Téma: Lakland 44-60 Joe Osborn
Lakland 44-60 Joe Osborn
Země původu: U.S.A.
Cena nového kusu např. na BassCentral je 3360 $
1) Model z roku 2007 (psáno 4.12.2012)
Díky Daviďákovi se mi dostala do rukou na výměnu strun a seřízení tahle nádherná basička. Byl by hřích se o ní nezmínit.
Popis, konstrukce, parametry
Tělo je z bahenního jasanu v poloprůhledném lesklém laku v barvě Blonde Translucent.
Šroubovaný javorový krk je proveden v řezu typu Quarter-Sawn (vysvětlení) s východoindickým palisandrem na hmatníku, který zdobí dřevem vykládané polohové značky, a to dokonce i ty na jeho boku. Mělo by se jednat o tzv. očkovaný javor (Birdseye Maple).
Výše zmíněný řez dřeva je hezky vidět na hlavici nástroje, která je osazena chromovanými reverzními mechanikami od firmy Hipshot. Upřímně řečeno, moc se mi nelíbí způsob přesahu dřeva hmatníku až na horní plochu hlavy, a kroutit obráceně s reverzními mechanikami bych si asi taky dlouho zvykal, ale to jsou asi tak jediné dvě věci, které bych vytknul.
Výztuha krku je grafitová a přístup k seřizovacímu šroubu je pohodlný.
Baskytara je osazena dvěma klasickými snímači typu Jazz Bass. Dle Daviďáka se jedná o výrobce Lindy Fralin. Elektronika je pasívní a ovladače umístěné v tzv. stacked knobech jsou 2x volume a 2x tone (volume vždy nahoře, tónová clona dole).
Poprvé jsem se setkal s kobylkou Lakland. Je trochu podobná typu MusicMan, nicméně nemá pro fixaci kamenů postranní válečky, ale drážky v místě nejkrajnějších červíků pro štelování kamenů. Toto řešení se mi dost líbí. Kobylka umožňuje protažení strun skrz tělo.
Zpracování je na jedničku s hvězdičkou, nenašel jsem žádný mouchy (ještě aby jo při té ceně). Basa váží 4,1 kg a na řemenu sedí jak ulitá, na hlavu se nepřevažuje ani malinko. Váha v pohodě, vyvážení dokonalé. Člověk nemá pocit, že se jedná o dětskou hračku a na druhou stranu mu ani neupadne rameno. Krk, co se šířky týče, je klasický Jazz Bass, tedy šířka na ořechu (nultém pražci) je 38,1 mm. Již několikrát jsem se zmínil, že mi tato šířka moc nevyhovuje. Je to tak, nicméně tento krk je trochu tlustší, takže mi sedí líp než klasický Fender, ale jinak stále nic pro mě.
Zvuk
Zvukově je to také klasický Jazz Bass, ale bez kompromisu. Struna E, na rozdíl od některých Fender Jazz Bassů, na které jsem měl možnost hrát, zní prostě parádně. Nejvíc se mi na hru prsty líbí zvuk, kdy se lehce stáhne krkovej snímač (stačí o 10%). Na slap je nejlepší všechno naplno. Na basu jsem natáhl úplně nové struny Elixir Nanoweb o tloušťkách 0.45"-.105" a provléknul jsem je skrz tělo. Trochu mi ve zvuku chybí takové ty Millerovské výšky na slapu na struně G, ale to je třeba těma Elixírama, kdysi jsem četl v nějaké recenzi v Music Storu, že se pár hodin rozehrávají než dostanou ten cinkavý zvuk, a samozřejmě basa nemá aktivku.
Nahrál jsem 3 obvyklé zvukové ukázky s plně otevřenými tónovými clonami v pořadí snímačů krk - oba - kobylka. Tyto ukázky jsou nahrány přímo do zvukovky a dále ponechány bez jakýchkoli dalších úprav (kromě normalizace hlasitosti samozřejmě).
Basu jsem testoval i na mém aparátu TecAmp (recenze). Něco mi tam furt vadilo a pak jsem přišel na to co. Jedná se o velmi čistý aparát a tak i zvuk Laklandu vyšel hrozně čistý. Chyběla mi tam ta "špína". U mých dvou bas (Fender Precision, MusicMan StingRay) tento problém nemám, protože jsou to obě zvukově sprosté a špinavé bestie a navíc je obě proháním přes lampový kompresor. Zkusil jsem to tedy i s Laklandem a najednou to tam bylo. Lakland si prostě žádá lampy. Další ukázka je řetězec Lakland - EHX Black Finger - TecAmp Puma 1000 - zvuková karta.
