Téma: Fender American Vintage '57 Precision Bass (82, 94, 2007, 2009 a 2012)
Fender American Vintage '57 Precision Bass 1982 a 2007
Rok výroby: 1982 (Vintage Blonde) a 2007 (2 Tone Sunburst)
Země původu: U.S.A.
Aktuální cena nového nástupnického modelu s označením '58 je 56.890,- Kč (např. ZDE)
Tyto dvě krásky datem výroby dělící od sebe čtvrt století mi zapůjčil kdo jiný než Daviďák, za což mu opět neskonalý dík. Japonský model Fender označovaný jako '57 RI jsem vlastnil (recenze), takže jsem byl velmi zvědav na nástroje přeci jen o něco věrnější původní předloze.
Popis
Oba kusy jsou až na barevné provedení prakticky totožné a jejich parametry jsou následující. Tělo olše, menzura 34", šroubovaný javorový krk z jednoho kusu včetně hmatníku, 20 tenkých pražců, šířka na nultém pražci 44,5 mm, hmotnost 3,8 kg, reverzní mechaniky, kobylka se závitovými kameny, hliníkový eloxovaný pickguard v provedení gold anodized, dělený snímač, ovladač hlasitosti a tónová clona. Jak bylo uvedeno už výše, provedení v zažloutlé barvě nazvané Vintage Blonde pochází z roku 1982, tedy ze samého počátku výroby této řady, nástroj s velmi pěkným dvoutónovým sunburstem je z roku 2007.
Krk je opravdu široký a díky dosti mělkému profilu C mi tak úplně do ruky nesedne. Na druhou stranu je dobře, že není plnější, protože již teď se díky nízké váze nástroj dosti převažuje na hlavu, což mi vždycky vadilo, vadí a bude vadit.
Provedení snímačů je s ohledem na vzhled pólových nástavců opravdu nezvyklé. U novějšího nástroje mají pólové nástavce zkosené hrany, starší model je má ostré. Dalo to trochu laborování s nastavením jejich sklonu aby byl zvuk vyvážený na všech strunách. Upřímně řečeno se mi toto řešení moc nelíbí a na dnešním modelu označeného '58 už jej nenajdete, ale s ohledem na zvuk (viz dále) bych je spíš ani nezkoušel měnit.
Jinak zpracování obou nástrojů je perfektní a nese se v duchu pozdních padesátých let, tedy je maximálně dodržen koncept předlohy, tedy reverzní mechaniky, závitové kameny kobylky i špatně přístupné štelování výztuhy v patce krku, což je daň za jinak velmi povedenou autenticitu.
Zvuk
Je až s podivem, že oba nástroje i přes značný věkový rozdíl hrají prakticky stejně. Zvuk je hodně konkrétní, kovový, spíš průrazný než vintage zastřený. Shodou okolností mám doma na seřízení Mukulíkův jasanový Precision z roku 1978 (recenze), který pro mě byl vždy tím zvukově nejlepším Precisionem, takovým mým zvukovým ideálem, který mě uchvacoval, podobně jako Daviďákův bývalý jasanový Precision z roku 1976 popsaný v téže recenzi. Ano, byl, tedy jsem správně použil čas minulý. V přímém srovnání je každá z těchto 57ček prostě zvukově ještě o něco lepší. Ten zvuk, výrazně se odlišující od ostatních olšových Precisionů, jsem u zmíněných kousků přisuzoval hlavně jasanovému tělu (a velký podíl na tom jistě mít bude), ale zde ten mnou oblíbený zvukový charakter je ještě výraznější, a přitom se jedná o olšové tělo. Velký vliv zřejmě bude mít tedy i použitý snímač, jinak už mě nic nenapadá, čím by to mohlo být. Pro mě rozhodně obrovské překvapení. Moc by mě zajímalo, jaký by měl zvuk jasanový '57 Precision, který vyráběli v provedení White Blonde (viz zde).
Následující zvukové ukázky jsou provedeny přímo do zvukové karty a kromě normalizace jsou ponechány bez jakýchkoli úprav. Na blondýnce (1982) jsou použity úplně nové niklové struny Ashton, na sunburstovce (2007) pak skoro nové niklové struny Elixir.
Nejdříve "povinné" ukázky s plně otevřenou tónovou clonou:
Hra mezi snímačem a krkem:
1982
2007
Hra mezi snímačem a kobylkou:
1982
2007
A teď bonusové ukázky:
Ukázky v pořadí plně otevřená tónová clona - tónová clona na půlku - úplně stažená tónová clona (vše hráno nad snímačem):
1982
2007
Doporučím i parádní videa od Gartha Fieldinga:
http://www.youtube.com/watch?v=BS4-tiHkQ2A
http://www.youtube.com/watch?v=R3Q3neXsY7Q
Hodnocení
Perfektní zpracování, okouzlující vintage vzhled, fantastický zvuk. Úžasně si rozumí se zkreslením, je to prostě maso. Slap zní naprosto parádně, což u Precisionu není vůbec obvyklé. Oželel bych nízkou váhu nástroje, jen kdyby ten nepřepadával na hlavu. Mám rád široké a hlavně tlusté krky, ale zde je už na mě ta šířka moc velká a naopak tloušťka moc malá, ale asi bych si zvykl. Každopádně zvukově je to pro mě absolutně top Precision, na lepší jsem zatím nehrál. Mluvím v jednotném čísle, ale ony obě ty basy hrají vážně prakticky stejně, jak můžete i slyšet v ukázkách výše. Ve zvuku a pocitu ze hry mezi nimi není vůbec žádný rozdíl. Kdybyste mi zavázali oči a strčili mi ty basy do ruky, nebyl bych schopen poznat rozdíl (snad jen kdybych si sáhl na hrany pólových nástavců). Když se na ně dívám, tak bych pak osobně preferoval sunburstové provedení. Tak nějak tuším, že právě tento kousek bude v blízké době na prodej, protože jednak znám Daviďákovy preference a jednak pochybuji o tom, že by si Daviďák nechával dva prakticky stejné modely.
Poznámka
Byl jsem sám v pokušení Daviďáka o 57čku pumpnout a koupit ji, ač mám bas víc než dost, protože tohle je fakt pro mě top Precision s dokonalým zvukem. Žena by mě sice už asi zabila, ale stálo by to za to. No, naštěstí jsem si 57čku bezprostředně porovnal s oběma mými Music Many, a zase jsem vychladl, protože ač je nefér tyto dvě koncepce (singl+pasiv versus humbucker+aktiv) porovnávat, tak zvuk ala StingRay je to pravé ořechové pro mě a navíc mi Sabre s přimhouřením obou očí velmi podobný zvuk Precisionu umí nabídnout, navíc mám nově i slušný Squier Precision (recenze), který sice má spíš vintage šedesátkový zvuk, ale pro moje potřeby mi stačí. Každopádně kdyby mě někdo tlačil do Precisiona, tak mou volbou bude '57 nebo '58 model a nejspíše v jasanu, kdyby ne kvůli zvuku, tak kvůli pravděpodobně vyšší hmotnosti a tedy i menšímu přepadávání na hlavu.
A zde samotný Leo Fender s odpovídajícím modelem 
