Ernie Ball Music Man StingRay 2EQ 2010

Rok výroby: 2010
Země původu: U.S.A.
Koupeno: http://www.rockster.us/
Cena: 36.500,- Kč

Popis, konstrukce, parametry

Jedná se o čtyřstrunnou baskytaru nejklasičtější konstrukce firmy Music Man, tedy s jedním dvoucívkovým snímačem s velkými viditelnými pólovými nástavci a "pouze" s dvoupásmovou aktivní elektronikou.

Tělo nástroje je z jasanu. Je to opravdu na čtyřstrunku hodně těžká basa. Můj předchozí pětistrunný Fender Jazz Bass měl 5 kg. Na stránkách firmy Music Man mají u modelu StingRay uvedenou váhu kolem 4,2 kg. Těšil jsem se jak si polepším. Moc jsem si nepolepšil. Můj kousek má 4,6 kg. Je to tedy opravdu poctivý severský jasan a ne ta bahenní parodie , ač tedy pod lak nevidím. Vysoce lesklý lak na těle je (bohužel) polyesterový v barvě Candy Red, což je tmavě červená metalíza. K té barvě mám taky poznámku. Barva Candy Apple Red od firmy Fender má o poznání světleší provedení (viz má minulá basa: recenze). Tuto Candy Red od Music Manu vede Fender pod označením Midnight Wine. Nicméně nelituju, spíš jsem naopak rád, že mám tuto. Fendří barva Candy Apple Red je sice taky moc hezká, ale ve světle reflektorů jde občas až dorůžova, kdežto tato musicmaní Candy Red zůstává krásně zářivě červená.

Krk je z javoru s dolepeným javorovým hmatníkem a je osazen jednadvaceti jumbo pražci. Jen mě mrzí, že onen javor není tzv. očkovaný (birds eye maple) nebo alespoň žíhaný (flame maple). Bohužel tyto lepší javory dává Music Man jen na basy z nové série Classic. Škoda. Stejně tak škoda, že krk je jen olejovaný a voskovaný a ne lakovaný. Díky povrchové úpravě se celkem špiní. Počítám, že se časem vyhladí, ale i tak bude náročnější na údržbu. Miluju lakovaný krky a hlavně hmatníky. To mají bohužel zase jen modely Classic. Jenže modely Classic se vyrábí pouze v omezené paletě barev, ač bych si dovedl vybrat, a hlavně stojí o 11 tisíc víc než můj kousek, čili jsem si musel nechat zajít chuť. Jinak krk je k tělu připojen šesti vruty přes kovovou chromovanou destičku s vyraženým logem Music Man. Orientační značky na hmatníku jsou z černého plastu. Ke štelování průhybu krku slouží šroub s otvory umístěný v patce krku.

Ořech (nultý pražec) zasazený do drážky v krku je speciálně profilovaný a je z bílého plastu.

Ladící mechaniky opět s vyraženým logem Music Man jsou otevřené a na hlavě jsou umístěny v typickém rozmístění 3+1. Trny pro navinutí strun mají velký průměr. Na hlavě kromě černého loga Ernie Ball Music Man StingRay je i srážeč strun. Trochu mě překvapilo, že srážeč nemá ze spodní strany kotouče drážky pro vedení strun, ale evidentně nejsou potřeba.

Snímač je klasický dvoucívkový (humbucker) s Alnico magnety, s velkými viditelnými pólovými nástavci. Cívky jsou zapojeny také klasicky paralelně. Pólové nástavce jsou profilovány, tedy různě vysoko vystupují nad horní plochu plastové části snímače.

Aktivní elektronika je dvoupásmová, tedy ovládací potenciometry jsou basy, výšky a pak samozřejmě hlasitost. Korekce mají pouze zdvih, čili nejedná se o typ boost/cut. Díky použití pouze tří potenciometrů je zásuvka na jack umístěna na přední straně těla na typickém obloukovém chromovaném plechu spolu s potenciometry. Potenciometry mají chromované kloboučky aretované červíky s imbusovými otvory na klíč, který kupodivu není standardní součástí dodávky. Kapsa na 9V baterii je umístěna na zadní straně těla a je zacvakávací, tedy výměnu baterie lze provést bez použití šroubováku.

Kobylka je masivní a neumožňuje protažení strun skrz tělo. Tuto možnost mají opět pouze nástroje z řady Classic. Kameny kobylky je samozřejmě možno štelovat ve dvou směrech, čili nastavíte jejich polohu a výšku.

Třívrstvý pickguard typického kapkovitého tvaru je v provedení White Pearloid, tedy bílá perleť, což byl jediný nadstandard, který jsem při objednávání nástroje požadoval. Standardem je pickguard obyčejný bílý nebo černý.

Baskytara byla z výroby osazena strunami Ernie Ball Super Slinky Bass Regular #2834 o tloušťkách strun .045" - .065" - .080" - .100".

Velkým kladem je, že baskytara perfektně sedí na těle. Tělo je zkosené v místě opření pravé ruky na přední straně a také je vybráno v horním vnitřním oblouku na straně zadní. Mimochodem, toto tvarování zmiňovaným nástrojům řady Classic chybí. Baskytara se nepřevažuje na žádnou stranu při libovolné délce řemenu. Jak si ji dáte, tak zůstane.

Baskytara je standardně dodávaná v pevném kufru od světoznámé firmy SKB.

