Lakland 4-94 (2002)

Rok výroby: 2002
Země původu: U.S.A.
Cena nového kusu např. na BassCentral je 3600 $, pravda, jedná se o novou řadu s označením 44-94, která má na přední straně těla různé topy a jiné snímače (viz dále v textu).

Díky Daviďákovi se mi dostala do rukou na výměnu strun a seřízení další laklanďácká basička z Chicaga. Nedávno jsem testoval její sestřičku 44-60 v podobné cenové relaci, dovolím si tedy občas srovnávat.

Popis, konstrukce, parametry

Tělo je z bahenního jasanu v poloprůhledném lesklém laku v barvě White Translucent. Tělo má výrazně menší spodní roh, než je obvyklé a díky tomu při hraní v sedě docela přepadává na hlavu, případně klouže ze stehna. Nicméně při hře ve stoje je vše v naprostém pořádku, basa sedí na popruhu jak ulitá a nikam se nepřevažuje. Váží 4,1 kg, tedy stejně jako výše zmíněný model 44-60. Na zadní straně těla je černý plastový kryt elektroniky a též černá plastová zacvakávací kapsa umožňující pohodlnou a rychlou výměnu baterie. Na stránkách Laklandu jsem nalezl informaci, že odběr aktivní elektroniky je pouze 7 mA, což se příznivě projeví na dlouhé životnosti baterie.

Šroubovaný javorový krk s 22 pražci je proveden v řezu typu Quarter-Sawn (vysvětlení) s východoindickým palisandrem na hmatníku, který zdobí očkovaným javorem (Birdseye Maple) vykládané polohové značky. Oproti modelu 44-60 nemá tento krk javorové značky na jeho boku, tam jsou plastové bílé. Krk je k tělu připevněn pomocí pěti šroubů (vrutů). Díky menšímu spodnímu rohu a díky zešikmení těla v místě styku s krkem, je dobrý přístup levé ruky do vysokých poloh.

Výše zmíněný řez dřeva je hezky vidět na hlavici nástroje, která je osazena chromovanými mechanikami od firmy Hipshot. Šířka krknu na ořechu (nultém pražci) je 41,3 mm, tedy stejně jako má např. Fender Precision. V předchozí recenzi modelu 44-60, který má na nulťáku šířku 38,1 mm,  tedy typ Fender Jazz Bass, jsem psal, že mi obecně jazzbassový krk nevyhovuje, ale že model 44-60 má víc hmoty dřeva, je prostě tlustší než Fender Jazz Bass, a tak mi i sedí o trochu víc. U tohoto recenzovaného modelu 4-94 je to obráceně. Šířka na nulťáku je stejná jako má Fender Precision, ale krk zdaleka nemá tolik hmoty dřeva jako Precision, ale i tak je mi příjemný a docela pohodlný.

Seřizovací šroub výztuhy krku je dobře přístupný a krk kromě klasické výztuhy obsahuje i dvě grafitové tyče pro lepší stabilizaci.

Baskytara je osazena dvěma snímači a třípásmovou aktivní elektronikou. Chromovaná zásuvka na jack je na boku těla nástroje.

Snímače jsou od firmy Bartolini, krkový je typu Jazz Bass, kobylkový pak typu MusicMan, obojí pak bez viditelných pólových nástavců. Ovladače aktivní elektroniky jsou basy, středy, výšky, poměr snímačů a hlasitost. Kloboučky potenciometrů jsou z poměrně měkkého plastu a působí na mě na takto drahé base nepatřičně lacině. Mají otřepy v místě vtoků a i povrchová úprava má k dokonalosti daleko. Samozřejmě toto je vidět jen z blízka, ale i tak bych je osobně nahradil nejspíše chromovanými. Berte to tak, že jako vystudovaný plastař trpím profesionální deformací. Hlasitost je reprezentována potenciometrem typu push/pull, jehož povytažením přepnete elektroniku do pasívního režimu. V tomto režimu jsou samozřejmě korekce ze hry zcela vyřazeny a není ani žádný ovládací prvek, který by zastupoval tónovou clonu. Dále se v ovládací sekci vyskytuje třípolohový páčkový přepínač, který, dle jeho polohy, zapíná jednotlivé cívky kobylkového snímače. Ve střední poloze jsou zapnuty obě cívky v paralelním módu, ve směru ke kobylce nebo ke krku se pak zapíná cívka v daném směru. Mluvím vždy o cívce, ale ve skutečnosti jsou to cívky dvě. Oba snímače jsou absolutně bezbrumové, mají totiž každou cívku dělenou, podobně jako snímače typu Precision (viz stránky Bartolini).

