Fender Jazz Bass JB62

Fender Jazz Bass JB62-US (OCR = Old/Original Candy Red)
Rok výroby: 1994
Země původu: Japonsko
Odkaz na stránky modelu: http://fenderjapan.co.jp/jb62-us.html

Fender Jazz Bass JB62/VSP (3TS = 3 Tone Sunburst)
Rok výroby: 2006
Země původu: Japonsko
Odkaz na stránky modelu: http://fenderjapan.co.jp/jb62-vsp.html

Nástroje jsem měl zapůjčeny od pana P, kterému tímto děkuji. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi podobné modely navíc stejného původu, si dovolím srovnávání obou kousků, tedy se pokusím o jakousi dvojrecenzi.

Popis

Tělo u obou nástrojů je olšové, krk javorový s palisandrovým hmatníkem. Sunburstový kousek má o něco hezčí kresbu javoru na krku, a i o něco hezčí palisandr na hmatníku. Krk má sunburstový model plnější, ač ani červený model nemá krk profilu C. Červený je spíš typově D, sunburstový pak U. Profil U mi vyhovuje perfektně, stejně jako u dříve testované baskytary Fender Jazz Bass 1969 (recenze), profil C jednoduše nesnáším. Krk u obou nástrojů je bezchybně uložen, a na rozdíl od zmíněného USA modelu z roku 1969 jsou i okraje kapsy provedené pečlivě a naprosto přesně s hranou krku. Oba krky jsou v lesklém laku a vypadají luxusně.

Ladící mechaniky u obou nástrojů jsou masívní, provedené ve vintage stylu, sunburstový Jazz Bass má pak mechaniky navíc reverzní (obrácený směr otáčení). Hladší chod mají kupodivu daleko starší mechaniky na červeném modelu.

Oba nástroje mají vintage kobylku z ohnutého plechu se závitovanými kameny a plíšek zemnění vedoucí mezi kobylkou a snímačem. Sunburstový model v době testování měl snímače DiMarzio Collection, červený pak Fender USA Vintage. Snažil jsem se o těch snímačích DiMarzio Collection něco dohledat, ale našel jsem jen informaci, že se jedná o snímače čistě jen pro Japonsko. Ovládání rovněž mají obě baskytary stejné, tedy klasicky hlasitosti pro každý snímač doplněné tónovou clonou.

Sunburstový model váží 4,3 kg a candy red model 4,2 kg. Oba nástroje velmi lehounce až nepatrně přepadávají na popruhu na hlavu, ale na to jsem si již nějak u Fenderu zvykl. V tomto případě to opravdu je téměř neznatelné a mnohý hráč si toho ani nevšimne. Já na tohle mám prostě úchylku, a tak se na to vždy zaměřuju.

Zvuk

Než zvuk rozeberu slovně, uvedu nejprve nahrávky. Oba nástroje na nahrávání ukázek dostaly úplně nové niklové struny Warwick Red Label 45-105. Ukázky jsou nahrány rovnou do zvukovky, jednotlivé nahrávky jsou normalizovány. Tónová clona je plně otevřená. Hráno vždy nad aktivním snímačem, v případě obou hráno mezi snímači. Obě baskytary mají přibližně stejný setup.

Fender Jazz Bass JB62-US OCR

Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky
Slap

Fender Jazz Bass JB62/VSP 3TS

Snímač u krku
Oba snímače
Snímač u kobylky
Slap

Baskytary hrají velmi podobně, ovšem zvuk sunburstového modelu mi přijde lehce dřevitější, hutnější, víc vintage. Červený model je nepatrně zvonivější, kovovější. Oba nástroje fungují v kapele dobře a drobný zvukový rozdíl se mezi nimi smazává, je to vždy typický jazzbassový zvuk. U Jazz Bassů mám někdy výhradu ke kvalitě zvuku struny E, zde je vše v pořádku u obou kusů. Také jsem zjistil, že Jazz Bassu velmi prospívá zkreslení. Použil jsem můj Boss Bass OverDrive (recenze) zkombinovaný s ekvalizérem Seymour Duncan Paranormal (recenze) v Slap Contour režimu a je to maso, prostě zvuk, za který by se nestyděl ani Geddy Lee.

Hodnocení

Zvukově, a ač je to s ohledem na mé obvyklé a všeobecně známé barevné preference až zarážející, i vzhledově se mi více líbí sunburstový model. Navíc se mi samozřejmě zamlouvá i ten macatější krk. Jinak obě baskytary jsou zvukově i kvalitativně velmi srovnatelné. Původně jsem chtěl tyto nástroje více konfrontovat i s výše zmiňovaným americkým nástrojem Fender Jazz Bass z roku 1969, ale myslím, že by to nebylo fér. Přeci jen na mě šedesát devítka působí jako zjevení z jiného světa, se kterým by asi velmi často propadla i současná americká produkce. Teď samozřejmě nemyslím zpracováním, ale zvukově. V jeho stínu je skoro všechno nuda, nuda, šeď, ostatně přečtěte si recenzi. Když ale odhlédnu od tohoto neférového srovnávání, oba zde testované nástroje si zaslouží pochvalu jak za zpracování, tak za zvuk, tak i za osobitost.