Tenké nebo tlusté struny? (Stránka 1 z 2)

něpanimáju

Basa prudí muziku

ja som ešte iné jak 45 105 nemal

btw viz v tom predchozim tematu ..sem rikal/psal ze je kravina ze nejtlustci hrajou nejlip.. sou vhodny na urcitej typ zvuku a styl hry .. na jinej typ zvuku a styl hry se hodej zas jiny ..  nejde to generalizovat ..  obecne se nejvic hraje asi 45ky protoze je to takovej rozumnej kompromis .. rockeri a trsatkari pak asi budou vic hrat na 50 prstari a slaperi naopak ma 40ky ..   

ja sem hral od 30tek po 45ky a vsechno ma neco do sebe..  kdyz uz bych chtel zobecnovat a genaralizovat tak na "bilou muziku" spis tlustci ne "cernou" spis tenci   sypat sestnactiny do bigbeatu je na 30kach prace pro vraha pac ti ty struny nepostoji a budou litat vsude kolem.. stejne tak vyslepit nakej pruznej funky groove na 55kach asi taky nebude hracka...

Haha )

Nevim nevim esli to neni blbost... Obecne si fakt myslim ze cim tlustsi struny tim lepsi zvuk. Vic hmoty pro magnet, pevnejsi zvuk, mensi rozkmit a s tim zpusobeny nadladeni pri attacku... Je jasny, ze hlavne zacatecnici preferujou na slap tenci struny, pac je to snazsi... Taky na vsechny ty patechniky jsou idelani, pac taping a tak na ne vubec jde uhrat. Ale ton jde do prdele.

Nemyslim si, ze se na ne obecne hur hraje... Mekky struny zase ubihaj pod prstama a mnohem sloziteji se kontrolujou. Zalezi na stylu hry, ale myslim ze zvukovy zlepseni pri vyssi tloustce je evidentni.

Předpokládám,
že snahou výrobce je u signovaných nástrojů se maximálně přiblížit originálu i ve zvuku, tudíž respektovat i výběr strun:

Marcus Miller
Fender ® USA Super Bass 7250ML, NPS, (0,045 až 0,100 měřidla)
(čekal bych slabší)

Pino Palladino
Thomastik-Infeld ® Flatwounds, měřidel: (.043 .056 .070 .100)
(čekal bych tlustší)

Miller hraje tusim na 45-105... Schvalne jsem to pred chvili googlil. Vona snaha vyrobce signovanejch nastroju je vetsinou vyvarit nejakou cash

Je to možný,
U Wootona uvádí zase Fodera
4095 -4 String Nikl Ultra Light Round Wound (40, 55, 75, 95), což taky není úplná nitka

mozno v nejakej Smolko kapele

mno si vzpominam jak si zkousel krotit moje stary padlo s 30kama tak blbe sem te snad nikdy neslysel hrat
taky zalezi co ma clovek za ruce kdyz ma nekdo tlapy jak Jenich tak sou pro nej 50ky jak pro mne 35ky

imho ne ja kdyz sem sel poprve kdysi do studia tak sem schvalne zkousel ecka ruzne tlusty a prislo mi ze tenci hezceji vrni ty tlusty mi prisli takovy nudnejsi sussi min barevny..

to sou docela nitky na to hraju taky imho pro mne ideal to G uz je docela struna popr 40, 60, 75, 95 sou pro mne taky fajn

50ky nebo 45ky prave kdysi jsem na ty tenky hral ale byl to spis takovej pokus respektive to bylo jako cheat , jak rikas )

S tím bych souhlasil jen do určité míry. Kdysi jsem hrával na mizerné base na čtyřicíctky, tedy 40-60-80-100. Pak jsem si přečetl v MusicStoru rozhovor s Petrem Vavříkem (http://www.music-store.cz/clanky/petr-vavrik), kde říká:

