Tak ja tu s Láďou Křížkem po funuse přileju oleje na folkový koleje...
Někdo tady psal procenta, kolik tvoří mix a kolik to a ono. Ano, dá se to takhle napsat, ale... Mastering - 5%. Já bych ten proces tvorby přirovnal k výrobě auta. Pokud budou chybět zpětná zrcátka, dá se s tím jezdit, všechno funguje, ale kua řidič z toho bude občas pěkně v pasti. Takže souhlas, základ je zdroj nahrávky a mix. Jenže pokud chceš vědět, jak bude nahrávka znít z telefonu, rádia, televize, hi-fi, z autorádia, za dveřma hajzlu a bůhví odkud - mastering tě nemine. Ošmikat začátky a konce a srovnat RMS je sice součástí masteru, ale to asi fakt zvládne každej druhej, včetně ukrojení spodku pod 20 Hz.
Podle mne je důležitý analytický přístup - naprostý opak tvorby songu. A to začíná v podstatě už u mixu. Největší nástraha pak spočívá v pracovním postupu typu - udělal jsem to tak, protože se mi to tak líbilo. Já jdu spíš cestou - proč to udělat tak a tak? Je to vůbec možné? Kde jsou hranice toho co chci a co můžu mít?
Protože ať bude výsledek tvého snažení jakýkoliv, nikdy nebude konečný. V případě, že jsi postupoval cestou líbilo se mi to - budeš věčně špekulovat, jestli by to ještě nešlo jinak. Pokud budeš mít zodpovězené otázky proč je to tak a tak, budeš mnohem klidnější.
Tudíž většina lidí tady hodnotí mix. Tenký bicí, moc sykavek atp. Podle mne bys měl tu nahrávku bafnout, pustit si ji z různých zdrojů / zářičů a říct si - jo celkem to zní / nezní a má / nemá cenu s tím dál čarovat.
A ještě jeden postřeh...
Ucho je orgán komparativní a ve spolupráci s mozkem si velmi rychle přizpůsobuje zvuk k "obrazu" svému. Doporučuji najít si nahrávku, jejíž zvuk ti vyhovuje pro daný účel a k té se vracet. Protože opakovaným poslechem té věci, na níž děláš, úplně zblbneš. Buď to chce dlouhé poslechové pauzy, nebo překalibrovat ucho nějakým tím vybraným etalonem (a hele, je tam míň výšek, a hele ta kytara tam tolik netrčí atd.). Pamatuj, že ucho lidské bylo dlouho kultivováno naprosto jinými barvami a spektry než na nás dnes chrlí moderní technika. Prostě pár set let - řekněme od gotiky - tu zněly struny, dechy, píšťaly a bouchátka trochu jinak, než v polovině minulého století. A to ucho to moc dobře ví! Tak bacha na ty vejšky!!!
Podle mého pěkná práce na zvuku je odvedená třeba tady:http://www.youtube.com/watch?v=4wZ3ZG_Wams
A k tvým nahrávkám:
- backlight kytara tenká, sežraná barva - jako by byla jetá na piezo snímač. Je to záměr? Jde to opravit? A/N
- hlas - jako by byla clona - může být zdrojem / mikrofon. Levný kondík? Co trošku víc prezence? Je to záměr? Proč?
- Céčko překomprimované, moc rychle se zavírá gate, takže ten bubínek střílí. To myslím není třeba v tomto stylu hudby. Zvuk je to sice super, ale jinam.
- Bassdrum - podobně jako to céčko i když ne tak moc. Krájí vám ty perkuse jinak vzdušné pasáže
Rytmus je střídání přízvučných a nepřízvučných - ale to není jen na bubeníkovi. I rovná basa by měla s tím kopákem dát přízvuk. Backlightová kytara taky. Pak to začne dejchat. A to je projev života.
Jinak aranže super, nápady skvělý, texty s obsahem. Tleskám!!! Těžko se dnes taková synergie dává dohromady.
Peavey Firebass 700, Peavey 410 TVX, Mayones jabba + Hipshot A Style brass bridge.
?
Jinak nabíral jim to Jarda Mikyska z Letohradu (Mike Sound),...toho asi znáš ne? 
No já vím,..rock folk no 
taky jsem to nikdy nehrál,..ale s klukama je to na pohodu. 
