Ibanez SR5005-OL

Intro/pro vysvětlení: začínal jsem před hodně velkou hromadou let na kytaru, pak jsem souběžně s kytarou hrál i na basu, pak zase na kytaru, pak spoustu let nic, pak zase na kytaru a pak zase dlouho nic.
Jednoho dne ráno jsem se vzbudil s neodbytným pocitem, že se chci vrátit k base (už na docela stará kolena a po cca dvou měsících se ten pocit už nedal vydržet. Svěřil jsem se manželce, ta řekla „Skvělý!“ a bylo zpečetěno.

Co jsem potřeboval a očekával:
1) Mám velice hodně krátké prsty, ale nikdy jsem nenašel nástroj s krátkou menzurou, který by mě oslovil. Kdysi jsem měl Jazzbasse (US Fendera) a „one finger per one fret“ ve druhé poloze mi dávalo dost zabrat. Nicméně naučil jsem se s tím žít.
Z toho vyplynul požadavek: tenký a úzký hmatník.

2) Věděl jsem, že chci pětku. Konečně basu, u které v Céčku bude basa brumlat. O to víc ale důraz na úzký hmatník.

3) Čistý, průzračný, vyrovnaný zvuk, hodně výšek a měkké basy. To mi u JB vždycky chybělo (jenže tenkrát nebylo moc na výběr).

4) Aktivku. Vždycky jsem měl rád nástroje s širokým zvukovým spektrem (jak basy, tak kytary) a dobře udělaná aktivka je pro moje ucho super (z kytar ji mám v Parkerovi a jednom Godinovi).

5) Dřevěný design. Nevím proč, ale od určité doby nejsem schopen zkousnout dřevo zakryté neprůhlednou vrstvou laku (a metalické laky mě přivádějí do stavu blízko mdlob . Pak jsem u kytar začal být už unavený i ze všech těch žíhaných a obláčkových dřev a u basy jsem našel jedinou alternativu: normální přirozené dřevo.
Vím, že design nehraje, ale já to mám holt takhle hozené, potřebuju mít nástroj, který miluju i vzhledově.

6) Nízký dohmat bez drnčení. Mám rád struny co nejníž, ale drnčení o pražce (fret buzz) neumím a nechci... já vím, že se to v kapele ztratí, jenže když vím, že mi to tam drnčí, štve mě to.

Nástroj jsem kupoval na slepo. Ani jsem se nebál, mezi kytarami mám dvě Ibanezy (prestige Artista a Frank Gambale signature) a ty nástroje nemají sebemenší chybku. V podstatě všechny Ibanezy z vyšších řad, které jsem kdy držel v ruce, byly skvělé.
Také jsem spoléhal na to, že když si nevyberu vyloženě krk typu bejzbolová pálka nebo moc široké rozteče strun, zvyknu si. V mé ztenčené „sbírce“ kytar mám všechny tři menzury, krky od polena až po supertenký... a na všechno se dá hrát.

Ve finále jsem měl v „mentálním košíku“ MM Bongo 5 a výše uvedeného Ibaneze. Nakonec jsem skončil u Ibanezky ze dvou důvodů: MM má svůj charakteristický zvuk, který není tak úplně pro mě. A design. Tam Ibanezka vyhrála pro mě na plné čáře.

Stručný popis nástroje

Soustředím se jen na to nejdůležitější. Podrobné údaje naleznete na http://www.ibanez.com/products/eb_detai … color=CL01

Nástroj je cca tak z 50 % z wenge. Krk je z 5 kusů (wenge/bubinga/wenge/bubinga/wenge), hmatník wenge.
Krk šroubovaný, na 4 šrouby.
Tělo sendvič wenge/mahagon/wenge. Povrchová úprava: olej.

Snímače 2 x Bartolini humbuckery, dle popisu vyvinuté přímo pro tuto basu.

Aktivní elektronika: volume, blend, basy, středy, výšky, třípolohový přepínač středových frekvencí, vypínač aktivního režimu (v něm fungují jen výšky jako klasická tónová clona).

Kobyla Monorail, tj. samostatná kobyla pro každou strunu.

Zpracování nástroje

Excelentní. Nenajdete jedinou chybku.

Příslušenství

Basa přišla s obrovským, těžkým a kvalitním kufrem. Kromě standardních visaček jsem k base dostal už jen „univerzální vercajk“ typu „švýcarský nůž“, ve kterém jsou všechny potřebné imbusy, tři šroubováky a kovové minipravítko.
Z fabriky byly natažené Elixiry 045/065/085/105/130.

Design a ergonomie

Wenge je nádherné dřevo, s poměrně výraznou pórovitostí a zajímavou kresbou. V kombinaci s olejovou úpravou je to potěšení pro oko i pro ruku. V kresbě se střídají tóny „tmavá káva se smetanou“ s téměř černou.
Jediné, co mě trochu štve, jsou zlacené mechaniky a kobyla. Na mě to působí trochu kýčovitě, ale už jsem si zvyknul.