Takže jsem si koupil pětačtyřicítky (padesátky ne, nejsem zas takovej extrémista, navíc Vavřík nehraje slap, já trochu jo) a musel jsem mu dát za pravdu. Fakt to hrálo líp, tučnější zvuk. Od té doby jsem hrál na pětačtyřicítky, ovšem zpravidla (když měli nebo jsem se nesekl při výběru) v tom klasickém pravidelném rozložení 45-65-85-105, ta divnota 45-65-80-100 se mi nějak nezdála. Pak jsem s novou basou objevil struny Fender 8250, které Fender dává na USA a na mexické Deluxe modely a už jsem u nich zůstal. Jsou to již výše zmiňované 45-65-85-110tw s taperwoundem na E. Jelikož podlaďuji E na C#, tak jsem si usmyslel, že je to ono, protože se silnější struny a navíc ty "tapered" na podladění přímo doporučují. Nevím, kde na tom byli. Moje čerstvá zkušenost vypovídá o něčem jiném.

Měl jsem teď na půjčení Daviďákův Music Man Sabre. Natahoval jsem mu tam nové Elixíry 45-65-80-100, říkal jsem si, škoda, že to nejsou ty 45-105. Jak já se mýlil. Hrálo to naprosto neuvěřitelně a i ta stovka se dá bezproblémově podladit a je to mazec. Týden před tím jsem na svůj MusicMan StingRay natáhl zmiňované oblíbené úplně nové struny Fender 8250 (45-110tw) a ten Sabre na tom podladění na struně E hlavně na agresivitě prostě měl v přímém srovnání nad StingRayem navrch, až jsem z toho byl smutnej. Nebyl to samozřejmě rozdíl světelných let, ale přeci jen rozdíl ano. Ta "pouze" stovková struna se chovala prostě divoce, reagovala na to, co jí člověk naložil a ještě si u toho chrochtala blahem. Naopak ta stodesítka se trochu vzpouzí vydat, co by měla. Nedalo se nic dělat, koupil jsem to, co tam pánové z Music Mana dávají standardně ve výrobě, ač jsem to dřív nechápal, tedy struny Ernie Ball Super Slinky 45-65-80-100 v poniklované oceli. A vážení, je to tam! Já su tak ščasné! Oni zřejmě pánové v Music Manu vědí, proč tam dávají zrovna tyhle struny a ne jiné. Takže mě teď čeká další náročné a nákladné testování a hledání ideálu ve škále 45-100. A to jsem si myslel, jak to mám s Fender 8250 navždy vyřešené, ale i tak si stojím za tím, že se jedná o výborné struny, navíc s dobrým poměrem cena/životnost.

Ještě k tomu Vavříkovi. Jestli používá D'Addaria, tak ještě taky otázka, jestli to nejsou jen 50-70-85-105, čili taky namíchané, jak je u D'Addaria téměř pravidlem

No to bych řek! Tvrdost je fyzikální vlastnost materiálu a nemá s tloušťkou struny vůbec nic společného. Nerezová ocel má tvrdost okolo 600 HV, zatímco nikl jen 65 HV (on teda to na strunách asi nebude čistý nikl, ale nějaká slitina). Tedy navrhuji ať se nebavíme o tvrdosti, ale o napětí. I struny stejné tloušťky mohou mít různý tah. V tomto případě řekl bych záleží na průměru a dalších vlastnostech jádra a již méně na opředení.

HV je Vickers.

Právě. Nikl se asi Rockwellem neměří, je na to moc měkký. Použil jsem pro srovnání konvertor jednotek, ale to mi pak nikl v HRC vyšel do mínusu Takže jsem nerezovku ocel hodil do Vickerse abychom měli alespoň hrubé srovnání o kolik je teda ta ocel tvrdší než nikl (s ohledem na opotřebení pražců).

