Ernie Ball Music Man Classic Sabre

Rok výroby: 2013
Země původu: U.S.A.
Běžná cena v době prodeje: 80.000 Kč

Popis, konstrukce, parametry

Obrovský dík letí za zde již se nevyskytujícím Memorym za zajištění této nádherné basičky Ernie Ball Music Man Sabre Classic v limitované barvě Cardinal Red Sparkle ze série PDN (Premier Dealer Network).

Jelikož jsem zde již dvě podobné baskytary Music Man Sabre popisoval v dřívější recenzi, nerad bych se přespříliš opakoval, takže to vezmu trochu telegraficky.

- tělo jasan
- lakovaný krk včetně hmatníku z žíhaného javoru ve vysokém lesku
- otevřené mechaniky Schaller v typické konfiguraci 3+1
- kobylka s pěnovými tlumítky
- 3vrstvý bílý pickguard
- 8pólový snímač u kobylky
- 16tipólový snímač u krku
- 2pásmová aktivní elektronika
- menzura 34"
- 21 medium-jumbo pražců
- kompenzovaný nultý pražec o šířce 41,3 mm

A teď nějaké ty dojmy. Šavlička má zajímavé datum výroby 11.12.2013, to se mi bude dobře pamatovat (11.12.13), díky Daviďákovi za zjištění. Jak víte, jsem uchyl na červenou metalízu (Candy Apple Red), tady je doplněná ještě přídomkem Sparkle, a je to opravdu totálně jiskřivá barva. Po téhle barvě jsem toužil od doby, kdy ji začali dělat, a upřímně nikdy jsem si nemyslel, že bych se k této limitované barvě byť jen přiblížil, zdála se mi absolutně nedostupná. O to více jsem vděčnější Memorymu, že basu pro mě objevil a nezištně mi ji zajistil. A že to je navíc ještě model Sabre, který mě dvakrát uchvátil v již výše zmíněné dvojrecenzi, navíc s mým oblíbeným javorovým hmatníkem, nebylo o čem přemýšlet.

Nástroj přišel v top stavu, nikde ani škrábaneček, pražce netknuté. Předchozí majitel byl nechci říct přímo idiot, ale matla rozhodně ano. Když to neumím seřídit, tak to dám odborníkovi, a ne že se do toho budu montovat sám! Ten tydýt podložil krk takovými plastovými tentonoc, co se dávají do šanonu nebo kam, navíc při opětovné montáži o 180° otočil kovovou destičku, přes kterou jdou vruty pro uchycení krku. Tím pádem mu neseděly úplně přesně vruty do děr, jelikož ty nejsou rozmístěny na obdélníku, ale na lichoběžníku! Čili ty vruty ani nešly dát nadoraz, naštěstí to nepřerval a nestrhl závity, to bych se asi proskočil. Jak tohle se mu povedlo, to fakt netuším. Navíc díky tomu ani pořádně neseděl krk v kapse na těle. Dost jsem se toho bál, než jsem krk a destičku usadil správně, a dotáhl vruty nadoraz a bez protáčení. Pak jsem si zhluboka oddych a ten kámen, co mi spadl ze srdce, musel být slyšet až v San Luis Obispo. Taky na base byly nataženy tenoučké struny, snad pětatřicítky, a výztuha byla úplně povolená (asi nevěděl, co se s tím kolečkem u patky krku dělá), takže když jsem na ní natáhl pořádné dráty, tak spíš než hudební nástroj to připomínalo oblíbenou zbraň Robina Hooda. Taky snímače měl úplně utopené v těle, no moc to nehrálo. Možná i proto, že ten matla nedokázal basu seřídit, tak na ni ani moc (vůbec) nehrál, a následně ji byl ochoten prodat. Basa jde samozřejmě seřídit perfektně a hraje úžasně. Ten systém seřizování výstuhy na MusicManech úplně zbožňuju. Opět se mi potvrdilo, že špatné seřízení může totálně zabít i jinak výtečný nástroj a naopak si dovoluji tvrdit to, že i levné baskytaře lze správným seřízením velmi pomoci k slušné hratelnosti i zvuku. EDIT: Zjistil jsem, že takovéto podkládání krku je v Music Manu snad standard, rvou to všude, a dokonce ty podložky i prodávají, dolar za kus.

Ještě drobnůstka k usazení krku. Na takto exkluzivním nástroji to není žádná velká sláva. Co se týká přenosu chvění, je všechno v naprostém pořádku, už méně co se týká estetiky. Na mém StingRayi krk naprosto přesně lícuje s tělem, u Sabru kapsa těla malinko přesahuje šířku krku. Co se týká dřeva, to je vyfrézováno naprosto dokonale přesně, ale pak na to přišel až skoro neuvěřitelně vysoký lak a o tu jeho tloušťku to právě přesahuje. Samozřejmě vidět je to jen hodně zblízka a v zásadě to vůbec ničemu nevadí, a ani při hře ve vysokých polohách (kde stejně nehraju) to nepřekáží.

Nádherný krk z žíhaného javoru (flame maple) má úplně stejný profil jako můj StingRay, za což jsem rád, protože na vystoupeních tyto dvě basy střídám. Daviďákův tealový Sabre má profil o něco mělčí, což mi už tak moc nevyhovuje. Oproti starým nástrojům má tento nový Classic Sabre kompenzovaný nultý pražec, čili jsem rád i za takovouto malou vychytávku.

Kapsa na baterii na zadní straně je ve vintage duchu uzavřena chromovanou destičkou upevněnou k tělu pomocí dvou šroubků. Ano, šroubků, nikoli vrutů. V těle jsou uložena pouzdra se závitem, čili nehrozí strhnutí děr v těle jako s klasickými vruty přímo do dřeva. Tradiční zacvakávací kapsu přístupnou bez šroubováku, jako mám na StingRayi, bych uvítal víc, ale holt je toto daň za vintage styl. Ostatně baterie v MusicManech vydrží v pohodě klidně dva roky, takže tam člověk zas tak často neleze.

