No, je to skutečně tak, jak už tady mnohokrát zaznělo. Když jsem začínal s basou, vůbec jsem o žádnym zpěvu nepřemejšlel, jenže postupem doby, co jsem se učil odposloucháváním skladeb z magneťáku, jsem měl chuť do toho i zpívat. V plno věcech se mi to nikdy nepovedlo a mnohdy jsem to omlouval tím, že třeba v daný kapele je zpěvák solo a basák si jede to svý a nezpívá. Nepálilo mě to ale jen do doby, než jsme dali doheomady kapelu (kytara, basa, bicí), jenže nikdo se najednou nechtěl zhostit zpěvu. Tak jsem do toho šel s tím, že to bude jen na čas, ale zůstalo mi to dodnes a jinýho zpěváka nemáme. Začal jsem si teda dělat písničky na tělo, ale aby to nebylo neustále dokola jednotvárný a jednoduchý, řeším to tak, že v některejch věcech hraju aspoň v pasážích, kde nezpívám, basu v takovym rytmu, kterej bych zaboha se zpěvem neskloubil, aby to bylo aspoň trochu jiný. Někdy záleží taky hodně na textu, počtu slabik a tak, dá se to třeba vojebat i tím, že v tý pasáži, kde ta basa se zpěvem nejde dohromady (dejme tomu při nějakým přechodu), že tam zpívám jedno slovo, který přes tu pasáž celý natáhnu (nejlépe nějaký slovo s vokály, kde se natáhne právě jen ta samohláska), než se dostanu zase tam, kde už to jde zpívat normálně. Samozřejmě že tohle všechno jde ruku v ruce s tím, že ty písničky už si tak vymejšlím sám. A když přijde kytarista s nápadem a vim, že tam ten zpěv s basou určitě neskloubim, tak v pasáži, kde je zpěv, hraju basu třeba jednoduše a snažím se to tam dostat až postupem času. Hodně taky záleží na celkovejch aranžích. Kytara si může jet třeba nějakej náročnej rytmus a basa jí do toho jen brumlá něco jednoduchýho, ale o to víc se přenese úsilí na zpěv, kterej to třeba celý hodí úplně někam jinam. Osobně jsem se smířil s tím, že stoprocentní basák a stoprocentní zpěvák v jednom nikdy nebudu, vždycky se to úsilí bude upírat víc jedním směrem. Fakt nejsem a nebudu Sting. U mě to jde spíš ke zpěvu, protože koneckonců ten dá tý písničce nějakou konečnou fazónu, na který dost záleží, takže ta basa je tak trochu někdy vošulená. Nicméně když jsem zkoušel jenom zpívat, nebylo to ono, najednou jsem se cejtil v pasážích, kde se nezpívá na podiu úplně zbytečnej a nevěděl jsem, co tam mám dělat. Jo a taky sem si musel počítat, kdy nastupuju se zpěvem, kdežto když jsem hrál a zpíval, tak jsem to měl tak nějak pod kůží a vůbec jsem o tom nepřemejšlel.