mmikk

Reportáže z koncertů, recenze alb, mmikkův blog

Byl to neuvěřitelný zážitek. Moci si dopřát Marillion a následně poté i Porcupine Tree v rozmezí 10 dnů, o tom se mi zdaleka ani nesnilo. Takže jak se již dalo vytušit, 11.12. jsem podnikl další výlet do Glasgow.

Po důkladném prozkoumání centra, na které při minulé návštěvě nevyzbyl čas, jsem se odebral vyčkávati před vyhlášený klub ABC. Stále však s mírnou obavou, zda budu na koncert nakonec vpuštěn, neb lístek mi poštou nedorazil. Vše však nakonec dopadlo tak, jak mi bylo přislíbeno a vstupenku jsem si vyzvedl u vchodu. Díky tomu jsem také předběhl obrovskou masu lidu tísnícího se u vstupu se vstupenkou v ruce :-) Inu to mne věru potěšilo. V klubu jsem se tedy ocitl mezi prvními a mohl jsem si důkladně vybrat vhodnou pozici pro vychutnání očekávaného naplnění. Nebylo to sic na první řadu, ale to mi nevadilo, tam jsem se ani dostati nehodlal. Vzhledem ku značné zimě venku jsem byl řádně nabalen, takže jsem v zájmu nerušeného poslechu a možnosti pařby byl odloživ svršky a batoh v šatně. To vše se již odehrávalo za zvuku předkapely, kterou byli tento večer North Atlantic Oscillation. Pro mě zcela neznámá parta, která mě však svou hudbou potěšila. Příjemný post-rock s progovými vlivy, nebo obráceně? Čert to vem, byla to dobrá muzika a příjemně mě naladila na hlavní hvězdy. I když mi přislo, že do toho kluci mohli dát více energie. Já mít možnost zahrát si půl hodinku před takovou kapelou, nechal bych na podiu duši a bůhví co ještě. Možná to bylo také tím, že byli nuceni hrát, když v sále ještě nikdo nebyl. Nicméně jak jsem již napsal, příjemný rozjezd večera.

Chvilka na vyklizení a vyluxování podia a mohlo se začít. Nejdřív jsem se tomu luxování opravdu pobaveně usmíval a nechápal co jsou PT za hvězdičky. Nebyl to však nějaký hvězdný rozmar, ale čistě praktická záležitost, neboť Steven Wilson vystupuje bez obuvi :-) Hypnotické intro nás uvedlo do koncertního dění a za velkého aplausu se na scéně začaly objevovat siluety hudebníků. Byl to poslední koncert evropské šňůry, takže atmosféra byla uvolněná. Každý kdo toho večera do ABC zavítal, asi tušil co se bude hrát, ale Steven pro jistotu uvedl, že nejprve přehrají první disk nového alba The Incident a po krátké pauze budou následovat i starší skladby. Hudba podpořená dokonalou video projekcí byla prostě strhující a podmanivě svůdná. Nutila mě pohazovat hlavou, vrtět se a celkově si to užívat. Lidé kolem mě však příliš nepařili, tak jsem raději své projevy držel na uzdě. To však neznamená, že bych si vše potřebné dostatečně nevychutnal. Incident mě z desky baví a naživo tomu nebylo jinak. Ještě navíc doplněno o ta videa, o zážitek bylo postaráno. Precizní a vtahující. Stále jako studentík vypadající sympaťák StevenWilson vše vedl a strhával na sebe nejvíce pozornosti. Mě však poutal i basák Colin Edwin, který střídal čtyrstrunku a pětistrunku a občas se chopil i bezpražce, který zněl naprosto líbezně. Radost se dívat i poslouchat. Zvuk byl perfektní, jak se na takovou kapelu sluší. A vše šlapalo náramně. Naživo PT znějí jako opravdu metalová kapela, protože se dovedou prezentovat vskutku hutným zvukem. Hlavně při zasekávaných riffech si to bylo možno naplno vychutnat a vyřádit se! Však Steven si to také užíval a bylo vidět, že právě tyto pasáže ho nesmírně baví, neboť se nebránil neošizenému headbangingu. Na Incident je potřeba nahlížet jako na celek, přesto bych si dovolil vypíchnout třeba hitovku Drawing the Line, nebo melancholicky laděný progový opus Time Flies. A na pařbu to jednoznačně vyhrává dvouminutová Meshu riffovačka Circle of Maniacs.

Po Incidentu následovala desetiminutová pauza. Striktně desetiminutová, neboť na plátně naběhlo odpočítávání a vskutku na vteřinu přesně jsme byli uvrženi zpět do koncertního dění.

Druhá část setu započala tesknou skladbou The Start of Something Beautiful. Teď když si tak pročítám ten text, tak mě mrzí, že jsem ho celý neznal, dostalo by to pro mě další rozměr. Krásná skladba. Ale ten dvojblok poté, to bylo nezapomenutelné. Russia on Ice a geniální Anesthetize. Obě ve zkrácených koncertních verzích, ale přesto úžasné. Hudební orgasmus se dostavil :-) Z nové desky ještě zazněla Bonnie the Cat a závěr obstarala pro mě trochu nečekaně geniální instrumentálka Mother and Child Divided. Náramná pařba a vyvrcholení. Ale kdeže. To právé vyvrcholení přišlo v přídavku. Kultovní Sound of Muzak a hitovka Trains na úplný závěr. Inu co dodat. Snad jen WOW!

Užil jsem si dva báječné a úžasně naplňující koncerty v rozmezí pouhých pár dní. A přesto každý úplně jinak. Marillion mi krom hudebního naplnění dodali i spoustu energie a vyvolali množství emocí, kdežto Porcupine Tree, to pro mě zas byla čirá hudební dokonalost. Obojího nebudu mít snad nikdy dost!!!

Unikátně přečteno: n/a× · Průměrná doba čtení: n/a · Ukončení: n/a %

Graf návštěvnosti za poslední týden · měsíc · rok.

Komentáře