No, ona ocel je vždycky slitina železa a uhlíku (plus další prvky), ale v tom jádře toho uhlíku být moc nesmí, bylo by to křehký a málo tažný. A co se týká opředení, tak s nerezovou ocelí je to taky trochu složitější. Obvykle obsahuje poměrně dost chromu a někdy i dost niklu

Je to pánové pěknej mazec - máme tu tedy tloušťku strun, která, jak to vypadá, nejspíš nemá mnoho společného s jejich tvrdostí, tvrdost materiálu, která je zřejmě v jakémsi vztahu s tvrdostí strun (asi ale nevíme jestli přímo úměrném) a teď  tah. Přiznám se, že se v tom začínám ztrácet. Nejsem si ani jistý, jestli i ten tah znamená přesně to, co všichni chápeme pod pojmem tvrdost strun. Kdysi dávno jsem si koupil nějaký Yamahy, který výrobce popisoval jako struny s velmi malým tahem (jestli se nepletu tak 10kg - je to možný?), což jsem zjistil až poté, když se položily na krk a přitom mi nepřišly nijak zvlášť měkké.
K vyjasnění pojmů asi nepřispívají i sami výrobci, když někteří tvrdost značí písmenem a někteří pokládají za tvrdost automaticky tloušťku. O prodavačích ani nemluvě:-).

Když já si pořád myslím, že "tvrdost strun" nebude asi totéž co tah. Z uváděných hodnot by totiž vyplývalo, že různě tvrdé struny se budou odlišovat hlavně materiálem. Při tom
se ale kompletní škála tvrdosti vyskytuje u strun ocelových, poniklovaných, niklových i nerezových.

To nemá. To, co Ty pojmenováváš jako tvrdost, já chápu spíš jako odpor, který struna klade ať už promáčknutí (průhyb při přitiskávání struny levou rukou k pražci) nebo odpor, který struna klade při snaze o její rozeznění pravou rukou. Obojí souvisí s jejím napětím - tahem, přičemž silnější struny mají zpravidla větší tah (při stejné výšce ladění) než struny tenčí. Tvrdost chápu opravdu jen jako tvrdost materiálu, tedy odpor toho materiálu proti vnikání jiného tělesa.

To ano ale záleží kolik tam toho je...jsou ocele uhlíkové, nástrojové, nerezové. Plus další různé vychytávky. Uhlíkovou ocelí se tak myslí ocel kterou nejde považovat za nerez - tzn. nejsou v ní legury právě třeba chromu. Zušlechtění molybdenem, vanadem, niklem(ten kupodivu ocel přitvrzuje) nebo wolframem(tungsten) je už další věc. Nerezovou ocel známe totiž poměrně krátkou dobu a první výsledky nebyli tak zářné, jednoduše prostě přidáním chromu tu ocel kurvíš akorát je míň náchylná(ne 100% odolná) na reznutí a doháníš to ostatníma prvkama.
Pro tak tuctovou věc, jakou je struna je pak trošku škoda plýtvat nějakýma superocelema, když stará dobrá uhlíkovka splňuje vlastnosti.

to právě nemusí, ba nesmí. Kdyby se táhla jak nudle moc by to nedželo a to ty nechceš...křehká být uhlíkovka vůbec nemusí, to už záleží právě na úpravě. Je to jednoduché na mechanické vlastnosti struny potřebuješ dobrý hlavně jádro, po jádru se che ta pevnost - proto se používá uhlíkovka (viz video D'Adario, krabička od strun kde je nějaký lepší povíddání.... Po opletu struny se zase nechce aby reznul a nějaké mechanické vlastnosti jsou podružné, proto to bude hodně "nanerezované"

No to co tu hledáte/hledáme je právě "imo" tah(jen mi tomu lidsky říkáme tvrdost),  to je to co nás zajímá jak moc struna "bloncá" nebo ne.. To ten tah je udáván jako "tension at Pitch" Aneb zavěsím li 21,8kg na svoji strunu D (za předpokladu že má 34"/864 mm bude to D) Když ji přidám nebo uberu závaží bude se měnit ton a samozřejmě ten pocit té napnutosti.

