Music Man Sabre 1979

Rok výroby: 1979
Země původu: U.S.A.

Music Man Sabre v novějším provedení vlastním (recenze), těšil jsem se tedy na srovnání s původní koncepcí ještě z tzv. pre Ernie Ball éry. Baskytaru mi zapůjčil kamarád Aleš, jinak zde ne moc aktivní uživatel alesL, kterému za to obrovský dík.

Popis, konstrukce, parametry

Tělo je z jasanu a je kryté černým lakem. Lak už je notně zmatněný a s přirozeným relicem. Černé nástroje nemám moc rád, ale s takto ošoupaným lakem, který skoro vypadá jako nitro, ale prý to asi nitro nebude, se mi docela líbí.

Javorový krk je k tělu připevněn speciálním způsobem a to za použití technologie Micro-Tilt. Jedná se o tříbodové uchycení krku, kdy dva vruty v klasických místech drží krk, ten je opřen vetknutou kovovou destičkou o červík zapuštěný v pouzdře v těle, třetí vrut už je jen jako pojišťovací. Díky tomuto červíku je možno nastavit úhel krku vůči tělu. Osobně toto řešení nemám rád. Radši bych, aby výrobce správně nastavil frézku při výrobě kapsy pro krk. Ale pořád lepší řešení, než podkládat krk kusem šmirglpapíru. 21 silných pražců je zasazeno přímo do dřeva krku tvořícího i hmatník, krk je tedy zezadu vyložen tzv. tchořím pruhem z palisandru. Pražce jsou i po osmatřiceti letech až v překvapivě dobrém stavu. Krk je kompletně, tedy včetně hmatníku, ošetřen lesklým lakem s vintage zabarvením.

Hlavice nástroje má typický tvar, který se dochoval i do dnešní doby, nese otevřené ladící mechaniky a samozřejmě nechybí staré pre Ernie Ball logo. Matice výztuhy krku se tenkrát dělala ještě na hlavě a je v provedení tzv. bullet. Zajímavé je také to, že talířkový srážeč je na strunách G a D, a nikoli na A a D, jak je pravidlem dnes.

Baskytara je osazena dvěma snímači typu humbucker s viditelnými pólovými nástavci velkého průměru, později se začaly dělat plné kryty a krkový snímač navíc jiného typu – šestnáctipólový. Velká škoda, že basa někde dostala ránu a kryt kobylkového snímače je prasklý a lepený elektrikářskou páskou.

Elektronika je aktivní a dvoupásmová. První potenciometr nejblíže ke krku je hlasitost, následují výšky a pak basy. Poblíž každého potenciometru je přepínač. Nejprve ukážu schéma (lepší obrázek jsem satanužel nenašel).

Přepínač nejblíže u krku je třípolohový s následujícími polohami: krkový snímač – oba snímače – kobylkový snímač. Prostřední přepínač ve schématu označený jako PHASE má dvě polohy – IN a OUT. Ovšem zde ono IN a OUT neznamenají dovnitř a ven, ale jedná se vlastně o zkratky pro INNER a OUTER, tedy sfázování cívek vůči sobě na vnitřní nebo vnější cívky vzhledem k poloze daných celkově čtyř cívek. V poloze OUT má zvuk méně basů a je výrazně slabší. Co jsem tahal rozumy z Daviďáka, tak se to tenkrát prý tak dělalo kvůli tomu, aby bylo možno reagovat na přebuzování tehdejších aparátů, které často neobsahovaly ovladač gain pro nastavení vstupní citlivosti. Další věcí je, že kromě slabšího zvuku již není možné volit mezi snímači, hrají v této poloze vždy oba, takže třípolohový přepínač nemá na zvuk žádný vliv. V poloze IN (tedy směrem ke kobylce) je zvuk plnější a samozřejmě funguje i přepínání snímačů. Posledním přepínačem nejblíže ke kobylce je dvoupolohový BRIGHTNESS. Jeho přepnutím ve směru ke krku podstatně ve zvuku vzrostou výšky a vyšší středy, zvuk je ostřejší, agresívnější a tím pocitově i o něco hlasitější.

