Tohle téma neni vůbec špatný.
Chodil jsem rok na konzervatoř v USA, já jsem tam dělal zpěv, ale bylo tam i jazzový oddělení, klasickej orchestr, baletky, divadlo a výtvarníci. Jazzový oddělení tam bylo naprosto skvělý, na workshopech jsem tam viděl třeba Coreu, z basáků Rufuse Reida, Raye Browna atd. Byli tam výborný muzikanti, třeba jednoho kluka, co tam hrál na basu, jsem naposledy viděl hrát v Praze se Scofieldem. Jednou za čtrnáct dní nebo za měsíc, teď už nevim, měli hudebníci z jazzovýho oddělení na jedno dopoledne vyhrazený baletní studio se zrdcadlama na stěnách a tam nacvičovali "prezentaci" (třeba klasickej záklon u saxofonistů a trumpeťáků, hejbání ramenama basáků atd.). Když měli jednou za čtvrt roku "recital", tj. známkovaný veřejný vystoupení, dostali samostatnou známku i za to, jak vypadali a jak to svoje hraní prodali. Takže teď se vůbec nedivim, proč americký muzikanti uměj udělat show a vypadaj na pódiu dobře (teda jak který). Jasně, když to muzikant cejtí, tak je to fajn, ale mám pocit, že většina muzikantů aspoň tady (a včetně mě) jsou naprostý dřeva a podle mě je prezentace na pódiu hodně, hodně důležitá.
Z čehož taky mimo jiné vyplývá, že když to má muzikant dobře naučený, divák nic nepozná.
MusicMan Stingray, Eden WT-400 Traveler, Aguilar GS112