Edit: K těm ocelím nejde tak od boku říct o oceli jak je tvrdá  to už je fakt záležitost tepelného zpracování - můžete mít tu nejfantastičtější ocel, když se blbě opracuje tak je to nahouby. Nápis Stainless opravdu nezaručuje nic než to, že je to více odolné korozi.

Jo, většinou se jedná o mezikrystalovou korozi.

No ona zrezne jakákoliv ocel, pokud se vystavuje špatným podmínkám a nestará se o ní...jen některé jsou holt víc náchylné. Ale ve slané, teplé vodě zrezne kde co. Proto se pro potápěče dělali celotitanové nože, existuje ocel H1 která je vytvořená pro použití na čepele pro jachtaře a vůbec lidi na moři a i ta zrezne, ale vydrží toho asi nejvíc. Ale zase to není žádnej zázrak. S ocelemaje to děsná laborace, tu se přidá tohle tu tohle...
Proto je dávání nožů do myčky na nádobí prasečina, ikdyž to třeba některé zvládnou je to blbej návyk. Ehm takže konec nožomilského okénka...

Každopádně mě to utvrdilo v tom, že musím vyzkoušet nějakou tlustší sadu, jenže ono se to mnohdy moc od klasické 45 po dvaceti moc neliší. A výběr v pětkách ještě hůř...na DAdaria tu každej nadává a jinak ten výběr moc zářnej není

Hrál jsem na tyhle
http://www.daddario.com/DADProductFamil … b0c380ed29
a byly skvělý. Přestal jsem až s jiným nástrojem, protože jsem si zvykl respektovat názor výrobce.

Původně jsem používal Elixíry, ale zvukově mě nijak neoslnily a když z nich visely ty cucky teflonu, zatimco zvukově je ušly, poradil mi někdo tyhle potahovaný EXP, který stojí výrazně míň, mají lepší zvuk a pořád vypadají k světu.

Tak výrobce ani tak nedoporučuje, ale už přímo natahuje konkrétní struny:-).
Konkrétně - když jsem si pořídil aktivní Ibenezku, byly na ní Elixíry, když mi po čase přestaly vyhovovat, doporučili mi kamarádi tyhle EXP a já u nich pár let zůstal. Když jsem si pořídil nový Fender jazz bass, neměl jsem pocit, že první co je třeba udělat, je vyhodit struny a natáhnout ty, na který jsem zvyklej na úplně jiným druhu nástroje. Zjistil jsem, že potah, kterým nástroj vybavují u Fenderů mi vyhovuje a přešel na struny 7250M.  Mně se tenhle postup zdá docela logickej a navíc má jeden bonus - nemusím u nový kytary hned hejbat krkem, obvzlášť když má tak senzačně seštelovanej dohmat.:-)

Toho jsem měl nejdřív, na Standardu byly struny 7250ML, teď má American special s 7250M. Jinak k tomu seštelování, obě jsem koupil přes kytary cz a obě byly perfektní, kdo to měl na svědomí nevím. Jen ten Mexičan měl trochu mouchy, který se objevovaly postupně. Nejdřív odešla patice jacku (vynechávalo to), byla tenoučká, prodřená a fakt mizerná. Pak jsem jednou našel vefutrálu vypadlý šroub z kobylky, co drží kámen a pak vypadl vrut zadní rolny. Pak už to hrálo bezvadně. Trochu jsem to dál vylepšoval
(badassll, snímače custom shop 60) a po čase koupil A. spec., přehodil kobylky a po dlouhým přemejšlení a zkoušení nechal snímače jak jsou a mexičana prodal.

P.S.
teď si vzpomínám že z tý druhý basy na mě vypadl lísteček o seštelování na kytarách cz

Ono asi záleží i na nástroji. Já jsem elixiry i EXP používal na aktivní base. U elixirů mi ale nevadil až tak zvuk, jako ty cucky, co z nich visely. To fakt byl humus. Třeba se ale polepšili?