Kobylka je podobná typu MusicMan, nicméně nemá pro fixaci kamenů postranní válečky, ale drážky v místě nejkrajnějších červíků pro štelování kamenů. Kobylka umožňuje protažení strun skrz tělo.

Zvuk

Zvukově je basa velmi rozmanitá. Nakroutit tam lze zvuků mnoho (viz zvukové ukázky níže). Pasivní zapojení beru jen jako nouzové řešení, což i Lakland takto prezentuje, přímý signál ze snímačů Bartolini je totiž hodně slabý. Nedokázal jsem v pasivu můj lampový kompresor EHX Black Finger donutit k pořádnému rozsvícení LEDky signalizující kompresní funkci. Aktivní elektronika naopak dává signál silný a je tak všechno v pořádku. Dnes se do nových modelů 44-94 dávají snímače LH-3, jako upgrade lze případně pořídit snímače Chi-Sonics. Úžasné je toto video: http://www.youtube.com/watch?v=Mpd7r0PdVnU právě se snímači LH-3. Jednotlivé zvuky jsou vážně v maximální možné míře věrné. Chvíli jsem při sledování videa koukal na jinou stránku a ani jsem si poslechem nevšiml, že si předvádějící hráč vyměnil nástroje (pravda, video je jen v 360p a zvuk tedy není úplně nejčistší).

I já jsem nahrál zvukové ukázky, ovšem se stávajícími snímači Bartolini. Na basu jsem natáhl úplně nové struny Elixir Nanoweb o tloušťkách .045"-.105" a provlékl jsem je skrz tělo. Když pominu slabý signál snímačů Bartolini v pasívním režimu, po normalizaci hlasitosti nahrávek mám pocit, že pasívní zvuk je snad úplně stejný jako v aktivním režimu s korekcemi v nulové poloze, což u jiných baskytar úplně pravidlem nebývá. Posuďte sami:

V následujícím obrázku jsou označeny cívky, tak jak jsou uvedeny v nahrávkách:

Režim Passiv

Cívka 1
Cívky 1-2
Cívky 1-23
Cívky 1-3
Cívka 2
Cívky 23
Cívka 3

Režim Active - korekce v nulové poloze

Cívka 1
Cívky 1-2
Cívky 1-23
Cívky 1-3
Cívka 2
Cívky 23
Cívka 3

Režim Active - basy a výšky přidány o cca 50%, středy v nulové poloze.

Cívka 1
Cívky 1-2
Cívky 1-23
Cívky 1-3
Cívka 2
Cívky 23
Cívka 3

Režim Active - basy a výšky skoro naplno, středy mírně stažené (bonusová nahrávka, zvuk, který se mi asi nejvíc líbí)

Cívky 1-23, cívka 1 mírně stažená

Basu jsem testoval i na mém aparátu TecAmp (recenze). Opět se projevilo to, co v předchozí recenzi modelu 44-60. Jak podotkl UR, jasanové tělo + pasiv (aktiv s korekcemi na nule) + zvukově čistý aparát = příliš čistý zvuk. Při pohrání si s korekcemi se basa víc vyhranila a při prohnání zvuku lampovým kompresorem je to vůbec paráda. Při nastavení dle výše uvedené bonusové nahrávky je basa průrazná, vrčivá, hutná a v kapele se jistě prosadí a bude sound kapely tmelit, ale ani další dostupné zvuky nejsou nezajímavé, přičemž samozřejmě nebylo v mých silách předvést všechny možné kombinace nastavení snímačů a aktivní elektroniky. Pravda, snažil jsem se namíchat i zvuk MusicMana, ale to se mi moc nepodařilo. S uvedenými snímači LH-3 by se vidělo

Hodnocení

Krásná basa s krásným variabilním zvukem, ačkoliv na mě osobně je té variability až moc, což je samozřejmě jen a pouze můj problém. Shodli jsme se Daviďákem na tom, že se nám ta basa vzhledově líbí víc, než to, co dělají teď s těmi topy z obláčkového javoru (Quilt Maple). Příjemný vzhled doplňuje perfektní zpracování, výborné vyvážení (na popruhu), kvalitní materiály a elektronika, dále perfektní seřiditelnost a hratelnost. Výhradu bych měl snad pouze k slabému signálu snímačů v pasívním režimu a k levně působícím kloboučkům potenciometrů. Ovšem samotný Lakland regulérně tvrdí, že ten pasivní mód je spíš záchrana při slabé baterii, takže evidentně jen v rámci honby za objektivitou hledám mouchy. To samé se týká kloboučků potenciometrů, kde jsou nedokonalosti vidět z deseti centimetrů, jinak ne. A tedy závěr, kdo chcete maximálně univerzální basu s variabilním zvukem, který dostatečně nahradí onu pověstnou svatou trojici (Jazz Bass, Precision, StingRay), navíc s top zpracováním, je tento kousek jedna z nejlepších voleb, samozřejmě počítejte s vyšší cenou.

