Struny Ernie Ball Flatwound Bass Group III 2806

1. generace (psáno 29.5.2014)

Země původu: USA
Cena: 1.100,- Kč
Koupeno: http://www.rockster.cz/

Popis

V poslední době jsem si velmi oblíbil hlazené struny. Dostalo se mi do rukou několik různých typů a oblíbil jsem si z nich D'Addario XL Chromes ECB-81 (recenze). Vlastním baskytaru Ernie Ball Music Man StingRay, na které jsem chtěl hlazenky také zkusit, a vybral jsem si k tomu na test celkem logicky struny od stejné značky, tedy právě tyto zde recenzované Ernie Ball Flatwound Bass Group III.

Plastikový nezatavený obal ukrývá struny o tloušťkách .045-.065.-.080-.100 balené jednotlivě zvlášť v papírových pytlících, a tedy nijak zvlášť chráněné proti atmosférickým vlivům. Natahoval jsem je na StingRay ve stejný den jako D'Addario Chromes na Precision. Při vybalení z  pytlíku jsem byl skoro až konsternován tím, jak jsou oboje jmenované struny stejné. Stejná technologie výroby, stejné tloušťky, stejná hladkost, stejně široké vinutí, stejný směr vinutí, stejné modré hedvábné opředení na koncích strun, naprosto stejné zakončení tenkého konce struny. Jediné, v čem se struny liší je to, že D'Addario mají barevné zakončovací válečky, Ernie Ball všechny stejné mosazné. Ale jinak to na první pohled vypadá, že ty struny vypadly z toho samého stroje v té samé fabrice. Důkaz místo slipů:

Psal jsem "na první pohled". A to z toho důvodu, že jednak jsem se u zasvěcené osoby informoval na oprávněnost mé konspirační teorie, přičemž mi bylo řečeno, že tomu tak není, neboť firmy Ernie Ball a D'Addario jsou na poli výroby strun svými největšími konkurenty, no a dalším důvodem je to, že až skutečně druhý pohled, respektive druhé sáhnutí, mě přesvědčilo, že se jedná přece jen o nepatrně odlišné struny. Při hraní a střídání baskytar jsem zjistil, že na hlazenkách Ernie Ball mi prsty po strunách tolik nekloužou a že jsou opravdu téměř neznatelně drsnější. Kdybych neměl přímé srovnání, těžko bych poznal, které jsou které.

Zvuk

V recenzi na hlazenky D'Addario XL Chromes ECB-81 jsem psal, že na to, že se jedná o hlazenky, je zvuk velmi podobný obvyklým strunám s kulatým opředením (roundwound), ovšem bez typických pazvuků při glissandu ať způsobeným pohybem prstů po struně nebo dotykem struny s pražci. To samé lze říct i o Ernie Ball Flatwound Bass Group III. Oboje ty struny nejen že vypadají stejně, ony i úplně stejně hrajou. Mám na StingRayovi čerstvě Chromy, které právě vystřídaly Group III a mám tedy bezprostřední srovnání. Oboje struny mě strašně baví jak na Music Manu, tak na Fenderu. Na Music Manu mám pocit, že ty hlazenky z něj ještě víc vytáhly jeho charakter. Na Music Manu používám ladění C#-G#-C#-F# a ta jen stovková a navíc hlazená struna to podladění dává úplně neuvěřitelně a tlačí i po čtyřech měsících hraní. Dokonce i na slap jsou struny velmi dobře použitelné, i když Brombergovské cinkání z nich samozřejmě nedostanete. Každopádně můj StingRay má v aktivce výšek dost, takže si nemůžu na jejich nedostatek stěžovat. Přidávám i zvukové ukázky nahrané rovnou do zvukovky a dále ponechané bez úprav:

Hra prsty
Slap

Životnost

Životnost je velmi vysoká. Stejně jako u D'Addaria Chromes čtyři měsíce používání nezanechaly na strunách žádné viditelné opotřebení, a i zvukově zůstávají téměř beze změny. Hlazenky mě obecně překvapily tím, že i když se na sucho např. struna E jeví tupá a ohraná, přes aparát je pořád její zvuk hutný a plný.