Hodnocení
Parádní nekompromisní basa vzhledu i zvuku klasického nástroje Jazz Bass. Precizní zpracování, vyvážení, kvalitní materiály. Cena samozřejmě vyšší. Já chtít Jazz Bass, tak asi tento.
Odkaz na konkrétní model na stránkách výrobce: http://www.lakland.com/44-60.htm
2) Model z roku 2008 (psáno 22.1.2016)
Podobný kousek na seřízení a otestování mi opět přiletěl z Daviďákovy stáje. Jelikož se jedná o stejný model, vypíchnu jen rozdíly.
Tělo oproti předchozímu jasanovému kousku je z olše, díky čemuž je i hmotnost nižší, a to jen 3,9 kg, a basa nám oproti jasanové sestřičce trošku padá na hlavičku, ale není to nějak tragické, dá se s tím žít. Barva je moc pěkná Sea Foam Green doplněná pickguardem v provedení Mint. U Laklandu si na detailech dávají záležet.
Stejně jsou i provedeny orientační značky na výstavním palisandrovém hmatníku:
Snímače jsou opět singly Lindy Fralin. Oproti předchůdkyni jsou na nástroji i jiné struny, konkrétně niklové hlazenky Thomastik Jazz Flat Wound s kulatým jádrem v netradičních tloušťkách .043" - .056" - .070" - .100", zvuk je tedy jiný, kromě vlivu dřeva těla, i díky nim. Následující ukázky jsou nahrány rovnou do zvukovky, jednotlivé nahrávky jsou jen normalizovány, jinak ponechány bez dalších úprav. Tónové clony plně otevřené. Hráno nad aktivním snímačem, v případě obou mezi nimi.
Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky
Bonusová nahrávka se stejným pořadím snímačů jako výše.
Slap jsem nenahrával, takto rovnou do zvukovky nevyzní. Na aparátu mě překvapilo, že i ten slap s těmito měkkými hlazenkami je poměrně dobře použitelný. U výše popisované sestřičky jsem jí vytýkal studený, příliš čistý zvuk. Tady je díky použité olši situace zcela jiná. Zvuk má teplejší charakter, je víc vintage, a to i díky strunám samozřejmě. Když se za struny trošku víc vezme, parádně křoupe. Velmi insipirativní zvukový projev.
Zpracování a seřiditelnost nástroje opět prvotřídní. Variabilní zvuk, příjemná hratelnost, povedený vintage vzhled. Moc mě ta basa baví.
3) Model z roku 2007 (psáno 17.11.2016)
A pokračujeme v krasojízdě, opět je tu další Daviďákův úlovek. Stejně jako v první části této nyní již trojrecenze se jedná o model z roku 2007, ale s nějakými odlišnostmi, které vypíchnu.
Tělo je olšové (potvrzeno výrobcem) a basa kupodivu váží dokonce o dost víc, než jasanový kousek z téhož roku. Váha je 4,4 kg a díky tomu perfektně sedí na popruhu a nepřevažuje se. Výše byste se dočetli, že jasanový kousek měl jen 4,1 kg, ale také to, že se jedná o bahenní jasan a nikoliv hustý severský. Barva těla je nazvána Fiesta Red. Provedení je v nitrolaku a tedy lak krásně kopíruje dřevo. Je například pod určitým úhlem vidět, že je tělo slepeno ze tří kusů.
Snímače jsou taky odlišné, jedná se o typ Hanson (Lakland), na předchozích dvou kouscích byly Lindy Fralin. Pickguard je opět v provedení Mint, tedy lehce nazelenalý.
Zvukově je nástroj hodně divoký, hutný, s hodně výškami a výrazným kovovým charakterem, který se projevuje i nasucho. Přes aparát basa strašlivě tlačí, zvuk je daleko sprostší a špinavější, než jak si jej pamatuji z jasanové sestřičky. No a když zapnu zkreslení na mém Tech 21 SansAmp VT Bass Deluxe, tak by mi ten zvuk záviděl snad i Geddy Lee. Zvukově je to prostě naprosto dokonalý Jazz Bass.