Odkaz na konkrétní model na stránkách výrobce: http://lakland.com/44-94.htm

Lakland 4-94 (1995)

Popis

Jedná se vůbec o jeden z prvních Laklandů, na kterém se osobně podílel pan McFarland (ono "land" z názvu Lakland, ten druhý byl pan Lakin). Oproti mladšímu kousku popisovaném výše má několik věcí jinak. Na rozdíly se právě zaměřím.

Tělo je z jasanu, ale má javorový top. Barva je mimochodem opravdu nádherně vyvedený tříbarevný sunburst. Zásuvka na jack je na přední straně, já osobně toto řešení preferuju. Kobylka ještě nemá vyraženo logo Lakland. Snímače jsou opět Bartolini.

Krk je sice připevně pěti vruty jako novější model, ale zde je použita ještě chromovaná destička. Chybí kapsa na baterii, baterie je ukrytá v hlavní šachtě elektroniky, ale ta je opatřena kovovými pouzdry se závity a tedy jsou u krytu použity šroubky a nikoli vruty.

Jinak krk má opět velmi mělký profil, což mi osobně úplně nesedí, ale dá se na něj zvyknout.

Ještě mám poznámku k potenciometrům. Když odhlédnu od použitého nevzhledného plastu kloboučků, tak musím pochválit, že všechny potenciometry mají i po těch letech tuhý chod a žádný z nich ani minimálně nechrastí. Výjimka je potenciometr volume, ten sice nechrastí, ale má strašně lehký chod. Nechtěně o něj lehce zavadíte rukou a stáhnete si hlasitost. Měl jsem pak tendenci to při hraní furt kontrolovat.

Zvuk

Zvuk je podobný jako u výše testovaného modelu, jen zde mi (ani nevím proč) pocitově trochu chyběly středy, takže jsem jejich potenciometr využíval. O zvuku se vyjádřím blíže u následujících zvukových ukázek, které jsou provedeny opět přímo do zvukové karty a dále jen normalizovány a jinak ponechány bez dalších úprav. Použity jsou skoro nové struny Elixir Nanoweb .045" až .100" s omotem z poniklované oceli.

Cívky označeny opět jako u modelu výše:

Ekvalizér byl nastaven následujícím způsobem: basy naplno, výšky skoro naplno, středy přidány přibližně na 1/3.

Cívka 1 - takový celkem slušný Precision

V dalších nahrávkách je vždy ukázka prsty a za ní i slapem.

Cívky 1 a 3 - celkem typický Jazz Bass. Na moje potřeby trochu tenčí zvuk oproti ostatním kombinacím cívek.

Cívky 1 a 2 - tento zvuk se mi nasucho, myslím tím bez kapely, líbil asi nejvíc. Hutný vrčák. Ale v kapele ten zvuk už byl trošku jakoby pod dekou, musel bych laborovat s ekvalizérem na zesilovači.

Cívky 2 a 3 - zvuk poměrně blízký klasické base Music Man StingRay. Bez kapely mě tenhle zvuk kupodivu bavil skoro nejmíň, ale v kapele pak byl nejpoužitelnější. Prolézal kapelou, ale nebyl přespříliš agresívní, spíš dostatečné konkrétní, ale současně i tmelivý.

Všechny cívky - tento zvuk je bez kapely hodně líbivý, ale s kapelou funguje lépe, když se u této kombinace cívek malinko upozadí krkový snímač (cívka 1) a tedy se ovladač poměru snímačů otočí mírně ve prospěch kobylkového.

V pasívním zapojení je zvuk opravdu hodně slaboučký, ukázky jsem nedělal.

Hodnocení

Opět hodnotím velmi vysoko. Perfektní zpracování, variabilní zvuk. Já si našel svůj zvuk, a ač jsem měl někdy k ostatním zapojením výhrady, tak jedním dechem dodávám, že ono bude použitelné při vhodném nastavení jakékoli zapojení cívek, je to jen o vkusu každého hráče a samozřejmě také i o hudebním stylu, kdy se vždy bude hodit něco jiného. Za víc jak 20 let používání má basa jen jemnou patinu, krk je příjemně ohmataný, jen listy ladících mechanik jsou zašlé poměrně dost, ale na funkčnosti tím nic neztrácí. Nástroj váží 4,1 kg a na popruhu sedí perfektně. Jen při hře v sedě basa nepříjemně a nečekaně sklouzává ze stehna díky malému spodnímu rohu. Několikrát mi tak málem spadla, za což by Daviďák určitě nebyl rád, a já jsem naopak rád, že mě nechal seznámit s dalším úžasným nástrojem. Ostatně galerii jeho travnatých fotek naleznete zde: http://gdavidak.rajce.idnes.cz/Lakland_4-94_3toneburst/