Ale ono asi záleží na víc věcech. Hrál jsem asi 2 roky na snímače Fender Custom shop a měl jsem pocit, že eliminují rozdíl mezi novými a ohranými strunami a prodlužují jejich použití. To ale nejde změřit a třeba to bylo jen přání otcem myšlenky:-).

Jinak u basáků i u kytaristů jsem se od začátku setkával se zásadně rozdílnou reakcí na elexíry od naprostýho nadšení až po totální odmítání.

To já tenkrát taky ne a přes to mi to tak chlupatělo. Když to bylo dlouhý, tak jsem to stříhal nůžkama na nehty.

to je prave to co mne bavi na tech elixirech ze ten zvuk je tak nejak +- konstatntni .. resp este se mi nestalo ze bych menil elixiry proto ze by mne sral jejich zvuk ale spis proto ze sem rikal ze uz je tam moc dlouho ale kvantifikovat to nejak moc nedokazu ale rekneme ze sem je tam mel treba rok coz by mohlo byt velny hrubym odhadem  50hodin koncertu a 100hodin zkousek .. 
u obyc strun mne dycky po case nektery po 14dnech nektery po 2 mesicich zacli ty struny srat.. to se mi s tema elixirama nejak nedeje..

Ta špína, na kterou nestačí hadr nebo nějaký běžný čistič po hraní, se do mezírek mezi závity vinutí struny zažere u obou (všech) typů stejně. Pokud nemluvíme o potahovaných strunách, že. A u hlazenek na pražcové base se může přihodit taková blbá věc, že promačkaná místa na struně o pražce jsou ostrá, takže při hraní dost nepříjemná.

jo. na pujcenem japonskem jazzbasu byly tehda natazene nejake tluste hlazenky, galaxiska od jolci hrala lip
ale ted bych to s odstupem casu taky zkusil

Mám teď tyhle na Precižnu a je to paráda: http://www.music-city.cz/ecb81-sada-chr … -4538.html
Mají zvukově překvapivě blízko ke klasickým roundwoundům a mají i dost výšek.
Prakticky to zní takhle: http://www.youtube.com/watch?v=BS4-tiHkQ2A (od 1:50 a taky od 3:20 je super zvuk)

Stejně si ale myslím, že struny odcházejí hlavně mechanicky na pražcích a ne bordelem z těla. Kamarád, špičkový jazzový kontrabasista, kterého to živí a hraje prakticky pořád, tvrdí, že ty svoje Thomastiky mění tak 1x za 2 roky. A nemá rád nový struny struny:-).

To by mě zajímalo, jestli má někdo v týhle souvislosti solidní představu o prodloužení živitnosti potahovaných strun oproti normálním, jestli je to třeba 3x nebo 2x? Já to střídal v dost dlouhých obdobích a moc jsem to nesledoval, ale v podstatě je to ekonomická záležitost:-)

když je období, že hraju každej tejden, někdy i dvoják a dýlka hraní je kolem 7 hodin, měním často. Mám to ale zmáknutý, trvá mi to odhadem do 5ti minut, ale spíš myslím tak 3.
Základ je skřípnout strunu, aby zbyly 2 otočky. Jednu udělám rukou a druhou už mechanikou. Taky ale většinou neperu, protože to je maximálně na jedno hraní. Pokud ale jo, tak to mám myslím vychytaný. Namísto tlustých plastových trubek používám lyžařskou hůlku bez držadla, je tak akorát na jedny struny a stačí trocha lihovýho čističe nebo odmašťovače nebo jak se to v Tescu jmenuje.

Tak na tom kontrabasu je to trochu jinak... Tam se fakt menej jednou za rok - dva...