Následující ukázky jsou opět nahrány rovnou do zvukovky, jednotlivé nahrávky jsou jen normalizovány, jinak ponechány bez dalších úprav. Tónové clony plně otevřené. Hráno nad aktivním snímačem, v případě obou mezi nimi. Použité struny jsou nové niklové noname pětačtyřicítky.
Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky
Bonusová nahrávka se stejným pořadím snímačů jako výše.
Z těch tří prakticky totožných kusů, které zde popisuji, mi tento seděl zatím nejvíc. Myslím zvukově, váhově, ne ani tak barvou.
Ještě jedna zajímavá informace o července. Jedná se přímo o konkrétní baskytaru, která byla vyrobena pro Tima Markse, baskytaristu od Taylor Swift, který s ní nahrál spoustu věcí na desku Fearless, např. titulní píseň: http://www.youtube.com/watch?v=ptSjNWnzpjg, a od kterého ji Daviďák koupil. Davidovi opět dík za zapůjčení.
4) Model z roku 2007 (psáno 3.1.2017)
No a ještě jeden kousek, opět z roku 2007. Teď už vážně jen telegraficky.
Tělo olše, klasika všech klasik, barva Three Tone Sunburst, želvovinový pickguard, palisandrový hmatník. Hmatník je malinko světlejší než tomu bylo o předchozích kousků.
Váha 4,1 kg, na popruhu sedí perfektně.
Snímače Hanson (Lakland). Nahrávky jsem nedělal, hraje prakticky stejně jako předchozí kousek.
Perfektní zpracování, seřiditelnost, zvuk, prostě všechno dotažené do detailu a téměř k dokonalosti.
5) Model z roku 2008 (psáno 14.4.2018)
Opět bych se opakoval, takže jen rychle. Tělo z olše, barva Shoreline Gold i na hlavě, bílý perleťový pickguard, váha 3,9 kg, přepadává na hlavu jen velice nepatrně, snímače Hanson (Lakland). Nahrávky jsem nedělal, jen řeknu, že ač ta basa měla struny hlazenky Thomastik, tak je to totálně agresívní bestie. V bluesové kapele jsem ji musel hodně krotit a hrál jsem jen na krkový snímač s trochu staženou tónovou clonou aby to začalo tmelit. Se vším naplno by ale opět byl rozhodně spokojen Geddy Lee, páč té base mimořádně sluší zkreslení. Na base lze nastavit opravdu nízký dohmat, zpracování top, jak jinak.
6) Model z roku 2010 (psáno 30.1.2019)
Tohle už je šestý kousek typu 44-60, ale mnohé je na něm něco jinak, tedy něco o něm napíšu. Tělo je z olše v barvě Olympic White. Krk je javorový, ale narozdíl od pěti předchozích kousků je tenhle s javorovým hmatníkem a to dokonce z očkovaného javoru. Úžasný hmatník doplňuje elegantní lemování (binding) a fantastické perleťové obdélníkové výložky. Barva těla už je pěkně zažloutlá, vyslovené krémová. Krémové jsou i kryty snímačů, v tomto případě tovární Lakland. Pickguard je černý třívrstvý. Mám k dispozici i bílý, ale černý baskytaře sluší víc. Baskytara váží rovné 4 kg a na hlavu nepadá. Super!
Zvuk
Kupodivu zvuk je trochu jiný než u předchozích kousků, asi vliv i javorového hmatníku. Každopádně mi přijde hutnější, ale jinak naprosto parádní jazzbasový charakter se vším, co k tomu patří.
Následující ukázky jsou opět nahrány rovnou do zvukovky, jednotlivé nahrávky jsou jen normalizovány, jinak ponechány bez dalších úprav. Tónové clony plně otevřené. Hráno nad aktivním snímačem, v případě obou mezi nimi. Použité struny jsou skoro nové niklové Ernie Ball pětačtyřicítky.
Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky
Bonusová nahrávka se stejným pořadím snímačů jako výše.
Slap na oba snímače
Nahrávka přes Darkglass Alpha Omega Ultra se zapnutou simulací aparátu (prsty, se zkreslením a slap)
Hodnocení
Perfektní zpracování, úžasný vzhled, pohodlná hratelnost, zvykl bych si i na ten tenčí krk. Velice chválím výborné vyvážení na popruhu a až překvapivě tlustý zvuk. Ještě štěstí, že nejsem jazzbassový typ, jinak bych měl problém, protože tohle je vážně skvostný Jazz Bass.