Tělo, na to jak je vcelku subtilní, je díky použitým dřevům docela těžké (4,3 kg).
Horní deska je mírně klenutá. Směrem k okrajům se spodní i horní deska zužují, okraje jsou totálně zakulacené. Je to velmi příjemné, nikde nic netlačí.

Krk je opravdu úzký a tenký, velice pohodlný pro někoho s tak krátkými prsty, jako jsem já. Profilem takové zúžené céčko. Menší rozteč strun ale vyžaduje při slapu absolutní přesnost.
Pražce jsou medium, uměl bych si představit větší.

Basa je výborně vyvážená, nikam nepadá ani se nesune.

Celkově na těle působí basa jakoby velice klidně, stabilně a „měkce“, „hladce“.

Seřízení nástroje

Basa přišla naladěná a seřízená v rámci ibanezackého „safe settings“, tj. struna G 2 mm nad oktávovým pražcem, B 2,5 mm.
Nástroje jsem si seřizoval vždycky sám, tak jsem se chutě pustil do toho. U basy jsem si nebyl jistý jak vysoko/nízko se strunami, po nějakém tom šmejdění jsem našel video od Michaela Tobiase (MTD), kde doporučuje na G 1,5 mm na posledním pražci, na B 2 mm. Pak jsem se ale na to všechno vyprdnul a seřídil tak, aby struny nikde nedrnčely, ale při ostřejší hře si cinkly o pražec (bez následného drnčení!). A došel jsem cca k tomu, co radil Tobias.
Zřejmě to mají na svědomí ta tvrdá hustá dřeva, ale dá se jít opravdu hodně nízko, a to bez pazvuků, při zachování plné dynamiky.
Snímače jsem dal o kousek níž, hlavně pod tenkými strunami.

Jak to hraje

Nástroj jsem zkoušel jen chviličku na kamarádově Hartke kombu 4x10, jinak hlavně přes Boss Micro BR-80 (taková cvičící a nahrávací mašinka).
Pár bas mi rukama prošlo, na JB jsem nějaký čas hrál, ale na místě jsem samozřejmě u toho Hartke neměl s čím pořádně porovnat. Tak se pokusím alespoň subjektivně.

Zvuk je průzračný, až krystalicky čistý, totálně „přesný“, neodpustí ani ň. Bohužel to sebou nese i to, že každé přiklepnutí levačkou je hodně slyšet, stejně tak když zvedáte prst ze struny, je  slyšet „zacvrčení“ o pražec. Basa si vyžaduje co nejčistší techniku hry a hlavně tlumit oběma rukama. Všechno a pořád.

Stejně tak se to projevuje na celkovém dojmu. Pokud máte rádi hřejivé JB zvuky, tak ty basa nezvládne. Nedohoníte to ani aktivkou. Je prostě svoje, precizně čistá, umí i pěkně zavrčet, ale chybí jí ta sytá JB nebo PB pásma. Zvuk je spíše „klavírně-klavinetový“.

Aktivka je opravdu fajn. Výškové korekce dokonalé (mám je téměř naplno). Stejně tak basy, ty mám kousíček do plusu přes nulu. Středy tak povedené nejsou, hlavně v plusových hodnotách produkují v podstatě nepoužitelné zvuky (možná vhodné pro nějaké zkreslení, ale na čistý zvuk určitě ne). Mám je většinou na nule, nebo jdu do mínusu.

Krkový snímač hraje mohutně, až dunivě, při zachování veškeré čistoty tónu. Kobylový je takový „naštvanější“, agresivnější, zvukově „uzavřenější“.

Struna H hraje perfektně, pevně a sytě, vyrovnaně s ostatními strunami.

Sustain je za hranicí potřebnosti, tak dlouhé tóny nehraju

Sumář neboli shrnutí

Tahle Ibaneza je bezesporu nádherný nástroj, který se snad musí líbit každému.
Ale ne každému bude vyhovovat.
V první řadě je to úzký a tenký krk. Pokud máte rádi masivnější krky typu otevřené cé nebo u, tohle Vám do ruky nepadne. Máte-li ale rádi „rychlé“ krky nebo máte menší ruce, tahle basa Vám vyjde plně vstříc.

I zvukově je tahle basa hodně svoje. Až puristický a exaktní, spíše „studenější“ zvuk, který mě osobně vyhovuje a očekával jsem ho, každému nesedne.

P.S.

Rád bych Vám nahrál nějaké ukázky, alespoň přes toho Bosse, ale basu mám měsíc a před tím jsem neměl v ruce žádný nástroj pár let. A na basu jsem naposled hrál přes 20 lety (nějak to letí . Zatím se trápím se strečingem, abych na začátku krku zahrál celou polohu čistě a znovu se učím hrát prsty pravačky. Jde to pomalu a bolí to
Takže není co nahrát
Zkusím časem alespoň udělat pár fotek.