Fender Custom Shop 1964 Jazz Bass

Rok výroby: 2009
Země původu: U.S.A.

Popis

Opět jsem si díky Daviďákovi mohl otestovat nevšední nástroj. Jedná se o Fender Jazz Bass dle předlohy z roku 1964, vyrobený v edici Custom Shop v limitované sérii. Jelikož Daviďák odvedl výbornou práci na fotodokumentaci, dovolím si použít některé jeho fotografie.

Tělo je olšové, lak pak nitrocelulózový červený. EDIT: Jedná se o barvu Dakota Red.

Krk, jak je klasické u Fenderu, je jednodílný javorový, a tento navíc s velmi tenkým plátkem krásného palisandru na hmatníku. EDIT: Palisandr je to brazilský, který je pro výrobu nástrojů prakticky zakázaný, na drtivé většině nástrojů je palisandr indický.

Nijak se netajím tím, že nemám rád úzké jazzbassové krky, tedy ty s 38,1 mm na nultém pražci. Tady udělám výjimku. Toto je první Jazz Bass, u kterého mi krk opravdu nevadí a umožňuje mi pohodlnou hru. Evidentně hodně záleží na profilu krku a tento mi sedí téměř dokonale.

Bílé plastové pozicové značky na boku hmatníku zasahují půlkou do hmatníku, půlkou do samotného javorového krku. Na hmatníku samotném jsou v podobě tradičních teček.

Krk má obvyklých 20 pražců, přichycen je k tělu pomocí čtyř vrtů přes standardní chromovanou destičku s vyraženým logem Fender Custom Shop, nápisem Limited Edition a výrobním číslem. Přístup ke štelování výztuhy krku je v jeho patce. Přístup není sice ideální, bude třeba sundat krk nebo minimálně pickguard, ale tak se to tenkrát prostě dělalo a mám to i na svém 57' Precisionu.

Jak je vidno, na base bylo za účelem přiblížení se padesát let staré předloze  provedeno poměrně zásadní umělé zestaření, tzv. relic. To se týká jak povrchu těla, tak veškerého hardwaru. Mechaniky jsou niklované a "zub času" se na nich projevil na vzhledu, nikoli však na funkci. Chod je naprosto hladký a ladění tedy není nijak ohroženo. Směr otáčení mechanik je tzv. reverzní, což mi k srdci zrovna nepřirostlo, ale dá se s tím žít. Na zadní straně hlavy nesmí chybět logo Custom Shopu.

Přední strana hlavy je v provedení tzv. matching headstock, tedy je přední strana hlavy vyvedené ve stejné barvě jako tělo. Vystupující nálepka s logem firmy a typovým označením je mi záhadou. Nevím jakým vlivem by došlo k tomuto vystoupnutí zpod laku, možná díky použitému nitrocelulózovému laku, a tedy i k většímu seschnutí vlivem jeho časové nestálosti a i jeho menší tloušťce, jinak mě nic nenapadá. EDIT: Tak prý se to tenkrát takto dělalo, nálepka s logem se nedávala pod lak, ale až na něj. Jinak opět na hlavě nemůže chybět klasický talířkový srážeč strun D a G. Nultý pražec, neboli ořech je z bílého plastového plátku zasazeného do drážky v hmatníku.

Rovněž notně zestařená kobylka je klasický ohnutý chromovaný plech, dlouhé stavěcí šrouby jsou notně orezlé, nicméně kupodivu štelování oktáv je absolutně bezproblémové až bych skoro začal věřil na "umělou" rez. Kameny kobylky jsou typu "šroub". Kobylka neumožňuje protažení strun skrz tělo.

Snímače jsou klasické singly s viditelnými a dosti vystouplými pólovými nástavci, jejichž vršky jsou výrazně zkosené. Rovněž stavěcí šrouby snímačů jsou zestařené, čti orezlé, a ač to z fotky tak nevypadá, jsou natolik ve špatném stavu, že jsem se bál s nimi byť jen pootočit. Na můj vkus by minimálně kobylkový snímač zasloužil trochu přiblížit ke strunám. Mám teorii, že pánové ve výrobě to úmyslně dovedli do tohoto stavu aby snímače zafixovali v této "vintage" poloze.

Elektronika je pasívní v tradiční kombinaci hlasitost + hlasitost + tónová clona. Černé plastové kloboučky potenciometrů rovněž odpovídají svým vzhledem zbytku nástroje, jak je vidět podle zažloutlých (původně bílých) polohových značek.

Čtyřvrstvý želvovinový pickguard si touto proměnou prošel také.