7) Model z roku 2002 (psáno 18.5.2019)
A jedeme dále. Sedmý kousek, ale něco je jinak. Má totiž netypicky pro tento model aktivní elektroniku.
Tělo je z olše v barvě Teal Green Metallic, krk je javorový skoro až s extrémně tmavým palisandrovým hmatníkem. Pickguard není bílý, leč v provedení Mint, tedy lehce zelinkavý.
Hlavice je v provedení matching headstock, ovšem to "matching" není zas až tak dokonalé. Nevím, zda je to optický klam, nebo zda je to tím, že se jedná o menší plochu než na těle, ale jak v reálu, tak na fotkách se mi prostě jeví lak na hlavě jako o něco tmavší.
Jak už bylo řečeno, elektronika je aktivní a to třípásmová od společnosti Bartolini. Hlasitost a poměr snímačů tedy doplňují středy a na sdruženém potenciometru basy (dole) a výšky (nahoře).
Vytažením potenciometru hlasitosti se nástroj přepne do pasívního režimu. V tomto režimu chybí tónová clona. Aktivní elektronika mi přijde jako dost čistá, nechává hrát vlastní nástroj a nemění mu barvu, jen dělá korekce.
Nástroj váží 4,3 kg a na popruhu je perfektně vyvážený. Konečně zase jeden, co nepadá na hlavu.
Zvuk
Na baskytaře jsou hlazené struny D'Addaro Chromes 45-100 ve slušném stavu, ale už rozhodně ne nové, tedy zvuk už není tak agresívní, jak je typické pro nové Chromy. Tomu odpovídají i následující zvukové ukázky nahrané rovnou do zvukovky a kromě normalizace ponechané bez jakýchkoli zásahů. Hráno s korekcemi narovno, tedy ve střední poloze a vždy nad uvedeným snímačem. V případě obou hráno mezi nimi.
"Povinné" ukázky
Krkový snímač
Oba snímače
Kobylkový snímač
Bonusová ukázka ve stejném pořadí jako výše
Slap na oba snímače
Abych přiblížil, jak asi hraje nástroj přes aparát, prohnal jsem ho kompresorem TC Electronic SpectraComp a preampem Darkglass Alpha Omega Ultra se zapnutou simulací aparátu. Ukázky jsou v pořadí: krkový snímač, oba snímače, kobylkový snímač a kobylkový snímač se zkreslením a nakonec slap na oba snímače.
Hodnocení
Opět velice povedený nástroj, u Laklandu tomu snad ani jinak být nemůže. Kvalitní materiály a hardware, skvělý zvuk, zde s bonusem aktivní elektroniky, pro ty, co jí vyžadují. Na tomto nástroji bych ji mít nemusel, ale rozhodně mi tam nevadí. Oceňuji výborné vyvážení při stále ještě rozumné hmotnosti.
8) Model z roku 1999 (psáno 4.7.2019)
Tohle už je osmý kousek, co mi prošel rukama. Zase vypíchnu hlavně jen rozdíly nebo zvláštnosti.
Je to úplně nejstarší kousek z výše uvedených. Tělo je z olše v barvě Daphne Blue, krk javorový a hmatník z extra tmavého palisandru. V té době byl na hlavě pod logem ještě přímo nápis Joe Osborn.
A samotný Joe Osborn se na zadní straně hlavy zvěčnil svým vlastnoručním podpisem.
Zde foto ze zmíněného aktu.
Nevím, zda se mi to jen zdá, ale měl jsem pocit, že tento kousek má trochu plnější profil krku, seděl mi do ruky o torchu víc než ty předchozí. Nástroj váží jen 3,9 kg a kupodivu na hlavu přepadává opravdu téměř neznatelně. Barvu těla krásně doplňuje bílý perleťový pickguard, snímače jsou Lindy Fralin. Přístup k výstuze krku je opět v jeho patce, ale oproti předchozím kouskům není potřeba pro štelování průhybu imbus klíč, ale stačí obyčejný křížový šroubovák, což mně osobně vyhovuje víc.
