Téma: Lakland Skyline 44-64 Bob Glaub
Lakland Skyline 44-64 Bob Glaub
Rok výroby: 2008
Země původu: Korea
Cena současného nového kusu např. na Kytary.cz je 29 900 Kč
Popis, konstrukce, parametry
USA model 44-64 Bob Glaub už jsem ZDE již testoval, budu tedy občas i srovnávat. Opět je za vším Daviďák, uvedu tedy i nějaké zajímavosti o nástroji, které mi zprostředkoval. Kromě toho, že se jedná o baskytaru typu Precision, je to jeden z posledních kusů, které byly vyrobeny ještě v Korei před stěhováním továrny do Indonésie.
Tělo je z jasanu v neprůhledném bílém lesklém laku. Dokonce by to měl být klasický (severský) jasan a ne ten bahenní. Tělo bylo přelakováno, ovšem profesionálně u anglického kytaráře Davida Wilsona. Tento bílý lak v provedení olympic white už je lehce zažloutlý, spíš až lehce zelinkavý, což je vidět i z fotek. Stejným provedením je opatřena i čelní strana hlavy, logo Lakland Skyline Series naštěstí nechybí a bylo tam v rámci refiniše profesionálně dodáno. Na nástroji není vůbec poznat, že nějakými úpravami prošel. Stejně tak byl nově i dodán čtyřvrstvý pickguard v provedení white pearloid. Krásně se zbytkem nástroje ladí. Světlý vzhled nástroje doplňuje javorový krk s javorovým hmatníkem. Oproti USA modelu není tento krk v řezu dřeva Quarter-Sawn, ale v běžnějším Flat-Sawn (vysvětlení). Šířka krku na nultém pražci je na oficiálních stránkách udávaná stejná jako u USA modelu, tedy 44,45 mm, ovšem já naměřil jen 42,5 mm, což mi vyhovuje víc, ovšem co mě potěšilo vůbec nejvíc je to, že oproti USA modelu, kde je krk plochého průřezu, je zde profil plný s velkou hmotou dřeva. Naprosto dokonale mi sedí do ruky, tak jak jsem zvyklý ze svých Music Manů. Hmatník je osazen dvaceti tenkými kulatými perfektně zapravenými pražci. Orientační značky jsou černé. Krk je za ta léta krásně ohlazený, ohraný a v kombinaci s vintage tenkými pražci a hlazenými strunami, o kterých bude řeč později, poskytuje neskutečně příjemný herní zážitek. Tu basu s mi prostě nechtělo dávat z ruky.
Opět oproti USA nástroji nejsou ladící mechaniky reverzní, ale mají běžný směr otáčení, za což jsem velice rád. Jsou vyrobeny pod licencí firmy Hipshot a jedná se snad o ten vůbec nejlehčí typ s velkými listy. Baskytara váží rozumných 4,0 kg a možná i díky těmto mechanikám sedí na popruhu perfektně, obvyklého přepadávání na hlavu jsem si všiml snad jen v lehkém náznaku, když jsem se na tento jev vysloveně zaměřil (jo, mám na to úchylku, přepadávání mě prostě štve). Při hraní ve stoje s mým širokým silonovým popruhem jsem si ničeho nevšiml, vyvážení je tedy skvělé.
Výztuha krku je dobře přístupná v jeho patce. Kobylka je obvyklá charakteristická oválná s logem Lakland a s drážkami krajních červíků pro stranovou fixaci, kterážto navíc umožňuje protažení strun skrz tělo. Baskytara je osazena děleným snímačem produkujícím typický precižnovský zvuk. Elektronika je pasívní v klasickém provedení hlasitosti doplněné o tónovou clonu.
Zpracování, i s přihlédnutím k refiniši, je celkově perfektní, nic horšího než perfektní jsem nečekal ani u této "levné" série.
Zvuk
Na base byly možná ještě z výroby hlazené struny Lakland Joe Osborn Signature Flatwound Strings.
Tyto struny se dnes již nevyrábí, ale i tehdy to vlastně byly jen přeznačené struny GHS Precision Flats. Už je mám objednané. Objednané? No prostě mě totálně dostaly. Naprosto hlaďoučké, lesklé, na dotyk neuvěřitelně příjemné, navíc zvukově inspirativní i po tolika letech provozu. Na první poslech jsou úplně tupé, někdo by řekl mrtvé a na vyhození, ale ve spojení s touhle basou a jejími tenkými pražci poskytují ten nejúžasnější vintage zvuk, který jsem snad kdy slyšel. Herní zážitek je prostě dokonalý. Posuďte sami, přičemž je mi jasné, že tenhle zvuk nebude sedět každému.