Baskytara váží pouhých 3,9 kg. Při bližším zkoumání bylo zjištěno, že je tělo o 1,5 mm tenčí než je obvyklé, ale může to být i použitím tenkého nitrolaku. Díky nízké váze těla a také díky těžkým masívním mechanikám baskytara i na 8 cm širokém silonovém popruhu docela dost přepadává na hlavu. Bude to tedy chtít opravdu velmi neklouzavý popruh, pak to bude v pohodě. Jinak to přepadávání se děje jen do vodorovné polohy, dále ne.

Zvuk

Zvukově je to typický Fender Jazz Bass. Pevný, konkrétní, velmi dřevitý, žádná nacinkaná moderna. Vyzdvihnout bych chtěl výborně znějící strunu E, což na Jazz Bassech vůbec nebývá pravidlem, jak jsem se již mnohokrát osobně přesvědčil. U tohoto konkrétního kusu vůbec všechny struny mají vyvážený zvuk, nikde nic netrčí.

Následující nahrávky byly udělány s neznámými ohranými ocelovými strunami. Nahráno je to rovnou do zvukovky s plně otevřenou tónovou clonou.

Oba snímače
Snímač u krku
Snímač u kobylky
Slap na oba snímače

Hodnocení

Kdo má rád klasiku, staré nástroje a/nebo relic, ten musí slintat. Pánům v Custom Shopu se povedlo vyrobit výjimečný nástroj. Jak vzhledově, tak zvukově. K nástroji je i tento luxusní tolexový kufr:

Osobně mi poprvé do ruky sedí jazzbassový krk. Kdybych měl nástroji něco vytknout, tak by to rozhodně bylo zmíněné přepadávání na hlavu, to mi osobně dost vadí, ovšem není to neřešitelná věc. Na mém Precisionu, jsem to vyřešil lehčími mechanikami a těžší kobylkou, zde s ohledem na design nástroje bych volil jiný pás. Další výtku berte s rezervou, vězte, že nejsem nijak velkým zastáncem relicu. Vadí mi nemožnost štelování výšky snímačů díky stavu jejich stavěcích šroubů, což beru jako daň za autentičnost.

Kompletní galerie fotografií ZDE

Doplnění o další kus

Opět od Daviďáka a opět Jazz Bass s naprosto stejnými parametry ze stejné limitované série. Prakticky by to měl být totožný kus, ale drobné rozdíly jsou. Hmotnost není 3,9 kg, ale rovné 4 kg, i tak dost přepadává na hlavu. Hmatník je opět výstavní kousek palisandru, ale namá tak úžasnou kresbu, jako předchozí kus. Šroubky snímačů jsou opět v relic provedené, ale v lepším stavu (neožvýkané), takže umožňují štelování výšky snímačů. Teď už jen fotky a pak zvukové ukázky.

Zvuk II

Oproti předchozímu kousku jsou zde použity hlazené struny, konkrétně Thomastik JF344 (recenze). Není-li uvedeno jinak, nahrávky jsou provedeny rovnou do zvukové karty a dále ponechány bez dalších úprav (kromě normalizace samozřejmě). Hráno vždy nad aktivním snímačem.

"Povinné" ukázky

Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky

Bonusové ukázky

Ukázka ve stejném pořadí jako výše
Ukázka jako předchozí, ale přes preamp Tech 21 SansAmp VT Bass Deluxe (recenze), na konci přidána ještě ukázka na oba snímače, ale s nepatrně staženým krkovým

Ostatně poslední jmenovaný zvuk se mi líbil daleko nejvíc. Oba snímače s nepatrně staženým krkovým. Zde tedy ještě jedna sada ukázek přes VT.

Hodnocení II

Zvukově není co vytknout, naprosto parádní Jazz Bass, zpracování taky skvělé, ale to přepadávání na hlavu mě prostě štvalo.

Další doplnění

Třetí kousek, tentokrát z roku 2013. Nebudu nosit sovy do Athén, tak jen telegraficky. Tělo olše jeden kus, javorový krk v quarter sawn řezu, palisandrový hmatník. Nitro v Olympic White a na to heavy relic. Daviďák, kterému opět dík za zápůjčku, vyměnil těžké Kluson mechaniky za lehoučké stejně vypadající Gotoh RES-O-LITE. Ta basa je z těch tří nejlehčí, má jen 3,6 kg, a pozor, vůbec nepadá na hlavu. Pecka! Hlazenky Thomastik, nahrávka jen se simulací aparátu, na oba snímače.

Ukázka