Lakland 4-94 (1998)

Další Daviďákův kousek. Tentokrát se zajímavou historií, budu ho citovat:

Popis

Tělo je z bahenního jasanu v barvě tobacco sunburst. Krk je opět z javoru s dolepovaným hmatníkem z očkovaného javoru. Šířka krku na ořechu je menší než u předchozích dvou testovaných kousků, má 40 mm, tedy něco mezi Jazz Bassem a Precisionem. Ale profil je typu D, tedy dosti plný a sedí mi do ruky bez pocitu nepohodlí. Baskytara váží 4,2 kg a díky více hmotě dřeva krku a také možná díky masívnímu D-tuneru lehoulince přepadává na hlavu, ale nic tragického, při hraní v kapele jsem to prakticky vůbec nevnímal.

Oproti předchozím dvěma kouskům má tento kus pro Lakland zcela netypické snímače, a to od firmy Seymour Duncan. Krkový je typu Jazz Bass, kobylkový ala Music Man.

Když jsem basu dostal, přišel mi zvuk slabý a při větším zabrání za struny zkreslený. Zkreslení je typický projev slabé baterie. Taky že ano. Měla jen 8,2 V a trvanlivost do roku 2012, tedy minimálně pět let přesluhovala. Po výměně je vše v pořádku, nicméně když jsem sundal kryt elektroniky, všiml jsem si trimru na nastavení přizpůsobení hlasitosti, tedy jsem na něm malinko přidal, a všiml jsem si i přepínačů středových frekvencí, které měly i předchozí kousky, ale díky tomu, že jsem nesundával kryt, jsem s nimi neměl doposavad tu čest. Nyní už ano.

Volič středové frekvence má dva přepínače a díky vzájemným polohám i čtyři možné kombinace. Umožňuje nastavit středy na 250, 500, 700 a 850 Hz, jak je komu libo. Vyzkoušel jsem všechny a zase se vrátil k původním 500 Hz. Na vnitřní straně krytu je i schéma poloh přepínačů pro jednotlivé frekvence.

Zvuk

Nahrávky jsou provedeny přímo do zvukovky a kromě normalizace ponechány bez dalších úprav. Použité jsou struny GHS Sub-Zero Bass Boomers CR-M3045 o tloušťkách .045" - .065" - .085" - .105" a kupodivu stále ve slušném stavu. Hráno v aktivním zapojení, basy a výšky přidány cca o 1/3, středy bez ovlivnění. Hráno na cívky dle číselného označení. Hráno nad aktivním snímačem, v případě obou mezi nimi.

Cívka 1
Cívky 1 a 2
Cívka 1 a 3
Cívky 1, 2 a 3
Cívky 2 a 3

Jak to slyším já? Samotná cívka 1 je takový skoro Precision, ostatní zvuky mi žádný jiný nástroj, např. Jazz Bass a ještě méně Music Man nepřipomínají. Ovšem nemůžu říct, že by mi to vadilo, nebo že bych to považoval za chybu. Vůbec ne. Naopak je tu pět různých základních zvuků a všechny jsou použitelné. A další nuance lze namíchat za pomoci ovladače poměru snímačů. Protáhl jsem basu hraní s bluesovou kapelou a na většinu věcí jsem použil zapojení se všemi cívkami a kupodivu na totálně rovné korekce. Stačily mi korekce na preampu Tech 21 VT Bass Deluxe a byla to naprostá paráda. Plnotučný zvuk, dostatek basů a tmelivých středů, krásně basa plnila kapelu. Zvláště sólový kytarista mi chválil zvuk a líbilo se mu, jak ta basa hraje. Mně se líbila taky. Moc.

Hodnocení

Ze tří podobných testovaných kousků mě tento konkrétní kus bavil zdaleka nejvíc, a ne kvůli jeho zajímavé historii, ale protože prostě výtečně hraje. Je to vysloveně kapelní basa a navíc díky pohodlnému dohmatu poskytuje úžasný herní komfort, až tedy opět na hru v sedě, kde mě ten malý spodní roh prostě štve snadným sklouznutím ze stehna, tedy popruh nutný!

Daviďákova galerie fotek ZDE.