Hodnocení

Miluju ten kontakt s hlazenými strunami i jejich zvuk. Oboje zmiňované struny mě dostaly. Jsou prakticky stejné, ovšem D'Addario Chromes jsou nepatrně hladší a hlavně stojí o třetinu méně než Ernie Ball Group III, takže moje volba do budoucna je myslím zřejmá. Tedy zde je můj verdikt: Ernie Ball Group III jsou vynikající, ale chybí jim cokoli navíc ospravedlňujícího podstatně vyšší cenu oproti D'Addario Chromes, takže se prostě nevyplatí, leda by někomu prostě byla milejší značka Ernie Ball než značka D'Addario.

Poznámka

Téma věnované speciálně hlazeným strunám je zde: http://baskytara.com/topic12748-flatwou … zenky.html

2. generace (psáno 20.4.2020)

Země původu: USA
Cena: 1.680,- Kč

Úvod

Testoval jsem v poslední době hodně baskytar s různými hlazenými strunami a zase se mi zastesklo po hlazenkách i na mé pětistrunné baskytaře. Už jsem skoro házel do virtuálního košíku na e-shopu mé oblíbené D'Addario Chromes (recenze), ale narazil jsem na struny, jež jsou předmětem této recenze, které byly ve významné slevě za 1320 Kč, takže díky tomu, že jsem i v předchozí části úplně nahoře napsal, že se jedná o struny naprosto srovnatelné s Chromy, tak by byl hřích po nich neskočit, tím spíš, že jsem je měl jen jednou, navíc to bylo před dlouhými šesti lety. Změnilo se od té doby něco? Ano, změnilo, a hodně.

Popis

Podle obrázku z e-shopu by struny měly být zataveny v pokoveném obalu, který Ernie Ball používá u všech svých ostatních strun.

V mém případě se tak nestalo, dostal jsem je v původním obyčejném igelitovém nezataveném obalu a uvnitř v papírových pytlících. Nevím, zda obrázek z internetu je jen univerzální orientační render, nebo jsem dostal nějakou starší sadu, pročež byla ve slevě. Uvidím, až je objednám příště, což se velmi snadno může stát.

V předchozí části recenze před šesti lety jsem psal:

To už neplatí. I teď jsem měl možnost tyto nové struny Ernie Ball Group III porovnat se strunami D'Adddario Chromes, a už je všechno jinak. Vinutí má opačný směr, jinak vypadají i závity, materiál je světlejší, ne tak světlý jako nikl nebo kobalt, ale ne tak tmavý jako typické struny z nerezové oceli, např. ty Chromy. A další, co je jinak, je změna hedvábného opředení. Původní tmavě modrou nahradila barva o poznání světlejší.

Dovolím si teď odbočit. Před čtyřmi lety začal Ernie Ball kromě ocelových hlazenek Group III vyrábět ještě kobaltové hlazenky Slinky Cobalt Flatwound. Jak si můžete přečíst i v jejich recenzi, tak jsem z nich byl, a jsem i nadále, velmi zklamán. Ne snad ze zvuku, ten je výborný, ale z jiných jejich vlastností, jako je tupější struna A a také z jejich rezavění.

Tyto ocelové struny Group III mi ale právě Slinky Cobalt Flatwound notně připomínají. Skoro bych řekl, že z nich převzaly komplet technologii výroby, ostatně proč taky nastavovat výrazně jinak stroj, jen pro Group III nepoužili kobalt, ale jejich dosavadní (a možná modifikovanou) nerezovou ocel.

Ještě doplním, že tloušťky strun jsou .045"-.065".-.080"-.100"-.130" a mají vysoký tah, podobně jako D'Addario Chromes. Bohužel hodnoty tahu firma Ernie Ball nikde neuvádí, neoblažím vás tedy svými grafy, jen tím pocitem. Struny krátce po natažení lehce drhnou, jakoby lepí, nejsou rovnou tak hladké jako třeba Chromy, ale to se po několika málo desítkách minut hraní změní, takže za mě spokojenost i z herního komfortu.

