Je dobrý sledovat, jak se ta basová móda vyvíjí: před pár lety panovalo naprostý pětistrunný šílenství, kdo neměl pětku, byl totální loser. Teď už se naopak začíná vracet do módy čtyřstrunka...
V poslední době se začíná taky rozjíždět šílenství po Music Manech... jen ze svýho okolí znám asi pět lidí, co po něm touží a když mrknete na bednu, spousta basáků na ně hraje (No Name, Chinaski apod.) Dlouho už se v módě drží Jazz Bass - na rozdíl od 80. let, kdy vedl Precision, k Jazz Bassu v 90. letech spousta muzikantů přešla a to trvá zatím dodneška.
Co se Fenderů týká - je to už milionkrát omletý rčení, ale záleží na kusu. Teď sice odbočím od bas, ale zažil jsem ve studiu Squiera Tele Affinity za šest litráků, kterej hrál líp jak americkej Stratocaster S-S-H a Les Paul dohromady. Komplet původní mechanika i snímače, podotýkám.
Když se mrknete na www.harmony-central.com a omrknete ty stovky hodnocení korejců, mexikánů a highwayí, uděláte si nejlepší obrázek sami. Někdo tvrdí, že to jsou levný nekvalitní šunky, jinej zas to, že za tak málo peněz jsou to výtečný nástroje. Pravda je někde mezi... jak která basa.
Stejně jako americký Jazz Bassy: na vlastní oči a ruce jsem mohl porovnat dva úplně stejný nástroje (tělo olše, krk a hmatník javor, přírodní povrch), jeden z roku 1977, druhý o rok mladší. Na první pohled totožné, ale zatímco jeden hrál jak kráva, druhý bylo neohrabané tupé pádlo.
Fender Precision (USA) 1978
Columbus Jazz (Japan) 1970s
Fender Bandmaster Reverb 1971, Marshall DBS 72410 1997
Člen fuck klubu skrytejch čísel