Fender American Vintage '62 Jazz Bass Fullerton Reissue

Rok výroby: 1983
Země původu: U.S.A.

Popis, parametry, konstrukce

Jedná se o čtyřstrunnou baskytaru klasické konstrukce, podle prvního roku výroby modelu Fender Jazz Bass. Je to tzv. Reissue model, tedy reedice, a o tom proč navíc má v podtitulu Fullerton vám něco více poví níže v komentářích Daviďák, kterému děkuji za zápůjčku. Tělo je z olše kryté lesklým lakem v barvě pojmenované Fiesta Red, což je taková světlejší červená. Lak je nitrocelulózový, a na čtyřicet let stáří je ve výtečném, skoro až neuvěřitelně dobrém stavu. Celá baskytara je ve skvělém stavu. Buď se na ní moc nehrálo, o čemž dost pochybuji, nebo si ji někdo pěkně opečovával, což se mi zdá pravděpodobnější.

Krk je z javoru s krásným palisandrovým hmatníkem. Pražců je dvacet, orientační značky jsou smetanové. Pražce jsou tenké, perfektně zapravené, ve výborném stavu, možná byly už přebroušeny, ale to je běžná údržba.

Šířka krku na ořechu (nultém pražci) je 38,1 mm, profil krku je "C", poslední dobou zjišťuji, že bych si i na takový krk zvyknul, ale obecně mám radši širší krky s více hmotou dřeva, tedy hlubším profilem. Původní těžké reverzní mechaniky Kluson vyměnil Daviďák za naprosto stejně vypadají lehké mechaniky Gotoh GB640 RES-O-LITE, což významně přispělo k poměrně nízké váze nástroje 3,85 kg a také k výbornému vyvážení na popruhu.

Kobylka je klasika ala ohnutý plech se závitovými kameny, ty jsou sice zašlé, ale ne rezaté, a navíc stavěcí šroubky mají perfektní chod, taky nejsou zarezlé. Čím dál víc se přikláním k tomu, že se o baskytaru opravdu pečovalo. Přístup k výztuze krku je v jeho patce, nicméně je nutné sundat pickguard. Původní věkem zdegradovaný želvový pickguard Daviďák vyměnil za jiný v provedení "Mint Green", tedy lehce nazelenalý. Za mě se hodí k červenému tělu rozhodně víc než želva.

Snímače jsou klasické singly, ovladače taky klasické, jak se u prvních Jazz Bassů dělaly, tedy hlasitost a tónová clona na sdruženém potenciometru (stacked) pro každý snímač. Na chromovaném kloboučku hlasitost, na černém tónová clona. Upřímně řečeno, ač se mi to vzhledově líbí, tak funkčně toto řešení nemám příliš v oblibě. Když totiž stáhnete na jednom snímači tónovou clonu úplně, tak přestože na druhém snímači zůstane plně otevřená, tak stejně je zvuk výrazně ovlivněn tou tónovou clonou. A naopak, když stáhnete na jednom snímači tónovou clonu jen malinko, nic to neřeší. Víceméně je třeba u obou snímačů stáhnout tónovou clonu stejně. Za tím to účelem jsou na baskytaře nainstalované speciální kloboučky umožňující nastavení tónové clony v deseti krocích.

Později Fender vyřešil toto chování jednou společnou tónovou clonou, což je pohodlněji a srozumitelněji použitelné. Plíšek spojující krkový snímač s kobylkou má svou funkci, elektronika je pak uzemněná přes hráčovy ruce dotýkající se strun. Opět v pozdějších letech se přešlo na řešení stejné jako už tenkrát u Precisionu, tedy drátkem vedoucím tunýlkem pod základnou kobylky do šachty elektroniky.

Zvuk

Zvukově je to absolutně klasický Jazz Bass, bohatý na basy, mající ty správné středy nutné pro prosazení se v kapele, ale i tmelící, a nepostrádá ani výšky nápomocné při slapové technice. Zvuk je pevný, průrazný, tlačí. Není-li uvedeno jinak, následující nahrávky jsou provedeny rovnou do zvukové karty, jen normalizovány, jinak ponechány bez úprav. Použité jsou roundwound poniklované struny Elixir v tloušťkách 45-65-85-105 ve výborném stavu. Hráno vždy nad aktivním snímačem, v případě obou pak mezi nimi. Tónové clony vždy plně otevřené.

"Povinné" nahrávky

Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky

Bonusové nahrávky ve stejném pořadí jako výše

Ukázka 1
Ukázka 2

Nahrávka se simulací aparátu, kde bylo použito i zkreslení a hra slapem. Hráno na oba snímače.

Hodnocení

Naprosto parádní jazz bass s průrazným zvukem, kvalitními materiály, hardwarem a také zpracováním, s bezproblémovou seřiditelností, nízkou vahou a výborným vyvážením. Nemám co víc dodat nebo si na cokoli stěžovat.