Ještě se pozastavím u fungování potenciometrů korekcí. Dnešní musicmaní dvoupásmové aktivky mají výšky stylem boost & cut s nearetovanou střední polohou a basy pouze boost. Stejně je to u této staré koncepce. Ovšem zatímco u moderní aktivky, kterou mám v base i já, výšky i basy přibývají plynule, zde je situace jiná a dokonce jiná u každého potenciometru. S přidáváním výšek se nic moc neděje, ale v posledních přibližně deseti procentech dráhy výšky rostou radikálně. Potenciometr basů se chová obráceně, tedy z nuly hned prudce vzrostou basy a zbývajících devadesát procent dráhy už ten vzestup není nijak dramatický.

Kobylka je s ohledem na dnešní produkci firmy netypická, je to prakticky ten samý typ, který si Leo Fender odnesl do firmy G&L, firma Ernie Ball pak začala používat stále aktuální charakteristický model kobylky. Tato byla původně osazena tlumítky, ale pěnové hranolky už po těch letech kompletně chybí, ale nebyl by problém je opět instalovat.

Na zadní straně těla už je jen kapsa na baterii krytá chromovaným plechem zajištěným šroubky.

Baskytara váží 4,5 kg a na popruhu perfektně sedí.

Zvuk

Zvukové ukázky jsou provedeny přímo do zvukové karty a kromě normalizace ponechány bez jakýchkoli úprav. Použity jsou niklové struny Elixir ze sady 45-105 v dobrém stavu. Hráno vždy nad aktivním snímačem, v případě obou pak mezi nimi. Výšky a basy přidané naplno. Stejně u všech ukázek.

Nejprve "povinné" ukázky:

Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky

Bonusové ukázky ve stejném pořadí snímačů jako výše:

Hra prsty
Slap

Ukázka vlivu přepínače BRIGHTNESS – nejprve v poloze NORMAL, pak v poloze BRIGHT, opět ve stejném pořadí snímačů jako výše.

Ukázka vlivu přepínače PHASE – nejprve v poloze IN, pak v poloze OUT, hráno vždy na oba snímače, jak již zaznělo v textu výše, jinak to ani v poloze OUT nejde

Pro větší představu o možnostech zvuku jsem udělal nahrávku s zařazením kompresoru MXR M87 a také předzesilovače Tech 21 SansAmp VT Bass Deluxe (recenze) se zapnutou simulací reproduktoru. Udělal jsem nahrávku prstovou technikou a pak slapem, opět ve stejném pořadí snímačů jako výše.

Ukázka prstovou technikou, basy a výšky naplno
Ukázka prstovou technikou s výškami nepatrně staženými a s basy naplno
Slap s výškami nepatrně staženými a s basy naplno

Jak správně slyšíte, je to dravec. Spousta barev, spousta možností.

Rozhodně doporučím ještě perfektní ukázkové video totožného kusu: https://www.youtube.com/watch?v=j5UMdcw2YiU&hd=1

Hodnocení

Velice zajímavý nástroj s historií, osobitou duší a výborným variabilním zvukem. Trochu mě zarazilo nelogické ovládání elektroniky, ale takhle to tenkrát prostě bylo. Samozřejmě šlo by to zřejmě přepojit. Nejvýhodnější se mi jeví překopat prostřední přepínač na aktiv/pasiv. Obvyklé přepínání na serial/paralel/singl nelze udělat z toho důvodu, že snímače mají jen dvoužílový výstup.

Poznámky

Měnil jsem na svém Sabre bílý pickguard za perleťový a schválně jsem zkusil, jak ten bílý originál bude sedět na starém nástroji. Sedí naprosto perfektně, přestože oba nástroje dělí čtyřiatřicet let.

A ještě tedy foto k porovnání staré a nové koncepce.