Prave si myslim ze prazcema to neni... Je to tim tahem. Podle myho. Kontrabas ma jinej zvuk a tam chces od strun jinej charter nez na base.

urcite nie... nieje to o prazcoch ale o tom ze tie struny (klasicke, nehladene) mas drsnejsie a tym padom ti aj viac drzu kozu z prstov, nechytavu pot a tym stracaju svoj zvuk a su tupsie ....
klasicke hladenky su uz od zaciatku tupsie a ten zvuk ostava konstantny v podstate stale....
ale ak mas fretless s hladenymi strunami bude to v pohode velmi dlhu dobu

Na kontrabas jsem hrával kdysi dávno souvisle asi 5 let a struny jsem myslím měnil jednou.. Je samozřejmý, že má jiný zvuk, což je dáno charakterem nástroje, ale to samo o sobě myslím nemá vliv na životnost strun.

Na stránkách fender.com se píše, že stav struny u baskytary se kontroluje "vložením prstu pod strunu, kdy se zjistí rez a optřebení od pražců a vizuálně podle zašpinění". Fakt je, že postupný odcházení frekvencí je plíživý a kolikrát to člověk třeba ne hned uchem zaregistruje. Každopádně z toho ale vyplývá, že mechanické opotřebení hraje roli. Vyvozuju to i z toho, že výrobci potahovaných strun uvádějí, že ochrana slouží proti potu i otlaku od pražců. Když člověk struny vypere nebo vyčistí, stejně to není nadlouho - podle mně právě proto, že mechanický opotřebení je zásadní. Do toho mi logicky zapadá dlouhá životnost strun na kontrabasu. Proto se ptám jak to funguje u bezpražcovky, protože tu zkušenost nemám.

To mě zajímá -  odpražcoval jsi starou Irisku a hraje to? Jinak myslím, že to co píšeš, potvrzuje rozhodující vliv poškození strun od pražců na jejich životnost.

mno elixir uvadej na krabicich tusim 3-5x tomu bych i veril... ale u jinejch potahovanej co sem mel mi to pride stejny jak obyc struny nekdy mozna i horsi

Návrat k tématu o tahu strun:

A jelikož:

Tak jsem vyrobil přehledné grafy různých typů strun v kategorii .045-.065-.080-.100 od firmy D'Addario:

Poznámka: typy strun ZDE.

S tloušťkou strun mám zatím malou osobní zkušenost.
Když jsem měl poprvé v ruce nějakou basu, tak mi ty struny přišly strašně tlusté.

Začátkem roku jsem si pořídil levnou basu na cvičení. Jelikož hraju trsátkem, tak jsem odvodil (podle googlu ), že bych si na to měl natáhnout 45 - 105 (ROTOSOUND RB45).
Basa mě bavit nepřestala, takže jsem pořídil něco slušnějšího. Předchozí majitel na ní provozoval tlusté 110. Takže jsem tak nějak bez váhání koupil 55 - 110 (ERNIE BALL 2831).

V rámci mých schopností se mi na to hraje dobře. Kupodivu my ty 45 - 105 přišli měkoučké (je fakt, že mi levačka za tu dobu pěkně zesílila ve stisku). Takže mi při nákupu 55 - 110 ani nepřišlo že bych kupoval nějaké mastodonty :-) Hraju o půl tónu níž, ve standardním ladění.

Ano, dUg je fajny hrac, ktory pekne razi filozofiu, ze pri base nie su ani tak dolezite tony ktore hras, ale zvuk...ten ma vymakany.