Lakland 4-94 (1998) II

Je to neskutečné, ale je to tak. Celkově čtvrtý kousek a druhý z roku 1998 se mi dostal díky Daviďákovi do spárů.

Nahoře jsou další tři kousky, takže teď opravdu jen telegraficky. Tělo bahenní jasan, javorový obláčkový top, tříbarevný sunburst, javorový krk s javorovým birds eye hmatníkem, snímače Bartolini. Jinak vše jako u ostatních tří kousků. Hmotnost basy je 3,8 kg a trochu na hlavu padá.

Zvuk

Zvukově jsou všechny kousky dosti podobné, udělal jsem tedy ještě trochu jinou sadu ukázek. Ukázky jsou v pořadí:

Cívka 1 - zvuk ala Precision
Cívky 1 a 2 - zvuk ala '60 Jazz Bass
Cívky 1 a 3 - zvuk ala '70 Jazz Bass
Všechny cívky
Cívky 2 a 3 - zvuk ala Music Man

Použité struny jsou dosti jeté ocelové roundy Rotosound Swing Bass 66. První ukázka je přímo do zvukovky, druhá ukázka je přes kompresor TC Electronic SpectraComp (recenze) a hlavně přes Darkglass Alpha Omega Ultra (recenze) se zapnutou simulací aparátu. V obou případech byly korekce na base ve střední poloze, samozřejmě na Darkglassu nepatrně korekce upravené mám, a je tam i ta simulace aparátu, která hodně zvuk barví, ale je to nejblíže tomu, jak právě hraje basa potom v reálu.

Ukázka rovnou do zvukovky
Ukázka přes Darkglas AOU

Hodnocení

Opět perfektní zpracování a skvělý zvuk. Baskytaru jsem dostal těsně před zkouškou s bluesovou kapelou a už jsem si přesně nepamatoval, jak ta přepínací páčka funguje, to jsem si na mobilu zjistil až v půlce zkoušky o přestávce. Prostě jsem basu zapojil a nastavil si zvuk, který se mi nejvíce líbil. No a kupodivu to v mém případě nebyl očekávarelný Music Man, ale '70kový Jazz Bass, tedy cívka 1 a 3. Korekce jsem také kupodivu nevyužil, nic mi nechybělo. Parádní kousavý, a přitom tučný zvuk, až jsem byl překvapený. Zkoušel jsem to občas při hraní různě přehazovat, ale vracel jsem se zase k tomuto nastavení.

Lakland 4-94 (2001)

Pátý kousek přibyl k těm čtyřem nahoře. Tělo olše, nitrocelulózový lak v barvě Fiesta Red, javorový krk a očkovaným javorem na hmatníku. Šířka krku na ořechu je 40 mm, snímače Bartolini, hmotnost basy 3,9 kg a vyvážení skoro perfektní. A pozor, není to relic. Baskytara byla přes dvacet let v Japonsku, takže mořský vzduch udělal na nitru a chromu svoje. I přesto např. mechaniky mají stále naprosto hladký chod, zkrátka Hipshot standard.

Zvuk

Tentokrát jsem zkusil ještě něco jiného. Zatímco v nahrávkách předchozích kousků jsem měl korekce na středu nebo na všechny polohy snímačů stejně, nyní jsem udělal pravý opak. Na každý zvuk jsem speciálně upravil korekce aktivní elektroniky tak, abych se co nejvíce přiblížil zvuku zamýšlené předlohy.

Hodnoty použitých korekcí jsou přibližné, jinak na stupnici 0 až 100, respektive -100 až +100. V řetězci dále byl aktivní preamp Darkglass Harmonic Booster, kompresor TC Ellectronic SpectraComp a preamp Darkglass Microtubes X Ultra se zapnutou simulací aparátu. Použité struny jsou hlazenky Sadowsky Blue Label v tloušťkách 40-60-80-100, což samozřejmě má na výsledný zvuk také významný vliv.

Cívky 2 a 3 - zvuk ala Music Man - basy +30, středy +30, výšky -30
Cívka 1 - zvuk ala Precision - basy +50, středy 0, výšky +30
Cívky 1 a 2 - zvuk ala '60 Jazz Bass - basy +30, středy +10, výšky +30
Cívky 1 a 3 - zvuk ala '70 Jazz Bass - basy +30, středy +10, výšky +30
Všechny cívky - zvuk Lakland - basy +30, středy 0, výšky +30

Hodnocení

Parádní kousek. Skvělá hratelnost, krk mi dobře sednul do ruky, má blízko hlavy profil opravdu měkkého "V". Zvukově je basa neuvěřitelně variabilní a inspirativní. Díky přirozené patině je celkový vintage feel dokonalý.