Laney R3H

Tuhle „starou škebli“ asi všichni znáte. A pokud ne, tak ji určitě dříve či později někde potkáte. Nejspíš na pódiu v klubu.

Její majitele můžete rozdělit do dvou základních skupin:

1. Mladí začínající muzikanti, většinou metalového ražení. Ti si ji koupili protože se dá koupit levně. Jsou většinou trochu zmatení, kroutí s poty a jsou nešťastní z toho, že na tom nedokážou nakroutit nic, co by jim nějak vyhovovalo. Takže nadávají a posílají tuto hlavičku zase dál. A pak nad pivem prohlašují, že „Laney je na hovno“.
2. Staří psi. Ti naopak velice dobře ví, proč ji mají. Dá se díky výše jmenovaným koupit levně a poctivě odvede svou práci. A nedají na ni dopustit.

Já patřím do druhé skupiny. A než vám vysvětlím proč, budu se chvíli věnovat strohému popisu této těžké, ale skvělé hlavy.

Nejdříve se koukněme dovnitř. Můj táta byl radioamatér a naučil mě pár základních věcí. Neuměl bych to tudíž vymyslet, nicméně uměl bych něco takového postavit podle schématu a asi by to fungovalo, protože „to“ je velmi jednoduché. Takže popis jako od blbého: Uvnitř je masivní toroidní trafo (tedy žádný spínaný zdroj, který dokáže odejít beze slova rozloučení), deska se součástkami, vzadu pár konektorů a chladiče s koncovými tranzistory, vpředu pár konektorů a poty, standardní velikosti tedy snadno a lehce sehnatelné i vyměnitelné (asi to budu u svého kousku časem řešit). Vše solidně prokáblováno, nemá se na tom moc co pokazit a kdyby náhodou, je to jednoduše opravitelné. Mechanické provedení je uděláno tak, aby to vydrželo i pád ze schodů.

Zvenčí se jedná o solidní a patřičně těžký kufřík. Zezadu jsou konektory pro repráky (natvrdo paralelně dva 1/4“ Jacky), dva jacky pro efektovou smyčku (send a return, nikdy jsem nepoužil) a jeden jack jako výstup pro ladičku (používám, funguje). Případný technický problém u těchhle starších kousků můžou být  zkorodované jacky v effect loopu. U R3H jsem tento problém neměl, setkal jsem se s ním u kytarového GC30. Tam stačilo propojit send a rtn pomocí běžného meziefektového kablíku a bylo po problému. 
Repro výstup:
Výkon: 165 W / 4 Ohm
Takže Jacky slouží pro paralelní připojení dvou 8 Ohm beden, nebo jedné 4 Ohm.
Smozřejmě je zde ještě konektor pro připojení standardní síťové šňůry.