Nepatrnou výhradu mám ke krytu snímačů. Jsou totiž vyvedeny v matu a ne v lesku jako na starých nástrojích, je na nich tedy znát každý škrábaneček nehtem, trsátkem a podobně. Štěstí, že tím trsátkem vůbec nehraju.

Další nepatrnou výhradou, kterou asi časem stejně pořeším, je to, že pickguard je čistě bílý. Bílá perleť, jako mám na StingRayi, by k takovému laku seděla rozhodně víc.

Zvuk

Snímače používají AlNiCo magnety a elektronika obsahuje patentovaný Music Man Silent Circuit, čili obvod, který odstraňuje brum, ale zachovává zvuk klasického singl snímače. Zmíněná součástka vypadá nějak takto:

Tento obvod opravdu funguje, jelikož žádný brum v žádné z pěti poloh nepozoruju. Staré nástroje z osmdesátých a devadesátých let tento obvod neobsahují. Máme zkušebnu hned vedle tramvajové tratě, a bordel, co se někdy line z aparátu, zvlášť když zrovna kolem jede tramvaj, bych vám přál někdy zažít. Měl jsem teď nedávno opět půjčený od Daviďáka jeho Sabre z roku 1991 a s ním se u nás ve zkušebně polohy využívající single zapojení vůbec nedají používat. S tímto novým kouskem není problém.

Zde ještě přidám pohled na samotnou elektroniku.

Nové nástroje Sabre ze série Classic mají i jiné zapojení pětipolohového přepínače cívek snímačů než měly zmíněné staré modely (viz odkaz na recenzi úplně nahoře). Schéma je následující:

Následující nahrávky jsou provedeny z nástroje rovnou do zvukovky a kromě normalizace ponechány bez dalších úprav. Použité struny jsou nové niklové Dunlop Heavy Core DBHCN45105 v sílách .045"-.065"-.085"-.105". Basy a výšky nastaveny skoro naplno.

Poloha 1 – cívky 1&2 – zapojení ala klasický StingRay a má to i stejný zvuk, to je myslím bez debat.
Poloha 2 – cívky 1&2&3 – malinko jiný StingRay, méně agresívní zvuk.
Poloha 3 – cívky 1&2&3&4 – zvuk řekl bych ala moderní nástroje typu Spector apod.
Poloha 4 – cívka 3 – zapojení ala Precision, rozhodně to od tohoto zvuku není daleko.
Poloha 5 – cívky 3&4 – trochu jiný Precision, možná trochu jako krkový snímač na Rickenbackeru? Nevím, těžko přirovnávat.

Bonusová nahrávka – postupně polohy 1 až 5
Slap – postupně polohy 1 až 5

Vidíte, a hlavně slyšíte, že se jedná o nástroj mnoha tváří. Od agresívního vrčáku přes véčkoidní tmelič po vintage křapák. Dochutit lze dvoupásmovým ekvalizérem. K tomu mám poznámku. Korekce zdaleka nemají takový rozsah směrem nahoru, zvláště ve výškách, jako má můj StingRay. Tam ty výšky v nastavení "skoro naplno" jsou vážně až moc a úplně naplno, to je takřka nesnesitelné. Sabre v nastavení "vše naplno" je stále ještě k přežití. Dřív jsem to měl rád, dnes ty výšky spíš krotím. Basa umí z kapely čnět, umí tmelit, umí být hodná, a někdy štěká jako bestie. Někdy všechno najednou.

Hodnocení

Rozhodně top nástroj jak s ohledem na zpracování, tak zvuk. Zvuk je dosti variabilní, a pro mě nejpodstatnější je to, že jedním z těch zvuků je i klasický typický zvuk StingRaye, který je takovým "mým" zvukem. Tuším, že to byl Kubš, kdo mi již v roce 2010 prorokoval, že se mi ten zvuk za půl roku omrzí. Neomrzel, a vidíte, pět let na to u mě přistál druhý kousek. Výjimečnost nástroje podtrhuje limitovaná efektní barva Cardinal Red Sparkle a úžasně žíhaný javorový krk. Nástroj navíc pravděpodobně s lety bude nabírat na hodnotě (minimálně rozhodně nebude ztrácet), jelikož je to jednak kus z limitované série a jednak i tím, že Music Man ukončil (již podruhé) produkci typu Sabre. Vyráběl se v různých modifikacích v letech 1978 až 1991 a nyní jako reedice pouhé dva roky 2013 až 2015. Kdo ví, kdy znovu dojde k jeho návratu.

Takže moje definitivum, co se týká pražcových baskytar, je zřejmě u konce, a tyhle dvě krásky už se mnou zůstanou.

Ještě tak možná bych jednou chtěl bezpražcovýho Music Mana...

Video

https://www.youtube.com/watch?v=3U7rCY7_wJ4&hd=1

https://www.youtube.com/watch?v=Pn9cNiHNzvI&hd=1

Poznámka

Memory vlastní rovněž Classic Sabre, jen o rok mladší a rovněž v nádherné úpravě Transparent White. Dovolím si sem dát pár fotek obou holek spolu a jinak řeknu, že i tento nástroj je perfektně zpracovaný, bezproblémově seřiditelný a má naprosto stejný zvuk. V tomto si Music Man svůj standard kvality opravdu drží.

A ještě trocha travního standardu:

A ještě foto po výměně pickguardu za v USA vyrobený bílý perleťový a instalaci Hipshot podlaďováku.