Tiez mam jednu basu ladenu do tychto hlbok CGCF a niklove DR struny 45-105 . Vyhovuje mi to hlavne zvukovo, s brnkatkom sa da velmi lahko vyludit ten drsny kusavy ton. 

 to sem kdysi koukal na ten jeho signature asatoidni shackter a video predvadecku jeho styl hry je nekde uplne na druhy strane spektra, ze sem si ani neudelal predstavu jestli by se mi ta basa libila ..

jinak sem ortodoxni tenkostrunar asi tim ze sem zalak na kytare a kdyz sem zacinal s basou tak sem na padlo sehnal za hubicku spousty dvoukolovejch strun trace elliot .. ale byli to sady 35-95 a par dokonce 30-90 .. casem sem presel na nejtensi elixiry a hlazenky taky dycky ty nejtensi co maj  

Děkuji, snad důvěru ve mě vloženou nezklamu, a díky za pozitivní ohlasy.

Co je to za struny? Mimochodem hromadu strun jsem tu už testoval (viz soupis recenzí), každopádně u roundwound strun to mám tak, že absolutně adoruju Elixiry a jiné struny pro mě ztratily jakýkoli smysl, a struny i tak jsou dost specifická záležitost. Nové roundy hrají všechny plus mínus stejně, některé jsou hladší, některé jsou drsnější, některé jsou jak struhadla, to je jedno kritérium. No a pak je tu ještě tak maximálně kritérium životnosti. Každopádně každý preferuje jiný typ strun. Někdo niklové, někdo ocelové, někdo tenké, někdo tlusté. Podle mě přečíst si o testu strun má rámcově smysl, ale každý si tím kolečkem zkoušení musí projít sám. Pro orientaci pro začátečníka určitě doporučím jiná dvě moje témata:

https://baskytara.com/topic8737-typy-baskytarovych-strun.html

https://baskytara.com/topic12748-flatwounds-aneb-hlazene-struny-alias-hlazenky.html

 To není žádný problém, většinou stačí upravit jen průhyb krku, což na mém Music Manu s kolečkem v patce krku k tomu určenému je vysloveně prkotina.

Není to dogma, ale i na to vidím pocitově vhodnější tenčí struny, ale jde o to, jakým stylem hraješ (slap, trsátko, lehce, agresívně), každému vyhovuje něco jiného. Každopádně asi bych se vyhnul extrémům, tedy ne extra tenké ani extra silné struny.

To ani nevím, že tenhle bruntál dělají. Toho bych se bál, to jsou extrémně silné struny, a podle mě se na standardní ladění (EADG) vůbec nehodí, navíc díky té 120ce bys musel propilovat víc zářez v ořechu (nultém pražci). Tyhle struny bych viděl jako vhodné třeba na snížené ladění CGCF.

Co zkusit taky BT (balanced tension) verzi 45-107? https://www.daddario.com/products/guitar/bass-guitar/xl-nickel-bass/exl170bt-nickel-wound-balanced-tension-regular-light-.45-107-long-scale/

Já svého času měl v oblibě 45-110 od Fenderu: https://baskytara.com/topic8167

  Tak po nějakém studiu nabídek to bude ta minimální změna z EXL165  .45.65.85.105 na EXL170BT .45.60.80.107 a místo .107 půjde .110 koupená zvlášť - jinak je v sadě .50-.110 EXL230. Rozdíl tahů doladěn 1,12 kg ( z 4,64! ) a celek o 3,83 kg lehčí...

A jak jsem napsal k tématu o Elixirech, najdu-li obchod s ochotou dodat kusy - první by byl, ale je v Austrálii - a bude-li ta sestava to ono, tak snad někdy i ty. Pokud mají tu životnost jak píšete, tak pro mne by byly na věky. Ale asi zůstanu u D Addarií kvůli cenám a nekonečné škále možností....