Zepředu:
Tak teď začnu být více osobní a vysvětlím, proč patřím mezi druhou skupinu uživatelů. Začněme logicky zleva.
Přední panel nabízí dva vstupy, popsané jako Normal a High. Původně jsem si myslel, že Normal je pro pasivní basu a High (jako High level) pro aktivní, ale není tomu tak. Vstupy mají přibližně stejnou citlivost, ale poněkud jiný zvuk. Trochu mi to připomíná vstupy Normal a Brillant na strarých lampových zesilovačích Hi-Watt ze sedmdesátých let. Proč to takhle udělali u Lanýžů o dvacet let později, ví Bůh a svatý Václav. Hraju na Normal, High mi připadá moc jedovatý.
První pot zleva je Gain, což je logicky citlivost. A tenhle čudl zároveň souvisí s vedle ním ležícím spínačem, označeným Compressor.
Tož jak, zapnout, nebo ne? Za mě rozhodně zapnout. A tady většina začátečníků dělá největší chybu, protže vůbec neví, co si s tím má počít. Mi tenhle obvod hodně připomíná starou krabku Boss LM-2B, blahé paměti. Hraje to totiž zároveň i s dalším knobem, označeným Enhance. Takže: Zapnout Compressor (který podle mě je spíš limiter), a pomalu přidávat Gain. Až ledka compressoru začne při tvrdších úderech blikat. To znamená, že limiter začíná ořezávat špičky. A pak mírně přidat Enhance, až máte pocit, že tenhle obvod vlastně nic nedělá. Ale on dělá, a totiž právě to, proč tam je: ořezává špičky, aby nepřebuzovaly další obvody.
Pak jsou tady čtyřpásmové korekce. Ty krajní, totiž Bass a Treble, si nastavte podle libosti. Mezi nimi jsou dvojí posuvné středy. Někdo je chybně označuje jako parametrické, což je ovšem blbost. Parametrický EQ má totiž čudle tři: Frekvenci, její potlačení či zesílení a šířku ovlivněného pásma. Zde je k dispozici takzvaný „sweep“, kterému chybí ten třetí čudl. Šířka pásma je nastavená od výrobce. Nevím jak, ale podle mě tak akorát.
Doporučený postup nastavení: Na obou středech nejprve (při nastavování gainu, kompresoru, basů a výšek) mám level na dvanáct hodin, tedy ani přidat ani ubrat. Pak si na dolních středech uberu Level a najdu frekvenci, která mi nejvíc vadí. Následně na horních přidám a najdu frekvenci, která tomu dá šťávu. A víc? No, víc už nic...
Akorát čudlem Volume nastavím hlasitost, kterou potřebuju. Vlevo od něj se ještě nachází spínač, označený Limiter Defeat. To je obvod, který má chránit koncový zesilovač před přebuzením. Asi to má smysl, pokud zesilovač tavíte až někam „za roh“, já jej měl většinou prentivně zapnutý ale přiznám se, že pokud jsem jej měl náhodou vypnutý, ani jsem si toho nevšiml, pravděpodobně díky dobrému nastavení vstupního kompresoru.
No a ještě se zde nachází linkový XLR výstup. Údajně pre-eq, což nemohu objektivně posoudit, většinou jsem se obešel bez potřeby zapojení do PA a pokud náhodou ano, tak jelikož korekce používám téměř narovno, velký rozdíl bych asi stejně nezaznamenal.

A tím se dostávám k tomu, co je silnou či slabou stránkou téhle „kisny“.

Začnu tím horším: Neumožní vám změnit charakter vašeho nástroje. Hraje prostě tak, jako vaše basa. To je to, co vadí začátečníkům. Z levné plečky to dobrý nástroj neudělá, ale nejen to: prostě to hraje jenom tak, jako vaše ruce/struny/snímače/dřevo. Není to agresivní Hartke, hrnoucí Ampeg... Můžete s tím kroutit jak chcete, je to prostě jenom furt normální Lanýž. Metalový zvuk z toho nedostanete, kdybyste se na plátky nakrájeli a jemně mletým chilli posypali.

Paradoxně to je právě to, proč to někteří milují: je to jenom bigbítovo bluesovo jazzový Lanýž. Neumí to nic víc, než vaše basa a ruce, ale umožní vám to z nich vytáhnout maximum, pokud to ovšem umíte. Není to tak barevné a variabilní jako třeba Trace Elliot, ale ta basa bude vrnět a bude tam. A přes tabulkově „nízký“ výkon 165 W to dokáže hrát docela nahlas. To totiž nejsou současné „čínské“ Watty, to jsou ještě poctivé anglické. A hodně záleží do jaké bedny to pošlete.
Já svůj kousek koupil od borce, který hrál pětistrunku do nějaké no name bedny 1x15“. Pořád se mu to prý přehřívalo, tak do toho dobastlil vypínatelné ventilátory pro chlazení koncového zesilovače. Nikdy jsem je nemusel zapnout, se čtyřstrunnou basou v klasickém ladění a bednou 2x12“ Fane Sovereign mám výkonu doslova na rozdávání, nikdy jsem to netlačil přes půlku na Master volume (a to jenom s hodně agresivním bubeníkem, většinou mi stačí tak na 10 hodin).

Nevýhodou zůstává na dnešní dobu hodně nevýhodný poměr výkonu a váhy, 12 kg na 165 W je fakt docela dost... Ale zase na druhou stranu nemá to spínaný zdroj a digitální konec, tedy věci potenciálně poruchové a při technologii ROHS (pájené bezolovnatou pájkou) téměř neopravitelné. Je to spolehlivá cihla, které nevadí když odněkud spadne nebo vám v zimě v autě zmrzne. A hlavně – na bazaru se dá koupit už za ceny okolo 3000 Kč.

Existuje i combo, ve kterém je tento zesilovač zabudován i s reprákem 15“, ale přiznám se, že přes to jsem nikdy nehrál, takže nemůžu posoudit.