EDIT: Tak nakonec je všechno jinak. Struny GHS Precision Flats jsem si objednal, ale po optickém srovnání se strunami na Laklandu jsem zjistil, že to budou určitě jiné struny. Pustili jsme se s Daviďákem do sherlockování holmesování a zjistili jsme, že ty struny na Laklandu jsou ve skutečnosti hlazenky La Bella 760FS. Ještě je objednané nemám, ale dlouho to asi trvat nebude 
(jinak ty GHS jsou zvukově i vzhledově srovnatelné, jen ne tak lesklé).
Následující ukázky jsou nahrány rovnou do zvukovky, jednotlivé nahrávky jsou normalizovány. Tónová clona plně otevřená. Nejdříve "povinné" ukázky.
Hráno mezi krkem a snímačem
Hráno nad snímačem
Hráno mezi snímačem a kobylkou
Hráno trsátkem nad snímačem – tuto ukázku jsem přidal, jelikož jsem při nahrávání ukázek vysloveně úplně slyšel toho Waterse, který to mydlil trsátkem. Já trsátkem na basu vůbec nehraju, ale pokusil jsem se o to.
Bonusová ukázka prsty nad snímačem a s dost staženou tónovou clonou.
Jako vždy, tyto nahrávky úplně nevystihují to, jak nástroj hraje ve finále přes aparát. Až na velkém aparátu má možnost basa vyznít a pořádně se projevit. A to hlavně v rámci kapely. Naštěstí jsem tu možnost otestovat baskytaru s kapelou měl. Docela jsem se toho bál, protože zrovna nehrajeme nějaký z vintage žánrů, no a ty struny prostě jsou vintage. Vintage by se dalo považovat za eufemismus slova tupé, zvlášť když to vezměte vztaženo k novým roundům. Tupé jsou nasucho, tupé jsou i přes aparát. Ale jakmile začala hrát basa s kapelou, rozlil se mi po těle blažený pocit. Nádherně plný tmelivý zvuk, uhlazený projev, i nějaké to slapnutí to sneslo, prostě paráda. A pozor! Ladím DADG a bylo to naprosto v pohodě! Je fakt, že do mého obvyklejšího ladění C#G#C#F# jsem basičku netlačil, tam bych za ní ruku do ohně nedal. V některých pasážích používám overdrive. S jeho nastavením bych si musel trochu pohrát, přeci jen výšky od strun k nakopnutí drajvu trochu chybí, zato použití s fuzzem bylo uchu lahodící.
Hodnocení
Vynikající nástroj vintage charakteru vzhledového i zvukového. Samozřejmě s jinými strunami by se vidělo, tak nějak tuším, že agrese s v basičce skrývá dostatek, jasanové tělo ve spojení s javorovým hmatníkem tomu napovídá. Seřiditelnost je perfektní, herní zážitek k nezaplacení. Cena nového nástroje je na první pohled poměrně vysoká, zvlášť k přihlédnutí k zemi původu, ovšem v kvalitě ničím nezaostává za nástroji z těch "lepších" zemí, čili nakonec je i ta cena odpovídající. Toto je desátý Lakland, který mi prošel rukama, a mám ho nejraději, přestože je to "jen" Skyline.
Stránky současného modelu jsou zde: http://www.lakland.com/44-64.htm
Doplnění o další zvukové ukázky
Po tom, co jsem od Daviďáka Bóbika sobě zakoupil (ta basa mi prostě nešla z hlavy), nedalo mi to a natáhnul jsem na něj klasické roundwound struny. Jedná se o laciné Wellton EB-445 v niklu s tloušťkami 45-105. Po zkušenostech s jasanovými basami Fender Precision ze sedmdesátých let (viz recenze) a dále s modely Fender American Vintage '57 Precision Bass (viz recenze), které mají velice podobný zvukový charakter, který jsem si absolutně zamiloval, mě prostě zajímalo, jak si tento jasanový kousek stojí. Výborně. Ostatně čekal jsem to a nejsem tedy zklamán. Je to přesně ono, co jsem už dlouho chtěl. Zde jsou nahrávky rovnou do zvukovky s plně otevřenou tónovou clonou.
Nejprve opět "povinné" nahrávky.
Hráno mezi krkem a snímačem
Hráno nad snímačem
Hráno mezi snímačem a kobylkou
Bonusová ukázka ve stejném pořadí jako výše
Slap
Udělal jsem ještě kontrolní ukázku, kde první půlka je hraná na tohoto Laklanda a druhá půlka na Fender American Vintage '57 Precision Bass. Obojí hráno nad snímačem. Trochu jsem si jen pohrál se srovnáním hlasitostí obou půlek, jinak bez zásahů.
Já myslím, že je to velice srovnatelné. Nicméně tuhle basu mám do bluesové kapely, takže tam půjdou v blízké době zpět hlazenky La Bella, které té base podle mě i sluší víc.