Mám nový pozanatek ohledně téma tenké nebo tlusté struny. Léta letoucí používám pětačtyřicítky. Někdy 45-100, většinou v poslední době 45-105. Zkusil jsem i padesátky, ale to už bylo moc. Když jsem si zvykal před několika lety na pětistrunný nástroj Music Man StingRay 5, zvolil jsem na chvíli opravdu tenkou sadu 40-95+125. Musel jsem si zvykat na nižší tah, struny trochu ujížděly pod prsty, ale dalo se to, za herní komfort v mém zvykacím snažení jsem to zkousnul. Když jsem si s pětkou porozumněl, moc rád jsem natáhl 45-105+130, ty mi seděly líp, jak zvukově, tak herně. Pak mně Daviďák půjčoval čtyřkový Music Man StingRay, a byly na něm tenké struny 40-95, a nechci říct, že ta basa nehrála, ale nebylo to ono. Natáhl jsem tam pětačtyřicítky a najednou to tam bylo. Prostě Music Man s tenkými strunami ne. Aby to nebyly jen dva případy, tak to samé Music Man Sabre mi přišel tenkrát s tenkými strunami, nedalo se to. Na druhou stranu, rozplýval jsem se blahem na basovém srazu v Blansku nad jednou pětkou od Vlčka, suprově se na to hrálo, ta basa mi padla do ruky jak žádná, a pak mi Mirek sdělil, že tam jsou čtyřicítky struny. Byl jsem překvapený, protože mi to vůbec nepřišlo. A teď minulý týden jsem měl od Daviďáka na zápůjčku Fender American Vintage '57 Precision, byly na něm taky čtyřicítky (40-95) a zase mi to vůbec nepřišlo, hrálo se na něj skvostně, až když jsem si vzal posuvku, zjistil jsem, jak moc jsou ty struny tenké. Takže když jsem si teď i já pořídil Precision, jak jste možná zaznamenali, tak na něm byly pětačtyřicítky (45-100+125), se kterými mi ta basa přišla naprosto v pohodě, skvěle hratelný nástroj, ale chtěl jsem si ověřit, jestli se mi taky bude líbit se čtyřicítkami jako ta 57čka. Nehrnul jsem se hned do mých oblíbených Elixirů, ale zkusil jsem jinou ověřenou levnější sadu 40-95+125 od Ernie Ballu. Paráda. Sedí to té base, nemám pocit, že jsou tam ty struny nepatřičné, asi u takto silných strun zůstanu. Takže můj poznatek, který nechci, aby vyzněl jako nějaké dogma, je, že některým basám sluší jen silnější struny, se slabšími nevyzní, a nejspíš i obráceně. Například mám teď na servis basu naší zpěvačky, která ve své druhé dívčí kapele hraje na basu, je to levnější Ibanez, dával jsem jí tam minule tenké struny (40-95), které se mi na ní strašně líbily, a přestože jsem jí doporučil opět tuto sadu, koupila 45-100. Nehraje se na to špatně, nehraje to vůbec špatně, ale ty čtyřicítky se mi tam líbily daleko víc. No a evidentně některé basy jsou hratelné s tenkými i tlustými strunami. Jak říkám, nechci, aby to vyznělo jako nějaký finální soud, jediná pravá pravda, ale tak to vnímám. Máte podobnou zkušenost, že každé base sedí něco jiného? Je mi samozřejmě jasné, že třeba zdejší M3 bez ohledu na nástroj nad čtyřicet nikdy nepůjde, a třeba takový Petr Vavřík nikdy nepůjde pod padesát.

No, nad tím jsem se nezamýšlel, ale ano, smysl to dává. Ale třeba Dave LaRue hraje taky na čtyřicítky, i když je fakt, že on má Bongo HH a pětku Bongo HS.

Precl je právě podle mě ten univerzál od čtyřicítek po padesátky, ale jinak by to taky smysl dávalo. Mimochodem ale třeba Ečko zdaleka nemá tak hutný jako StingRay, ale o to je vyrovnanější vůči ostatním strunám. Ale mám to i dost o herním pocitu. Na Music Man s tenkými strunami se mi hraje hůř než se silnějšími, U Preclu je mi to jedno. Kdysi jsem měl v ruce '51čku Precla dokonce s hlazenými pětapadesátkami s brutálním tahem, ale přitom se na to hrálo skvěle...