Zvuk
Na baskytaru jsem natahoval úplně nové ocelové hlazené struny D'Addario Chromes ECB81 (.045"-.100"), se kterými jsou udělané i následující nahrávky. Opět není-li uvedeno jinak, byly nahrávky udělány rovnou do zvukové karty a kromě normalizace ponechány zcela bez zásahu. Tónové clony jsem nechal vždy plně otevřené. Hráno vždy nad aktivním snímačem, v případě obou pak mezi nimi.
"Povinné" nahrávky
Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky
Bonusová ukázka ve stejném pořadí jako výše
Nahrávka přes Darkglass Alpha Omega Ultra se zapnutou simulací aparátu a také přes kompresor TC Electronic SpectraComp. Nejdříve na snímač u krku, pak oba snímače, prsty, se zkreslení a slapem.
Hodnocení
Nevím, jestli se mám zase opakovat se superlativy, kdyžtak si přečtěte předchozé hodnocení, zde platí prakticky to samé.
9) Model z roku 2016 (psáno 26.5.2020)
Desítka už je na dosah, ale tahle devítka taky stojí za to.
Barevné provedení Burgundy Mist je naprosto úžasné, ale rozumím, že se tahle růžovo-fialové metalíza nebude líbit každému.
Tělo je z olše, jinak všechno jako na předchozích modelech. Nádherný palisandrový hmatník se značkami z očkovaného javoru, atd.
Krk mi tedy vůbec do ruky nesedí, kromě toho, že je úzký, jeho profil je "soft V" a tedy pro mě málo dřeva do ruky. Jedná se zdaleka o nejmladší kousek z dříve uvedených, a dřevo zezadu na krku není ještě tak ohrané, ohlazené jako na těch předchozích.
Snímače jsou firemní Lakland, jinak volume a tónová clona pro každý z nich.
Pickguard v provedení Brown Shell se k barvě těla krásně hodí, možná bych ho ani neměnil za moji oblíbenou White Pearle.
Baskytara váží 4,16 kg a na popruhu sedí skvěle, ani náznak přepadávání, vyvážení je dokonalé.
Zvuk
Na baskytaře byly nataženy hlazené struny D'Addario Chormes ECB-81 v dobrém, ale nikoli už novém stavu, tedy zvuk je již z kategorie "vintage". Nahrál jsem trochu jinou ukázku s trochu jinak nastaveným zvukem než výše. Krkový snímač jsem nepatrně stáhnul, ale tónovou clonu jsem nechal plně otevřenou, naopak kobylkový snímač jsem nechal naplno, ale jeho tónovou clonu jsem stáhnul skoro úplně. Dostal jsem tak hezky naprděný zvuk. Zde rovnou do zvukovky:
Protáhl jsem tuto ukázku i softwarem AmpliTube se zapnutou simulací basového aparátu snímaného mikrofony a nakonec jsem ještě zařadil zkreslení.
Hodnocení
Nádherný kousek, pro mě možná nejhezčí z výše uvedených, minimálně se mi líbí stejně jako ten bílý, ale na tenhle krk bych si fakt nezvykl, je na mě příšerně špejloidní, leč mnohým právě proto bude vyhovovat. Vyvážení je dokonalé, zpracování na jedničku s hvězdičkou, zvuk očekávaný, Lakland nikdy nezklame.
10) Model z roku 2006 (psáno 2.8.2020)
No, a máme tu jubilejní desátý kousek. Něco víc o něm psát je jako nosit uhlí do OKD, protože prostě je to zase perfektně zpracovaný a skvěle znějící nástroj, ostatně jako všechny předchozí. S Laklandem prostě fakt nelze šlápnout vedle, snad jen s ohledem na vyvážení. Tento kousek váží jen 3,9 kg a malinko na hlavu padá, stejně jako výše uvedené kousky z touto hmotností. Ty od 4 kg nahoru už nepadají, takže já osobně bych se poohlížel po kousku s 4,1 kg, což je podle mě ideál, rozumná, spíše nízká váha, a přitom skvělé vyvážení. Jinak tělo tohoto kusu je ze tří kusů olše, tenký lak v provedení Olympic White krásně kopíruje dřevo, a celé je to dpolněno palisandrovým hmatníkem na javorovém krku a pickguardem v provedení Bown Shell, naprosto klasická šedesátková designová kombinace, která se mi hodně líbí. Nahrávky jsem nedělal, oproti předchozím kusům byste rozdíl jen těžko slyšeli.
___
tak je to maso.
