Lakland 44-51

Rok výroby: 2012
Země původu: U.S.A.

Popis, konstrukce, parametry

Jedná se o baskytaru jejíž koncepci předlohou stál Fender Precision Bass z roku 1951. Tělo je z bahenního jasanu krytého lesklým průsvitným lakem v barvě Blonde Translucent. Šroubovaný javorový krk je proveden pro Lakland v typickém řezu Quarter-Sawn (vysvětlení), ale se speciálně dolepovaným hmatníkem z očkovaného javoru. Na jednu stranu škoda, že není z očkovaného javoru celý krk, ale zaznamenal jsem názor, že očkovaný javor je někdy zvukově problematický, takže zde byl tento možný jev takto minimalizován. Hmatník je to ale opravdu výstavní.

Krk včetně hmatníku je ošetřen jen voskem a je strašně příjemný do ruky. Profil je plný, šířka krku na nultém pražci je 42 mm a dokonale mi sedí. Ladící mechaniky jsou od firmy Hipshot a jsou reverzní, tedy mají opačný směr otáčení než je dnes obvyklé na většině baskytar. Černé polohové značky doplňuje rozměrný jednovrstvý černý pickguard na jinak doplňkově nijak tvarovaném těle – chybí jakékoli vybrání na zadní straně a také zkosení na opření pravé ruky. Když jsem hrál prsty v poloze mezi snímačem a krkem, nevadilo mi to, ale když jsem hrál spíš mezi snímačem a kobylkou, jen lehce zaoblené hrany jsem si všiml poměrně často, jak mě tlačila do předloktí. Styl ala Precision 1955 se zkosením na pravou ruku bych rozhodně uvítal víc.

Snímač má základnu rovněž z černého plastu, jedná se o typ singl s viditelnými pólovými nástavci. Musel jsem si u něj dávat pozor na jednu jeho nepříjemnou vlastnost, ano, jedná se o vlastnost, ne o chybu. Vystupující pólový nástavec pod strunou E snadno při doteku prstem vydává lupance, takže bacha na to, kde si opíráte palec. Snímač je doplněn potenciometry hlasitosti a tónové clony, které jsou umístěny na malém chromovaném controlplatu. Kloboučky mají zaoblené vrchlíky a jsou rovněž chromované. Opět chromovaná kobylka je standardní oválný Lakland typ umožňující protažení strun skrz tělo.

Basa váží pouhých 3,8 kg a na popruhu padá trochu na hlavu, i toho jsem si několikrát při hraní všiml, ale není to přespříliš obtěžující, dá se s tím v pohodě žít, protože nástroj je jinak celkově opravdu lehký.

Zvuk

Baskytaru jsem dostal s černými nylonovými hlazenými (tapewound) strunami La Bella 760N. Mají větší tloušťky, a to .060"-.070"-.094"-.115", takže to chtělo malinko víc propilovat zářezy v ořechu (nultém pražci). Stuny jsou poměrně znělé, až mě překvapilo, jak moc. Teda až na strunu E, ta je vysloveně totálně tupá. Zdánlivě. Zvláště přes aparát i ta stopatnáctková plastová anakonda má charakteru na rozdávání a krásně tlačí a tmelí. Do bluesové kapely jsem si schválně nechal plasťáky a kolegové spoluhráči byli nadšení jak to pěkně do zvuku kapely sedí. Já byl se zvukem nadmíru spokojen a díky na dotyk strašně příjemným strunám jsem si to vysloveně užíval. Jednu nepříjemnou vlastnost tyhle struny mají, a tou je to, že vůbec nezemní, což je v kombinaci se singl snímačem docela průšvih. Nicméně měl jsem celou dobu zhruba o třetinu dráhy staženou tónovou clonu, takže jsem žádný nepříjemný brum nevnímal. Na nahrávání následujících ukázek jsem na půdě vyhrabal můj za tímto účelem vyrobený kabýlek s krokodýly, který jsem už kdysi s nylonovými strunami používal, jehož jeden konec jsem připnul na lem kalhot aby se mi dotýkal kůže a druhý jsem připnul na kobylku, a bylo po problému s nezemněním

Následující nahrávky jsou vyvedeny rovnou do zvukovky a dále ponechány bez jakýchkoli úprav, samozřejmě až na normalizaci. Není-li uvedeno jinak, byla tónová clona plně otevřená.

"Povinné" nahrávky:

Hra mezi krkem a snímačem
Hra nad snímačem
Hra mezi snímačem a kobylkou

Bonusové nahrávky:

Ukázka ve stejném pořadí jako výše
Ukázka s tónovou clonou plně otevřenou, pak na 50% a nakonec s úplně staženou
Slap – není to úplně ono, jsou to holt plasťáky

Velice mě zajímalo, jak si bude basa rozumět s klasickými roundwound strunami, kteréžto jsem použil půl roku hrané pětačtyřicítky Elixir. Paráda! Přesně jak jsem čekal. Vintage je pryč a máme tu drsný rock'n'roll!

"Povinné" nahrávky:

Hra mezi krkem a snímačem
Hra nad snímačem
Hra mezi snímačem a kobylkou

Bonusové nahrávky:

Ukázka ve stejném pořadí jako výše
Slap

Neodolal jsem a pro větší představu o možnostech zvuku jsem udělal nahrávku s zařazením kompresoru MXR M87 a také předzesilovače Tech 21 SansAmp VT Bass Deluxe (recenze) se zapnutou simulací reproduktoru. Udělal jsem nahrávku prstovou technikou a pak slapem. Slap mě překvapil až uchvátil. Zní prostě na tuhle basu až překvapivě skvěle!

Ukázka

Hodnocení

Znamenitý nástroj. Pár výtek by se našlo, ale jsou to povětšinou výtky dané koncepcí. Lupající snímač při doteku pólového nástavce prstem, tlačící hrana do předloktí pravé ruky, lehké přepadávání na hlavu. Jinak výtečné zpracování, nádherný vzhled, výstavní hmatník, a samozřejmě skvělý zvuk. Volbou strun a zařazením tónové clony lze udělat hodně. Tmelící sameťák, nebo kousající agresor, vybere si skoro každý. Spokojený by byl jistě Sting i Dusty Hill. Daviďákovi opět díky za zápůjčku.