Zvuk

Baskytara hraje úžasně. Mám ji čtyři měsíce a pořád se toho zvuku nemůžu nabažit. Dlouhý sustain, plný basový vrnivý zvuk. Použití aktivní elektroniky je více než žádoucí. Teprve po přidání basů a výšek dostanete ten správný stingrayovský charakteristický punch (viz ukázky níže). Můžete hrát jemně u krku, můžete hrát tvrdě u kobylky (nad snímačem). Basa všechno snese a zahraje tak, jak požadujete. I přes to, že má jen jeden snímač, má zvuků na rozdávání. Na trsátko je to vražedná bestie, ještě, že s ním  nehraju. Díky větší rozteči strun (19 mm na kobylce, 11 mm na nultém pražci) a aktivní elektronice je baskytara přímo předurčena ke slapu. Ten charakter zvuku slapu je dokonce takový, že téměř není potřeba kompresor.

Spolehlivost, životnost

Všechno je masivní a na svém místě. Klasická konstrukce, klasické materiály, klasický zvuk, prostě klasika. Tohle jsou obecně nástroje s přídomkem "čím starší, tím lepší", takže doufám, že to platí i o této krásce. Nástroj byl z výroby již poměrně slušně seřízen, chtělo to jen malinko snížit dohmat (a nastavit lze opravdu nízký) a malinko seřídit oktávy.

Hodnocení

Vynikající nástroj za poněkud vyšší (ale odpovídající) cenu. Co bych vytkl, je pro mě nedostatečná (ne zcela vyhovující) povrchová úprava krku, alespoň matný lak by si zasloužil. Dále mě překvapily chybějící imbusové klíče, tedy nebylo čím seštelovat kobylku. Potřeba je imbus klíč z palcového systému a to konkrétně 1/16". Nicméně dá se dnes již pohodlně sehnat v železářství, ovšem jeho absence zamrzí. Otázku vlivu na zvuk pokládá i použitý typ laku těla. Z trojice nitro, polyuretan, polyester je právě polyester považován za zvukově nejméně vhodný (ovšem v sériové výrobě je to rychlé a tedy levné řešení se skvělými mechanickými a optickými vlastnostmi, na zvuk se kašle).

Zvukové ukázky (nové tovární struny)

Ekvalizér úplně stažený
Ekvalizér nastaven přibližně na 2/3 rozsahu pro basy i výšky

Další zvukové ukázky naleznete ZDE.

Doplnění recenze o další kus naleznete níže.

Několik travnatých fotek po vzoru Daviďáka:

Ernie Ball Music Man StingRay 2EQ 1987

Dostala se mi do ruky sestřička mojí basy (viz recenze výše). StingRay z roku 1987 mi zapůjčil Daviďák.

Nebudu psát kompletní recenzi, spíš vypíchnu hlavní rozdíly.

Basa je v přírodní úpravě, tělo klasicky jasan, a to s moc pěknou kresbou. Tělo je slepené ze tří kusů a překvapilo mě spojení stylem "drážka/pero". Basa váží příjemných 4,2 kg, přičemž moje má 4,6 kg. Každopádně přestože je to lehká blondýnka, tak není na hlavu padlá a na popruhu sedí jak ulitá

Logo na hlavě je staršího typu, tedy velmi podobné logu z pre-Ernie Ball éry.

Kobylka je rovněž staršího typu a má, respektive už nemá tlumítka, ale Daviďák je dodá, takže je mít bude, a teď už vlastně i má.

Krk je z moc pěkného očkovaného javoru a je opravdu z jednoho kusu s tchořím pruhem na zadní straně (kde jinde taky). Krk je lakovaný a hraním hezky vyleštěný. Ořech (nultý pražec) je obyčejný a tedy nemá kompenzaci. Krk oproti mému kusu je o malinko méně tlustší (méně hmoty dřeva), to jsem hned v ruce cítil, ale i tak mi perfektně padne do ruky. Šířka na nuláku klasicky 41,3 mm.

Snímač má ostré hrany pólových nástavců, můj kus už má hrany zkosené.

Aktivní elektronika je rovněž dvoupásmová, tedy basy a výšky bez aretace ve střední poloze a k tomu samozřejmě volume. Oproti mé aktivce má tato menší zdvih, hlavně v oblasti výšek. Basy budou zhruba nastejno. U výšek je to hodně znát. Každopádně není to nic zásadního. Naopak moje aktivka má těch výšek skoro až moc, naplno je dávat nemůžu, má to pak už až nepříjemně ostrý zvuk, takže u Daviďákovy basy je vlastně vše v pořádku. Prostě to jednoduše vytáhnout všechno naplno a jedem!

Co se zvuku týče, obě basy jsou srovnatelné a rozdíly ve zvuku minimální, navíc i tyto rozdíly se v kapele zcela setřou. Ale každopádně mám pocit, že můj StingRay má takový nepatrně modernější zvuk, kdežto Daviďákův je nepatrně dřevitější. Možná se projevila létá zrání a vyhrávání dřeva.

Ukázky jsou nahrány rovnou do zvukovky. Nataženy úplně nové struny Elixir Nanoweb Stainless Steel .045-.105. Nahrávky jednotlivě normalizovány.

Basy a výšky úplně stažené
Basy a výšky cca na 2/3 rozsahu
Basy a výšky naplno

A ještě obě holky spolu:

Další spousta fotek ZDE.