Zvuk

Výše jsem spekuloval, že struny Group III převzaly technologii vinutí ze strun Slinky Cobalt Flatwound. Je-li tomu skutečně tak, tak je to jedině dobře, protože, až na zmíněné problémy, mají Cobalty skvělý zvuk hodně podobný klasickým roundwound strunám. To z velké části platí i o několikrát zmiňovaných D'Addario Chromes a samozřejmě také o Ernie Ball Group III, a o těch více než kdy dříve. Až na použitý materiál nevidím (neslyším) většího rozdílu mezi Group III a Slinky Cobalt Flatwound. Zvuk možná není tak cinkavý a vrnivý jako u roundwound strun, ale není mu ani nijak výrazně vzdálený. Není problém hrát slapem a struna H výborně artikuluje (a mimochodem struna A není tupá jako u Cobaltů). Opět jsem pozoroval to, že struny se jakoby rozehrávají, potřebují nějaký ten čas vibrovat, aby se krásně rozezněly. No poslechněte sami, řekli byste, že je to nahrané s hlazenkami?

Zvuková ukázka

Nahráno je to na baskytaru Ernie Ball Music Man StingRay 5 PDN (recenze) rovnou do zvukové karty a pravda, použil jsem korekce na baskytaře. První část je prstová technika při paralelním zapojení cívek snímače, pak slap s paralelním zapojením cívek, slap se sériovým zapojením cívek s filtrem (dříve singl zapojení) a nakonec čisté sériové zapojení. Já jsem tedy nadšen.

Životnost

V této kapitole zatím nemohu moc sloužit. Díky nadšení píšu recenzi dva týdny od jejich nasazení, ale předpokládám, že něco vydrží, stejně jako jejich první generace, každopádně určitě sem poznatky o životnosti za tři čtyři měsíce doplním, to se spolehněte.

EDIT: den zůžtování nastal dva  a půl měsíce od natažení. Zvuk je už dosti usazený, přsunul se do polohy vintage, ale pořád je dostatečně konkrétní a naprosto bezproblémový na všechny prstové techniky i trsátko. Ale je pravda, že na slap už to není ono. Sundávám je, a díky mým potřebám konkrétnějšího zvuku hlavně při slapu v mé současné kapele nasazuji opět Elixiry. Nicméně kdybych neslapoval, tak k jejich sundání není nejmenší důvod.

Hodnocení

Vynikající hlazené struny moderního charakteru zvukově velice blízké obvyklejším roundwound strunám. Snesou jakoukoli techniku hraní, prsty, trsátkem, slap a myslím i tapping. Životnost očekávám vysokou a vysoká je i jejich cena. Miluju hraní s hlazenkami, a vydrží-li i zvuk, úplně nová sada mých jinak velmi oblíbených Elixirů, kterou už mám nějakou dobu v šuplíku, se možná dočká cesty za někým jiným.

EDIT: Elixiry jsem nakonec opět natáhnul, ale kdybych v budoucnu chtěl sáhnout po nějakých hlazenkách, tak rozhodně beru tyto.

Poznámka

To, co jsem psal v recenzi před šesti lety, že D'Addario Chromes jsou o třetinu levnější než Ernie Ball Group III, už delší dobu neplatí. Dneska ty ceny jsou srovnatelné. Obecně ty hlazenky šly cenově strašně nahoru, pak cena trochu klesla na současnou úroveň, a dnes je to alespoň u zmiňovaných dvou typů ke dni psaní recenze takto:

Čtyřstrunná sada Ernie Ball Group III 1.190,- Kč vs. D'Addario Chromes 1.190,- Kč
Pětistrunná sada Ernie Ball Group III 1.680,- Kč vs. D'Addario Chromes 1.600,- Kč