mmikk

Reportáže z koncertů, recenze alb, mmikkův blog

Na tomto koncertě jsem si chtěl tak trochu spravit chuť po nepříliš koncertně vydařeném létě. Po strašně dlouhé době jsem vlastně nenavštívil žádný fest a jednotlivé koncerty, které jsem absolvoval, se zrovna mezi památné nezapsaly.

Nuže tedy vzhůru do Matrixu. Ten se opravdu otevřel zhruba v osm hodin a had, který se vinul z útrob podzemí až do dvora byl poměrně dlouhý. Vystát tuto frontu však netrvalo dlouho a odlehčení o 250 korun českých u vstupu bylo velmi příjemné, uvědomíme-li si ceny koncertů mnohých velkých a mnohdy nabubřelých hvězd. Tady jsme stále v undergroundu, byť popularita Astronautů již hranice undergroundu dávno překračuje.

Klub, v kterém jsem se vyskytl poprvé, na mě valný dojem neudělal. Hlavně tedy vzduch ne. To se však markantně zlepšilo se zapnutím ventilátorů. Bohužel tupců, kteří vám celý koncert znepříjemní cigaretou u huby bude zřejmě vždy dostatek.

První si to na scénu narukovali Five Seconds to Leave. Poměrně svérázná formace. Produkce byla samozřejmě doplněna projekcí a ve vyhrazeném prostoru kluci předvedli solidní výkon. Dobře zvolená předkapela. Místy pořádný haluz, místy slušná gradace, občas pořádně tvrdé riffy. Ty nejvíc našláplé pasáže se mi samozřejmě líbily nejvíce a vrchol byla skladba při které se promítaly demolice domů.

Pohled na hodinky mírně znejisťoval naši potřebu stihnouti půlnoční vlak, bylo však třeba si uvědomiti, že post-rockový koncert asi dvě hodiny trvat nebude. A taky že ne. Výstup hlavních hvězd trval něco málo přes hodinu. God is an Astronaut to rozjeli ve velkém stylu a zněli jak na desce. Výborný zvuk! Samozřejmě dost věcí jelo z playbacku, neboť v triu není vskutku možné obsáhnouti bohatost jejich studiové produkce, avšak ničemu to nevadilo. Byla to neskutečná jízda. Emoce z vystoupení doslova stříkaly, promakaná projekce vše podtrhovala a zážitek to byl vskutku pořádný. Ale co to publikum? Nebyl jsem na dechovce, ale na (post) rockovém koncertě a skoro nikdo se téměř nepohnul. Ale co na tom, že jsem si mezi uťápnutými „postrockery“ připadal jak magor, když jsem se vlnil a třepal palicí, jak mám zvykem, když mě hudba uchvátí a strhává! V poslední pecce řádného setu kytarista nechal znít svoji kytaru a vydal se za bicí řezat do činelů. Basák skladbu dohrával v šíleném tempu a řádně zapařil, načež zmizel v zákulisí. Astronauti se však nechali vytleskat k dvouskladbovému přídavku.

Byl to vynikající koncert. Vždyť kapela pařila taky jak o život, takže až na to mrtvé publikum paráda a vydatná záplava!

Unikátně přečteno: n/a× · Průměrná doba čtení: n/a · Ukončení: n/a %

Graf návštěvnosti za poslední týden · měsíc · rok.

Komentáře