ohledu ani v nejmenším nezaostává za USA sestřičkou, zkrátka absolutně není co vytknout. Skvělý zvuk doplňuje bezproblémová seřiditelnost. Jednoznačně se jedná o profesionální nástroj, já osobně také významně oceňuji skvělé vyvážení, pravda, uvítal bych nižší váhu, ale i tak váha odpovídá koncepci předlohových modelů ze šedesátých let, s nižší váhou produkuje Sadowsky jiné modely. Celkově je nástroj dotažený do detailu, což je i filozofie firmy Sadowsky. To je i to, co jsem na nástrojích Sadowsky dlouho nechápal, proč vlastně dělají kopie Fenderu, jen tam strčili aktivku. To je ta část historie, kterou jsem neznal. Hráči chtěli Fender, ale chtěli ho pozdvihnout na vyšší úroveň. Takto Roger Sadowsky začínal, přišli za ním hráči jako třeba Marcus Miller, že chtějí svého Fendera dodělat, vylepšit, vyšperkovat o příjemné drobnosti. Je tu tak přidaná vypínatelná aktivní elektronika, která instantně může doladit zvuk, se kterou lze basu bezproblémově píchnout rovnou do mixpultu, fantasticky zabroušené pražce, pohodlně dostupné štelování průhybu krku, stejně jako pohodlně štelovatelná masívní kobylka, špičkové (obvykle výrazně lehčí) ladící mechaniky už jsou jen pověstnou třešničkou na dortu. Standardně jsou navíc přítomny i bezbrumové snímače. Až následně jako reakce na nástroje Sadowsky přišel Fender s řadou Deluxe (později Elite, dnes Ultra) s aktivkou a bezbrumovými snímači. Řekl bych, že Sadowsky je zpracováním i tak o kus dál, a to i u levnější řady Metro. Ano, cena nástroje je i tak vyšší, ale odpovídá tomu i užitná a zvuková kvalita nástroje. Dneska se řada Metro dělá v Německu v továrně Warwicku (nezaměňovat s čínskou řadou Metro Express), přičemž došlo k dalšímu vylepší např. o štelovatelný ořech Just-A-Nut III.
A ještě alespoň jeden travní standard...